Návrat - napsal Pavel Kopp

Antonín Raymond

 „Nemůžeš se tam vrátit!“ vyhrkla Noemi dnešní ráno již poněkolikáté. „Naopak! Musím. Právě teď mě Japonsko potřebuje víc něž kdy jindy. Je mou povinností tam jet a podílet se na obnovení měst.“
„Jestli ale zjistí, co jsi za války dělal… zlynčují tě!“
„Nesmysl! Poslední zprávy hovoří o tom, že nevraživost vůči Američanům už začíná slábnout.“ odpověděl Antonín a vložil si komínek vyžehlených košil do cestovního kufru. „Japonci potřebují Američanů k obnovení jejich ekonomiky a průmyslu. Takže i kdyby je nesnášeli, nedovolí si cokoliv říct nebo dokonce udělat. Navíc tam budu pod křídly generála MacArthura.“
Když už byl loďák plný otočil se na Noemi.
„Co myslíš? Mám všechno?“
„Ještě notes,“ připomněla mu a podala černý sešit svému muži. Ten jej přidal do zavazadla, které poté zavřel.
„Miluji tě.“

Plachetnice v bezvětří - napsala Nataša Richterová

USA, Wisconsin
„Antoine, Antoine! Mám pro tebe překvapení!“
Sotva otevřel dveře od bytu, Noémi se na manžela vrhla. Upustil tubus na výkresy a jen tak tak ji zachytil. Odlepila se od země a pověsila se mu na krk. Neustále ho překvapovalo, kolik má tahle Francouzka tváří a jak rychle je dokáže střídat. V jedné chvíli je vážná designérka, soustředěná jen na pauzák, či plátno a vzápětí se přestane ovládat a skáče jako rozverné kotě.
„Naše prosby byly vyslyšeny!“ zakřičela mu do ucha.
Opatrně ji postavil na zem a prohlížel si ji.
„Znamená to… Jsi tedy konečně… Čekáme snad…?“ Neodvažoval se to vyslovit nahlas. Jestliže je Noémi těhotná, je to ta nejlepší zpráva na světě! Po pěti letech manželství už pomalu přestával doufat.

Světlo - napsala Zuzana Kratochvílová

Okno pokoje bylo velké a světlo ozařovalo celou místnost. Dům byl postaven v souladu s nejmodernějšími architektonickými zásadami. Prostor, jednoduchost, čisté linie, souznění s okolím. Pro některé strohost, pro jiné dokonalost pro život. Život, který pro někoho právě končí.
Antonín ležel v posteli a cítil, že jeho čas se nachýlil ke konci. Přemítal o všem, co prožil, jakými úskalími prošel. Na jednoho člověka až moc.
Ne každý má tu čest mít svůj život tak pestrý a nabitý. Síla a energie z jeho těla postupně odcházela a on věděl, že je čas se rozloučit. Zazvonil na svou ošetřovatelku a požádal ji, aby došla pro jeho ženu.
Stačil pouhý pohled a Noemi věděla, co se děje.
Následovala Alison až do pokoje s výhledem na zahradu, kde posledních pár týdnů ležel Antonín. Přestože věděla, co ji čeká, šla silná a připravená. Těžkost nohou ovládla svým odhodláním pomoci svému nejdražšímu zdolat jeho poslední životní úkol.

Rozpolcení Antonína Raymonda - napsaly Alena Bruthansová, Anna Vocelová a Jitka J. Langová

Antonín Raymond

V tmavé místnosti bylo takřka nedýchatelno. Antonín Raymond si roztřesenou rukou snažil upravit nepoddajné, tmavé vlasy.
Štiplavý kouř, šířící se místností podobně neústupně, jako jeho úzkostlivá nálada, mu bránil v čistě racionálním uvažování. Oči mu těkaly po všech přítomných. Ti se cpali právě přinesenými zákusky a hurónský smích byl melodií jejich kuřácké přestávky.
Antonín Raymond nemohl uvěřit klidu a uvolnění, které z nich sálalo. Tady přeci nešlo o pouhou hru s cínovými vojáčky. Zlobil se, že nedokáže potlačit svou roztřesenost, která mu mohla zkomplikovat zdárné zvládnutí blížící se schůzky s ministrem. Modlil se, aby sekretářka brzy přišla a odtrhla ho od zrcadla, ve kterém neviděl nic jiného než rozpolceného zrádce. Zrádce, kterých byla místnost docela plná.
(Alena Bruthansová)

Květomluva bez hranic - napsala Jitka Judita Langová

Noemi pracuje soustředěně.
Pokolikáté už zapracovává do svých kreseb jemnost žluté růže? Vytrvale a opakovaně tak žádá svého Antonína pomocí tohoto symbolu o odpuštění. Je chytrá a dobře ví, že mlčení někdy bývá nad tisíc slov.
Elegantní Francouzka často vzpomíná na tu divokou plavbu z Evropy do Ameriky, na vyhrocenou atmosféru těsně po vyhlášení 1. světové války a na tmavé oči jednoho z cestujících, které ji kompletně uhranuly.

Za všechno může SMRT (Raymond 1) - napsala Anna Vocelová

Čtvrtek, 10. května 1888, Kladno.
Smrt. Zatímco míry a váhy právě narozeného Antonína Reimanna zaznamenány nebyly, jeho tarotová životní karta Smrt začala pomalu, ale jistě úřadovat.
„Tvůj život bude jedna velká změna. Nikdy nebudeš mít problém se osvobodit od toho, co ti bude na obtíž.“ šeptal mu shrbený Smrťák do kolébky. „Někdy holt budeš muset nemilosrdně kosit, co ti bude stát v cestě, abys mohl posléze sklízet plody své práce. Možná to bude bolet, ale bude to stát za to, uvidíš.“

Pes jménem Juki - napsala Nataša Richterová

Pes jménem Juki, což v japonštině znamená sníh, se motal po palubě. Třásl se zimou a svědila ho pravá tlapka. To znamenalo, že se změní počasí. Očuchával nohavice cestujících druhé třídy. Smrděly úplně jinak, nežli nohavice jeho pána. Vlastně všechno tady vypadalo a smrdělo jinak, než jeho svět v první třídě…
Nad Atlantik se připlížila hustá mlha. Kapitán nařídil snížit rychlost na dvacet uzlů. Nechtěl riskovat. Přízrak Titaniku byl v těchto vodách stále přítomný. Jsou to teprve dva roky. Potřeboval do New Yorku doplout především bezpečně.

Ukradená pokladna na plese (Raymond 2) - napsal Martin Tomášek

Antonín Raymond

Jsem pokladníkem československého studenstva. Na tuto pozici mě jmenovali ostatní spolužáci vlastně proti mé vůli už několikátý rok po sobě. A tak tu stojím jako suchý pařez v lese, vybírám vstupné a dívám se na to, jak se z důstojných a chytrých lidí postupně stávají opilecké trosky. Ne, to opravdu můj životní sen není.
Můj sen je utéct přes Paříž do Ameriky a stát se tam architektem.
Jsem přesvědčený, že za oceánem má jedinec větší prostor na uplatnění svých vizí a snů než tady.
Sen je to hezký. Jenže otázka zní: kde na to vzít?

Selhání Antonína Raymonda - napsala Dana Emingerová

Šumný architekt a herec David Vávra se poslední roky věnuje pátrání po českých stavitelích, kteří odešli z naší země. Během kurzu na zámku Loučeň nám říkal o staviteli Antonínovi Raymondovi, jehož osud by prý byl na román. "Jeho život je jako hollywoodský film. V roce 1910 stálo na začátku jeho kariéry hluboké lidské selhání," vyprávěl nám David. Tak jsme mu slíbili, že o Raymondovi zkusíme napsat...  Využijte níže uvedené informace z rozhovoru k inspiraci pro sepsání jedné životní kapitoly tohoto významného českého světoběžníka.

Co tedy Antonín Raymond na začátku kariéry provedl?
Byl pokladníkem Svazu československého studentstva. Po plese, když bylo v pokladně nejvíc peněz, ukradl 2 500 korun – což byla částka odpovídající téměř ročnímu platu středoškolského profesora – a zmizel přes Paříž do Ameriky.