Nezapomenutelná procházka - napsala Marcela Vápenková

Jednoho zimního odpoledne jsme se šli se synem projít do pražské nouzové kolonie Na Slatinách. Nikde nikdo. Měli jsme z toho mista trochu zvláštní pocit. Počasí to ještě umocňovalo. Míjeli jsme podivný dům, jehož branku zdobilo desítky plyšových zvířat, která se pomalu rozpadala. Přemýšleli jsme: „Kdo tam asi tak může bydlet?" Určitě tam bydlí sériový vrah, co unáší děti a jejich plyšáky věší na plot... nebo nějaký vyšinutý člověk, který chce, aby se ho lidé báli. Strašili jsme se navzájem.

Literární esence - napsala Marcela Vápenková

Veselé

Při placení mi nefunguje karta.
"Tak to vám asi nepůjde, paní, strkáte tam lítačku."

Smutné

Na veřejné akci je i můj táta. Od mého rozvodu se spolu moc nevídáme. Nepostavil se za mě.

"To je váš vnuk?" ptá se ho cizí pán a ukazuje na mého syna.

"Ne."