Kudrnáč ve výtahu z pohledu kudrnáče - napsala Martina Wojtylova

To je den. Ani jedna košile čistá. Ještě že je pátek a můžu se tak vymluvit na Friday casual. Přičichnu k bílému triku ze včerejška, nahodím kapsáče a vybíhám na tramvaj. Už tak jdu pozdě.
V dálce mžourám na svítící číslo 22 a v tom mi dojde, že nemám telefon. Já se snad po...!
Otočím se na patě a sprintuju zpátky do bytu. Před vchodem už zdálky vidím nějakou holku, jak vytahuje klíče... Jo, to se hodí!
To snad ne. Je jak želva. To bych si už dávno odemkl... no, hurá.
Vběhnu do domu a přivolávám výtah. Je v přízemí, s cinknutím se otevře a já nastartovaný jako Nadal na podání vyhrknu: "Do kterýho?"

Kudrnáč ve výtahu - napsala Martina Wojtylova

Od jisté chvíle, je pro mne jízda výtahem jedinečnou až lehce erotickou chvílí s mravenčením mezi lopatkami a vůní dobrodružství.

 V Praze jsem byla pátým rokem, ale za tu dobu jsem pořád nepotkala nikoho, koho bych s chutí přivezla 400 km na východ s jásotem: „To je on!“
On, ten vysoký, nosatý, kudrnatý a jednoznačně úžasný PAN BOŽSKÝ, kterého jsem si vysnila.