Uršula - napsal Honza Šprýmař

Špatně to skončí, věděla to hned. Ale nemohla jinak, když pro ni ráno přišel. Život bez něj by pro ni ztratil smysl. A tak spolu uprchli pryč od nepřejících lidí.
Hned v první vesnické hospodě je poznali. Odtrhli je od sebe a od té doby ho už nespatřila.
Teď na něj myslí, na to jak se jí zeptal, jestli s ním uteče. Byla tak šťastná.
6.6.1668 byl na náměstí popraven uprchlý mnich Ondřej. Jeho milá, chudá děvečka Uršula, byla krátce nato upálena jako čarodějnice.

Esemeska - napsal Honza Šprýmař

Ahoj! Jsem duch tvého mobilu.
Otevřením této zprávy jsi aktivoval nevratný proces. Každým stiskem tlačítka rostla moje síla a teď se konečně zhmotním.
Všechen ten čas, který jsi strávil zíráním na mne, všechny tvé doteky na displeji - tím vším jsi mne živil. Měl jsem čas tě dokonale poznat a utkat svoji duši podle té tvojí. A dnes tě nahradím. Já budu ty a ty budeš já. Tvůj mobil.

O Skutílkovi na hradě Litici - napsal Honza Šprýmař

Ilustrace: Honza Šprýmař,
Fakulta designu a umění v Plzni

Na hradě Litice žil skřítek Skutílek. Byl tak malý, že by se vám vešel do kapsy. Rád sedával na skále nad řekou a počítal vlnky. Jednou uviděl na hladině hvězdičku.
„Co tam děláš?“ zeptal se Skutílek. „Nemáš být na nebi?“
„Spadla jsem do vody a nevím, jak zpátky na oblohu,“ odpověděla hvězdička.
„Počkej, pomůžu ti,“ řekl Skutílek a vytáhl hvězdičku z vody.

Přání - napsal Honza Šprýmař

Do akvária přibyla nová rybka. Nebyla tam ale spokojená, a tak se rozhodla navštívit zlatou rybu Závojnatku, a poprosit jí o pomoc.
- Ty prý jsi kouzelná, Závojnatko, splň mi prosím jedno velké přání, škemrala rybka.
- Chci odsud, chci pryč z těch čtyř skleněných stěn. Závojnatka se lhostejně podívala rybce do očí, a v těch očích uviděla hořet věčný nepokoj, bláhový neklid, který nikdy nevyhasne.
- Budiž tedy, řekla rybce, plav si za svojí svobodou...
A rybce kouzlem narostla křídla a ona se vznesla a vylétla z akvária ven. Velmi se jí líbilo letět volně vzduchem, ale zakrátko přistála na podlaze a křídla zmizela. Rybka nemohla dýchat, plácala sebou a očima hledala akvárium, ale po chvilce už nic neviděla a nadobro zcepeněla.

Poučení: Pozor na svá přání.

Ples umělců - napsal Honza Šprýmař

Krásně oblečená dívka opouští parket a rozhořčeně spílá svému tanečníkovi:
- Nejdřív jste na mě zvrhnul pití a teď mi ještě pošlapete nohy. Člověče, vy jste umělec, ale jinak úplné trdlo.

Poučení: Umění někdy bolí a umělcům přináší utrpení.

Kolo na Střele - napsal Honza Šprýmař

Vyhlédla ven přes zamlžené sklo. Za okny vlaku se střídaly řídké lesíky a travnaté stráně. Ale už za chvilku to přijde. Viadukt přes hluboké údolí říčky Střely, z kterého je vidět jen vzdouvající se moře lesů, kam až oko dohlédne. A v propastné hloubce se dole mezi kmeny jako stříbrná stužka klikatí Střela.
Ale to nejzajímavější, co se vystavuje zrakům pasažérů, je jízdní kolo, zavěšené na horolezeckém laně mezi dva mohutné smrky. Vznáší se asi deset metrů nad zemí jako nepravděpodobný přelud.

Bazilišek pod Jelení horou - napsal Honza Šprýmař

- Zdravím tě, má paní.
- I já tě zdravím, Lišáku. Viděl jsi v údolí lovce ?
- Viděl, táboří dole u říčky. Mají s sebou psy. Na stezkách u Měsíčních skal kladou železa.
- Chichi, hloupí lidé. Tam přece nic nežije.
- Ano, myslím že brzy odtáhnou. Beztak by se nedostali za Přeďěl. Nuže, proč jsem zde ?
- Musíš pro mne něco udělat. Pod Jelení horou leží skalní město, v něm je sluj a v ní žije bazilišek. Slyšel jsi o něm?
- Ano, má paní.

O princezně Sutnarce - napsal Honza Šprýmař

To bylo tenkrát za dávných a dávných časů, kdy se v daleké zemi Kredencii objevil strašný drakodlak, a ten začal požírat všechnu úrodu na polích. Jakmile někde objevil pšeničné nebo kukuřičné pole, hned všechnu úrodu sežral nebo rovnou spálil na popel. Starý král Kredenc, panovník té daleké země, z toho onemocněl divnou zvláštní nemocí, a tak byl povolán na trůn jeho syn princ Kazněj, aby se chopil vlády a nastolil pořádek. Kazněj poděkoval a slíbil, že zařídí vše tak, aby se země konečně vymanila z těch strašných událostí.