Erich hrával na pozici brankáře, trenéra Hodgsona zvolili kapitánem. Do týmu se zapojil též vrchní zahradník, místní řemeslníci či hoši z vesnice. Tréninky pořádali v zámeckém parku, na které se chodil dívat místní lid. Často také knížecí rodina s váženými hosty. O hru se také zajímala paní kněžna, prý však spíše o anglického kapitána, ale to je příběh úplně jiný.
Hodgson se válí na otomanu. Spokojeně tráví. Noha přes nohu, jedna ruka za hlavou, druhá vyšťourává zbytky kančího guláše cínovým párátkem s výjevy z řecké mytologie.
E: Hodgsone! Hodgsone, kde jste!
(do pokoje napochoduje rozrušený princ Erich Thurn-Taxis)
H: Vaše blahorodí? Stalo se něco?
E: Jasnosti, Hodgsone, oslovujte mě jasnosti! Už se to naučte. Už nejsme v Anglii. Co se tu válíte, vstávejte krucinál!? Zítra přijedou slečinky od Kinských.
H: (lišácky se usmívá) Yes, Sir, gentlemanské přivítání, jak se patří; budu připraven. (Poté se zasní a zdá se, že Ericha vůbec nevnímá)
E: Jenže ony se jdou podívat, jak tu hraju fotbal! Pane bože, nemáme protihráče, teprve včera jsme poskládali tým, natož aby vůbec někdo chápal ta vaše nesmyslná pravidla. Co budeme dělat? (všimne si, že Hodgson kouká z okna a pitomě se usmívá, to ho rozčílí) Kam to koukáte? Na co teď myslíte?
H: (zase mu věnuje pozornost) Omlouvám se, pane, ale nedávno jsem potkal Marii, oh God, ta měla míče jak dva poločasy, skoro se nevešly na hřiště. To by koukala vaše jasnost. Jenže postavila sakra neprostupnou obranu, všechno mi kopla do autu, tak jsem to v poslední minutě zkusil zahrát na kapitána FK Loučeň…
E: S Marií? Hodgsone, vy jste idiot. Doufám, že jste se trefil do brány, protože já se teď kvůli vašim výstřelkům znemožním před celým dvorem!
H: Trefil, ale pak jsem dostal kopačkou do slabin. Uznávám, byl jsem v postavení mimo hru, ale za tohle se v Anglii dává na holou do zčervenání.
E: Hodgsone, soustřeďte se! Vždyť my nemáme ani proti komu hrát...
H: Ale mrzí mě to, kdybych v brankovišti tolik netlačil a roztáhl hru na celé hřiště...
E: Hodgsone! Ale už! Pravidla, tým, okamžitě!!
H: Promiňte, vaše jasnosti, tak to uděláme na oko, paničky tu hru stejně nebudou znát, soupeře sestavíme ze služebnictva a chasníků ze sousedních vesnic. Ustrojíme se do jedné barvy, v parku postavíme brány ze špalků. Třeba v zámecké zahradě...
E: (nešťastně) Ale co budu dělat já? Vždyť se sotva trefím do míče! Pokaždé, když se napřáhnu, zdřevění mi noha.
H: Hmmm,… tak šoupneme vaši jasnost do brány, tam musí míč trefit vás.
 |
| Od 9. září v prodeji |
(do pokoje napochoduje rozrušený princ Erich Thurn-Taxis)
H: Vaše blahorodí? Stalo se něco?
E: Jasnosti, Hodgsone, oslovujte mě jasnosti! Už se to naučte. Už nejsme v Anglii. Co se tu válíte, vstávejte krucinál!? Zítra přijedou slečinky od Kinských.
H: (lišácky se usmívá) Yes, Sir, gentlemanské přivítání, jak se patří; budu připraven. (Poté se zasní a zdá se, že Ericha vůbec nevnímá)
E: Jenže ony se jdou podívat, jak tu hraju fotbal! Pane bože, nemáme protihráče, teprve včera jsme poskládali tým, natož aby vůbec někdo chápal ta vaše nesmyslná pravidla. Co budeme dělat? (všimne si, že Hodgson kouká z okna a pitomě se usmívá, to ho rozčílí) Kam to koukáte? Na co teď myslíte?
H: (zase mu věnuje pozornost) Omlouvám se, pane, ale nedávno jsem potkal Marii, oh God, ta měla míče jak dva poločasy, skoro se nevešly na hřiště. To by koukala vaše jasnost. Jenže postavila sakra neprostupnou obranu, všechno mi kopla do autu, tak jsem to v poslední minutě zkusil zahrát na kapitána FK Loučeň…
E: S Marií? Hodgsone, vy jste idiot. Doufám, že jste se trefil do brány, protože já se teď kvůli vašim výstřelkům znemožním před celým dvorem!
H: Trefil, ale pak jsem dostal kopačkou do slabin. Uznávám, byl jsem v postavení mimo hru, ale za tohle se v Anglii dává na holou do zčervenání.
E: Hodgsone, soustřeďte se! Vždyť my nemáme ani proti komu hrát...
H: Ale mrzí mě to, kdybych v brankovišti tolik netlačil a roztáhl hru na celé hřiště...
E: Hodgsone! Ale už! Pravidla, tým, okamžitě!!
H: Promiňte, vaše jasnosti, tak to uděláme na oko, paničky tu hru stejně nebudou znát, soupeře sestavíme ze služebnictva a chasníků ze sousedních vesnic. Ustrojíme se do jedné barvy, v parku postavíme brány ze špalků. Třeba v zámecké zahradě...
E: (nešťastně) Ale co budu dělat já? Vždyť se sotva trefím do míče! Pokaždé, když se napřáhnu, zdřevění mi noha.
H: Hmmm,… tak šoupneme vaši jasnost do brány, tam musí míč trefit vás.
 |
| Slavnostní večer začíná přípitkem v 17 hodin |
Verze pro autorské čtení:
Jak se stal princ Erich brankářem aneb první pravidla fotbalu po loučeňsku
Pár dní po příjezdu z Anglie se Randolph Hodgson, fotbalový trenér a kapitán vznikajícího loučeňského mužstva, rozvaluje na otomanu.
„Hodgsone, Hodgsone, kde jste?“ vběhne do salónu rozčilený princ Erich. Právě zjistil, že celá Loučeň už mluví o fotbalu.
„Stalo se něco, vaše blahorodí?“
Princ Erich svého mladého anglického učitele hned opraví: „Jasnosti, Hodgsone, oslovujte mě Jasnosti! Už se to naučte. Nejsme v Anglii. A vstávejte, krucinál! Zítra přijedou slečinky od Lobkowitzů…“
Hodgson se lišácky usměje: „Yes, Sir, dostane se jim gentlemanského přivítání. Ukážeme vašim princezničkám, jak to chodí v Anglii.“ Poté se zasní a přestává Ericha vnímat.
„Jenže ony se jdou podívati, jak tu já hraju fotbal! Pane bože, jak se o tom dozvěděly? Vždyť teprve předvčírem jsme přijeli, včera sotva poskládali tým. Ale ten si ještě v hlavách jaksi neposkládal fotbalová pravidla!“
Hodgson hledí z okna a pitomě se usmívá. Tahle prostoduchá netečnost prince rozčílí: „Kam to koukáte?“
„Omlouvám se, pane, ale večer jsem potkal komornou Stázi. Oh my God, ta měla míče jak dva poločasy, skoro se nevešly na hřiště. To by vaše Jasnost koukala! Jenže postavila neprostupnou obranu, všechno mi kopla do autu. Tak jsem to v poslední minutě zkusil zahráti na kapitána FK Loučeň…“
Erich se zhrozí: „Se Stázi? Na kapitána FK Loučeň? Hodgsone, vy jste bloud. Tak komorná všechno roznesla! Doufám aspoň, že jste se trefil do brány, protože já se teď kvůli vašim výstřelkům zítra znemožním před celým příbuzenstvem!“
Hodgson se zasměje: „Trefil, ale pak jsem dostal kopačkou do slabin. Uznávám, byl jsem v postavení mimo hru, ale za takové nesportovní chování dáváme v Anglii červenou kartu, v tomto případě navrhuji výprask na holou do zčervenání.“
Erich s přítelem zatřepe: „Hodgsone, soustřeďte se! Vždyť my nemáme ani proti komu hráti…“
Angličan si však vede svou.
A zatímco Erich myslí na princezny, Hodgson má před očima vnadnou Stázi: „No, mrzí mě to, kdybych v brankovišti tolik netlačil a roztáhl hru na celé hřiště…“
„Hodgsone! Ale už! Pravidla, tým, okamžitě!!“ zařve Erich.
Angličan se konečně vzpamatuje: „Promiňte, vaše Jasnosti, ale slečinky fotbal stejně nebudou znát, tak nachystáme takový zápas jen na oko. Soupeře sestavíme ze služebnictva a chasníků ze sousedních vesnic. Ustrojíme se do jedné barvy a vytyčíme brány ze špalků… Třeba v zámecké zahradě.“
„Ale co budu dělati já?“ povzdechne Erich nešťastně. „Vždyť se sotva trefím do míče.“
„Hm,“ zamyslí se Hodgson. „Tak šoupneme vaši jasnost do brány, tam musí míč trefiti vás.“
