ZAMOTANÝ - NAPSALA PETRA CHARVÁTOVÁ

Všichni v lese ví, že had je největší lhář a tak se rozhodli, že si z něho udělají legraci. K hadovi přilétá sova a ptá se: „Hele hade, víš který had je na světě nejdelší?“ 

Had zvedá hlavu a odpovídá: „No, já jsem nejdelší na celém světě.“ 

„Opravdu?“ ptá se zajíc, který hopká do konverzace: „Já slyšel, že nejdelší had je ta Krajta mřížkovaná!“ 

Had se hned otáčí a říká: "Však já jsem taky krajta, to mě dělá nejdelším a největším!“

NEHODA NEBO NÁHODA - NAPSALA PETRA CHARVÁTOVÁ

Šla jsem opatrně po zasněžené ulici, když najednou někdo zavolal mé jméno. „Peťo! No jsem to ráda, že jsem tě zastihla. Jsem ti dneska chtěla napsat.“ Otočila jsem se a vidím svoji šéfovou z brigády. No, jejda. 

„Dobrý den. Napsat mi ohledně práce předpokládám?“ se ptám. V hlavě ale doufám, že se to ohledně brigády netýká. Pracovat je fajn, ale pracovala jsem přes celé léto, tak by mi snad mohla dát pokoj v těchto klidných zimních měsících.

VYSNĚNÝ SYN - NAPSALA PETRA CHARVÁTOVÁ

„Díky, že jsi mě vyzvedl z vlakáče,“ říkám tátovi. 

„V pohodě,“ odpovídá. Odbude pár chvil než vyzní ta otázka: „A jak se má Kuba?“ 

V hlavě se mi oči už otáčejí. Furt ten Kuba, taťka mě vidí po 3 měsících a první jeho otázka je na něho. Se o něj zajímají více než o mě, mi připadá, ale na druhou stranu se známe už 7 let, to je to samé jako by už byl člen rodiny. 

„Si plánuje propíchnout uši,“ říkám a taťka se hned otáčí. „Však co? nebuď zastaralý,“ skáču mu do řeči, než něco stihne říct. Po cestě jsme dorazili domů a vítá mě maminka s otevřenou náručí.

MIZÍCÍ ŽIVOT - NAPSALA PETRA CHARVÁTOVÁ

Jsem stejně starý jako tento les samotný. Kolik vyznání lásek bylo vyryto do mé kůry ani spočítat nejde. Z okraje lesa sleduji jak čas plyne, když se z malé vesnice stává velkoměsto, které bere naše území. Veverky, které bydlely v mé kůře odešly, stejně jako srnky, které jsem chránil svou korunou před deštěm. Proč by ale měly zůstat, když ta zeleň, kterou potřebují už není a klid, který les nabízel mizí. I já to teď začínám cítit, vím že se můj  konec blíží, když slyším rachocení mašin blížících se ke mně.

BOMBASTICKÁ NABÍDKA - NAPSALA PETRA CHARVÁTOVÁ

Můj nejzajímavější zážitek se stal v roce 2016, kdy jsem byla vybrána na týdenní pobyt v Dijonu, ve Francii. No, teoreticky jsem nebyla jejich první volba, ale kvůli tehdejším teroristickým útokům v Paříži se vybraní studenti rozhodli odejít z programu, což umožnilo účasti mně a mých kamarádů. 

Málokdy vám do klína spadne možnost placeného týdenního pobytu, takže jsme se rozhodli jet i přes rizika, která nám každý říkal. 

Když jsme dorazili, tak si nás naše přidělené rodiny rozebraly.

Les - napsali Šimon Škrabal, Karolína Hrachovcová, Petra Charvátová a Barbora Svitáková

Šmouha

Šimon Škrabal

Cyklista na horském kole se řítí jako sněhová lavina písečno-kamínkovou turistickou stezkou v borovicovém lese.
Projíždí prudkými serpentýnami, na kterých zanechává dlouhé smyky, vyhýbá se zákeřným kořenům a kamenům.
Celý les vidí rozmazaně, jako když vidí zamlžené čelní sklo u automobilu. Nestíhá ani pozorovat měkce ležící mech obklopený šiškami.

---

Mezi nebem a zemí - napsala Jaroslava Rymešová

Ilustrace: Petra Charvátová

Utichla smuteční hudba. Za rakví se zatáhla černá sametová opona a na prostranství před obřadní síní se pomalu tvořily hloučky těch, kdo se přišli rozloučit se soudružkou Boženkou. Za života byla nesmírně angažovaná. 

Nepřehlédnutelná byla na tribunách při nejrůznějších oslavách. Její projevy byly květnaté, plné emocí. Když hřímala o nutnosti neutuchajícího boje za světový mír, tak si u toho dokonce utírala kapesníčkem slzy. Na vlastní kůži zažila bídu dítěte z početné rodiny nezaměstnaného horníka, a tak záhy našla svou naději a víru v komunistických ideálech. Zápasu za světlé zítřky dělnické třídy zasvětila celý svůj další život.
Nežli přijel autobus, který byl pro účastníky objednaný, požádal pozůstalý Boženčin syn Václav vedoucího tajemníka strany, jestli by se nezúčastnil odpoledního posezení s občerstvením u nich doma.