Jak ta exotická země asi vypadá? Marie si ji zkouší představit.
Vtom rozrazí dveře do pokoje její matka: „Marie, váš bratr!“ Matka sotva popadá dech a zhroutí se do křesla. „Egon spadl z koně a má zmrzačenou nohu, nemůže chodit! Telegrafoval jeho přítel. Pobývají teď zrovna na zámku Loučeň! To je strašné, jaké tam mohou mít někde uprostřed českého venkova doktory? Musím za ním!“
„Pojedu také, mamá!“
Cesta z Benátek do Čech je nekonečná. Konverzace s matkou se točí jen kolem Egonova zranění, a tak si Marie pročítá bratrovy dopisy, ve kterých jí píše o svém hostiteli. O mladém, bohatém Alexandrovi Thurn-Taxisovi a jeho zámku.
Princezna si v myšlenkách kreslí loučeňského prince a lituje, že si nevzala na cestu alespoň skicák. Namalovala by dalšího mladého muže na koni. Jeho tvář však tentokrát zatím halí hustá mlha. Neví, jak vypadá. O to zvědavější na Alexandra je.
Když ho o pár dní později spatří, líbí se jí na první pohled.
„Ještě teď je mi úzko, když si vzpomenu na vaši zprávu o synově hrozivém pádu z koně,“ svěřuje mladému šlechtici Egonova vyděšená matka. „Jak se ta nešťastná událost vlastně seběhla?“„Hřebec se splašil, asi se lekl zvěře…“ mlží Alexandr, aby nemusel přiznat, že se mladíci vydali do lesů nadměrně rozdovádění po prohýřené noci. „Egon samozřejmě leží, ale podle pana doktora se zlomenina hojí dobře!“ pokyne k zámeckému lékaři, aby zavedl znepokonou matku k Egonovi.
Alexandr a Marie se tak poprvé – zcela proti pravidlům etikety – ocitnou sami.
„Egon měl štěstí, že jste byl s ním,“ začne Marie.
„Největším štěstím je, že jste ho přijela ošetřovati vy. Za pár týdnů bude váš bratr znovu v sedle. Vyprávěl mi… prý moc dobře jezdíte na koni.“
Princezna udělá půvabné pukrle a Alexandr cítí, jak se v něm vaří krev. Snad se mu to jen zdá, že i princezna může být taková neodolatelná krasavice! Hned má touhu sevřít ji v náručí. Jako včera komornou Rózu…
„Dovolí vaše mamá, abych vás pozval na vyjížďku?“ zeptá se uhlazeně.
Marie zrůžoví a Alexandr se k ní důvěrně nakloní. Uvědomuje si, jak je to nevhodné, ale nemůže si pomoci. Právě takhle si ženu svého života představoval – krásnou, odvážnou a živočišnou. Políbí ji na konečky prstů. Oběma projede elektrický výboj a vědí, že navždy budou patřit k sobě.
Když ho o pár dní později spatří, líbí se jí na první pohled.
„Ještě teď je mi úzko, když si vzpomenu na vaši zprávu o synově hrozivém pádu z koně,“ svěřuje mladému šlechtici Egonova vyděšená matka. „Jak se ta nešťastná událost vlastně seběhla?“„Hřebec se splašil, asi se lekl zvěře…“ mlží Alexandr, aby nemusel přiznat, že se mladíci vydali do lesů nadměrně rozdovádění po prohýřené noci. „Egon samozřejmě leží, ale podle pana doktora se zlomenina hojí dobře!“ pokyne k zámeckému lékaři, aby zavedl znepokonou matku k Egonovi.
Alexandr a Marie se tak poprvé – zcela proti pravidlům etikety – ocitnou sami.
„Egon měl štěstí, že jste byl s ním,“ začne Marie.
„Největším štěstím je, že jste ho přijela ošetřovati vy. Za pár týdnů bude váš bratr znovu v sedle. Vyprávěl mi… prý moc dobře jezdíte na koni.“
Princezna udělá půvabné pukrle a Alexandr cítí, jak se v něm vaří krev. Snad se mu to jen zdá, že i princezna může být taková neodolatelná krasavice! Hned má touhu sevřít ji v náručí. Jako včera komornou Rózu…
„Dovolí vaše mamá, abych vás pozval na vyjížďku?“ zeptá se uhlazeně.
Marie zrůžoví a Alexandr se k ní důvěrně nakloní. Uvědomuje si, jak je to nevhodné, ale nemůže si pomoci. Právě takhle si ženu svého života představoval – krásnou, odvážnou a živočišnou. Políbí ji na konečky prstů. Oběma projede elektrický výboj a vědí, že navždy budou patřit k sobě.
