Nový začátek - napsala Jasmin Carmel

Nevěděla jsem, do čeho jdu, ani co mě čeká. Ale jedno mi bylo jasné – tohle, je nový začátek. 

„Třído, tohle je vaše nová spolužačka, Jasmin Carmel. Buďte na ni hodní a vezměte ji mezi sebe. Jasmin, posaď se tady.“ Učitelka mě jemně popostrčí dovnitř a ukáže na místo v první lavici. Rozhlížím se po davu nových tváří a srdce mi divoce buší. Ozve se pár pozdravů, a pak je ticho, všichni si mě zvědavě prohlížejí.
Ztěžka polknu a jdu se posadit na své nové místo vedle děsivě vyhlížející gotičky. „Ahoj,“ osloví mě hlubokým hlasem. „Normálně tady sedí Mila, ale zatím tu můžeš být místo ní.“
„Jo, dobře…d-díky,“ přikývnu. Shrbím záda a stáhnu se do sebe. Hlavně nikoho neotravuj, zní mi v hlavě. Musím se přesunout někam, kde nebudu nikomu překážet. Nechci, aby mě zase někdo nesnášel, nesmím zas všechno pokazit hned na začátku…

Musím ti něco říct - napsala Jasmin Carmel

Trrrrrrr! Budík mi nemilosrdně ukazuje 5:50. Je pondělí, čas vstávat. S mohutným zívnutím se vyhrabu z deky, a jako každý jiný všední den, se chystám do školy. Když v koupelně spatřím odraz svého unaveného obličeje, nepotlačím povzdech. Zase TAM musím. Zase. Vím, co mě tam čeká, ale netuší to nikdo další. 

Dokážu si představit, co teďka jistě mnohé z vás napadá. No, jasně, ulejvačka, nechce se jí do školy kvůli testu. Vy, co si to myslíte, jste úplně vedle. Netrápí mě test, ani písemka.

Úder – napsala Jasmin Carmel

„Hele kluci, podívejte, kdo je to támhle. Jasmína,” prohodil se zlomyslným úsměvem prostřední ze tří kluků Šimon, blonďatý vůdce party, ukazujíce na hnědovlasou dívku menší postavy, osaměle se krčící v rohu třídy. S pohrdavým výrazem ve tváři přišel až k ní, následovaný svými kumpány.

„Nazdar Jasmíno, jak se vede? Asi nic moc, když tě tady tak vidim. Krčíš se tu v koutě jak nějaká prašivá krysa.”
Dívce naskočil ve tváři vzdor, přesto však bylo vidět, jak má zornice rozšířené strachem.

Kdo seje vítr - napsala Jasmin Carmel

„No tak, Šimone, snaž se. Neříkej mi, že si nepamatuješ, k čemu se používá vlaštovičník. Bereme to už týden!“

Typický, pomyslí si s úšklebkem dívka sedící v přední lavici. Šimon už zase neví, která bije, a pan učitel se kvůli němu musí takhle rozčilovat. Že nevyvolá mě. Sedím mu přímo pod nosem, ruku vztyčenou, a jemu jako by to bylo úplně ukradený...
„No, tak dobře, Jasmin, když se mi tady tak hlásíš. Tak nám řekni ty, k čemu využíváme vlaštovičník.“
Dívka překvapeně zvedne hlavu. Tak přece jen si jí učitel všimnul!

Šikana očima agresora - inspirace příběhem Jasmíny

„Tak s čímpak se asi Einsteinka vytasí dneska?“ ptám se Petra, svého nejlepšího kámoše, ráno v šatně. Jdeme poslední, jako vždycky. Co na tom, že už zvonilo a češtinářka už dávno vykládá novou látku. Stejně nemám domácí úkol. „Určitě se zase za hodinu milionkrát přihlásí, aby sbírala ty posraný zelený puntíky. K čemu jí jsou?“ pokračuju v úvahách.
„A víš co – když tu svou pazouru zvedne víc než desetkrát, dáme jí co proto!“ hecuje mě Peťan.

Napřed mysli, potom čiň… - napsala Jasmin Carmel

Šikana. Hodně probírané téma. Téměř tři čtvrtiny dětí na celém světě se s ní setkaly. A ne nutně v roli oběti. To je i můj případ. Hned vám řeknu, o co šlo.

Když na základce přecházíte do šestky, přestáváte mít třídu, kterou jste až do té doby znali. Místo toho se smíchá áčko, béčko i céčko dohromady, a tak vzniknou dvě úplně nové a větší třídy. Taky jsem nastupoval do šestého ročníku a taky jsem si tímhle smícháním tříd musel projít.