Metafory

Přivonět si k benzínu je jako nakouknout do světa drsných mužů a povýšit Chanel č. 5 na pánskou záležitost.

Hašlerka vypadá jako kousek měsíčního kamene.
Podzimní vítr zní jako hobojové kvarteto hrající Osudovou..
Sebepoznání je jako udice nahozená do víru vlastního života.
Bolest zubů je jako rozklepávačka nýtů, kterou zapomněli vypnout.

Noční bouřka je hořká jako hádka s milovanou osobou.

Ranní slunce chutná jako čerstvě vymačkaný pomerančový džus.
Hudba zněla těžce jako zatuhlý odér divadelních kulis, které roky nikdo nepoužil.

Její hlas voní sladce jako první červnové jahody.

Jeho chůze zní, jako když Hanička píše na počítači.
(Marie Ranišová)