Veselé literární esence - napsali Jiří Zendulka a Barbora Hocková

Jirka: Smích je jako šroubovák mezi nářadím, může opravit téměř vše.

Barbora: Inspirace je jako racek. Vzhlížíš k ní a ona se na tebe stejně vysere.

Jirka: Někteří skáčí s padákem, někteří i bez. Ti, co včera bez, neskáčí již dnes.

Pravidelná prohlídka - napsal Jiří Zendulka

- Koukám, tak už tě tu zase mám. Vždyť to ale není tak dlouho, co jsi tu byl. Na pravidelnou prohlídku máš přece ještě určitě čas.
- To jo, až za 2 měsíce, jenže teď mi nějak hapruje motor.
- Co se stalo?
- Ale, při letu z Tokia mi trojka nechtěla běžet na plný výkon.
- Tak se na to koukneme. Máš tušení, čím to může být? Po čem mám jít jako první?

Cesta na rozhlednu s tragickou událostí - napsal Jiří Zendulka

Při našich alespoň občasných toulkách nejen přírodou rádi s manželkou navštěvujeme rozhledny. Ať už řekněme klasické, tak třeba kostelní věže či třeba minarety. Za ty téměř tři desítky let jsme jich tak už viděli nespočet. Ať už vysokých či nízkých, každopádně postavených z různorodých materiálů. Především u těch dřevěných často prohlížím technologii, jako jsou postaveny a říkám si, jak dlouho asi vydrží. Nečekal bych, že mě ještě nějaká dřevěná rozhledna může překvapit.

A stalo se. Doslova za mými humny v Praze Kyjích.