Finke - část druhá - napsal Martin Paruch

Doma jsem si střed Austrálie představoval jako obrovskou pláň bez vegetace. S rudým masivem Uluru někde na obzoru. Jako kus Marsu omylem umístěný na Zemi. Romantické peklo spálené sluncem a protkané trasou historické Stuartovy expedice z roku 1862. Jako první tudy dokázala přejít kontinent od severu k jihu a neumřít.
Ve skutečnosti je to ale s touhle pustinou trochu jinak. Jednou za čas do ní přijdou biblické deště. Vyprahlou krajinou se prožene voda. Spousta vody. Probudí neviditelný život schovaný před sluncem pár centimetrů pod povrchem pouště. Uschlé keře se obalí tuhými zelenými lístky a hmyzem.

Mohu tě pozvat na procházku Berounem? - napsal Honza Smrčka

Beroun je město dvou tváří. Jedna je velmi starobylá a druhá velmi moderní. Nic mezitím. Je to opravdu zvláštní a jedinečné město a je to dáno svébytnou historií. Status města získalo v roce 1265 a letos slaví 760 výročí. Bylo založeno na obchodní stezce mezi Prahou a Norimberkem na břehu řeky Berounky při soutoku s Litávkou. Málo se ví, že Berounka je jediná řeka, která dostala jméno podle města, kterým protéká. Důsledkem je to, že do Plzně přitéká 5 řek, ale z Plzně vytéká vytéká pouze Berounka, která nikde nepramení.

Brunej znamená Sídlo míru - napsala Bohuna Kopřivová

Prší. Jedeme lodí po řece Sibu na Borneu. Klimatizace jde naplno, a my máme pocit, že je pod nulou. Těšíme se na trochu luxusu asi v nejbohatší zemi světa, v sultanátu Brunej. 

Přepych na nás dýchnul hned při výstupu z taxíku před hotelem, v hlavním městě Bandar Seri Begawan – zkráceně Bandar nebo BSB. Mám pocit, že se musím zout ještě v autě. Všude mramor, zlato, květiny, ale brzy nastává rozčarování. Trezor nejde zamknout, výhled z okna je do zanedbaného dvorku, klimatizace nefunguje. Tak to se zouvat nebudu.

Pirát - napsala Hana Hermanová

Máš svoje vlastní rozkazy z vyšších sfér. Tam se rozhoduje, kdo bude žít a kdo ne, kdo bude dál hrát hru a s jakými kartami. Trumfy jsou nedostupné, ty jsou pečlivě schované v těžkém sametovém rukávu, v kostnaté ruce s velkým prstenem s bezedně modrým safírem a dlouhými nehty zahnutými do špičky jako kuřecí pařáty, v mahagonových truhlách se složitými intarziemi, kde stačí jednou špatně posunout špalíčkem a z víka vystřelí otrávený nůž do oka tak rychle, že ani nestačíš mrknout.

SESKOK - NAPSALA HANA HERMANOVÁ

František Kučera zavře oči a snaží si v mysli vyvolat včerejší noc, Ethelinu mléčnou pleť, která svítila do tmy. Naštěstí se nerozbrečela, to by nesnesl. Plánovali si, že až se vrátí, půjdou spolu tancovat do Dal’s Kings. A na příští opušťák zase pojedou do Londýna. Ethel si tam koupí česko-anglický slovník a půjdou se podívat do Přírodopisného muzea, kde kolem návštěvníků poletují motýli. Jeden z nich si Ethel sedne na rukáv kytičkovaných šatů a ona se bude bát pohnout, aby na něj náhodou nesáhla. Protože když sáhnete na motýla, tak umře. Tak to alespoň Františkovi říkala záhorácká babička.