Je hořkosladká, stejně jako vánočka namazaná máslem a medem a k ní hrnek instantního kafe. Charakteristická snídaně, snad mě zítra nemine. Tahle hořkosladkost ale není všechno. Pach starého oblečení v dubové skříni s levandulí, co v látkovém pytlíčku leží na jejím dně. Nechybí ani lahodná vůně játrových knedlíčků, které babi asi zrovna vaří. A ještě něco tu je, zápach načichlé sedačky, na které sedával děda a vychutnával si doutníky, jeden za druhým. Je zřejmé, že se to z pohovky někdo snažil vydrhnout nebo vyvětrat, ale bez ohledu na počet pokusů to nemělo efekt.
Do uší mi leze lehké ťukání sklenic s marmeládami. Zní to, že babi hledá něco ve špajzu. V pozadí slyším slabě hrát televizi, tipuju to na A-Z kvíz. Ale je tu ještě něco, musím se chvilku soustředit, abych pochopila, že si babi brouká písničku „U stánků“ od Brontosaurů. Bohužel ji ale vytrhnu z momentu zavřením dveří, jejichž kovový zámek vždy hlasitě zaklapává do zárubní.
Do uší mi leze lehké ťukání sklenic s marmeládami. Zní to, že babi hledá něco ve špajzu. V pozadí slyším slabě hrát televizi, tipuju to na A-Z kvíz. Ale je tu ještě něco, musím se chvilku soustředit, abych pochopila, že si babi brouká písničku „U stánků“ od Brontosaurů. Bohužel ji ale vytrhnu z momentu zavřením dveří, jejichž kovový zámek vždy hlasitě zaklapává do zárubní.
