Vlak, to je ten nepříjemný prostor s pohybující se podlahou a spousta cizích lidí, kteří se na rozdíl od ulice nepohybují, jen stojí nebo sedí. Mluví polohlasem a někteří se na mě dívají, jako bych překážel. Snažím se nepřekážet, taky se trochu bojím, to kvůli té drncavé podlaze, zalézám co nejvíc do rohu, i když je docela špinavý. Vůbec je to tady docela divně cítit.
Když se podívám vzhůru, všude kolem jsou sedačky a za velkými okny vidím lesy, domy, krajinu, která utíká. I ta jsou dost špinavá, navíc asi nejdou otevřít, takže je tu dost špatný vzduch.
Zobrazují se příspěvky se štítkemJana Münzbergerová. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJana Münzbergerová. Zobrazit všechny příspěvky
28. května 2018
27. května 2018
Děsíš mě - napsala Jana Münzbergerová
Budeme to muset zvládnout, když už jsi tady, protože nevím, jak bych tě vyhodila, a zabít tě nemůžu.
I když bych mohla, všechno jde, ale nedokázala bych to, přestože čtu detektivky a dívám se na kriminálky a tam se dějí mnohem horší věci, než by stačilo udělat s tebou.
Dlouho jsem o tobě nevěděla, ještě teď se vyděsím, když si vzpomenu, že jsme spolu byly pod jednou střechou a já jsem myslela, že jsem sama. Nepříjemný pocit, zjistit, že to tak nebylo. Umíš se dost dobře schovat, vlastně tě často jenom tak tuším.
I když bych mohla, všechno jde, ale nedokázala bych to, přestože čtu detektivky a dívám se na kriminálky a tam se dějí mnohem horší věci, než by stačilo udělat s tebou.
Dlouho jsem o tobě nevěděla, ještě teď se vyděsím, když si vzpomenu, že jsme spolu byly pod jednou střechou a já jsem myslela, že jsem sama. Nepříjemný pocit, zjistit, že to tak nebylo. Umíš se dost dobře schovat, vlastně tě často jenom tak tuším.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

