Metafory - napsaly Barbora Smýkalová, Alena Janková a Lota Šimončič

Láska je oceán, klidný i bouřlivý, krásný, ale slaný
Hašlerka je zima v papírové krabičce
Noční bouřka je symfonie hromů a deště odehrávající se za oponou tmy
Podzimní vítr je studená sprcha po horkém létě
Sbepoznání je hluboká studna
Ranní slunce jsou neodbytné prsty lechtající spící tváře

(Barbora Smýkalová)

Jména postav do příběhů - napsaly Veronika Flora a Alena Janková

Jména pro povídkové postavy: 

ANO/NE

• Přísná učitelka: Kateřina Vasilivna Zuj / Viktorie Vitalivna Kvitka
• Špatný politik: Nazar Solopichin / Maxim Holovko
• Doktor: Egor Šťastný / Leonid Pijpivo
• Dobrá spolužačka: Sofie Rybka / Kristýna Jakovenko

• Mimozemšťan: Třižulja / Ivan

Veronika Flora

Dialog z divadla - napsala Alena Janková

Dobrý večer.
Dobrý den, ehm no jo, mám tu rezervaci.
Na jméno?
Bastlová.
Pět lístků se seniorskou slevou, mám to správně?
Jo, jo prosím Vás, pan Zindulka v tom dneska hraje?

Ano, s paní Ženíškovou a panem Matějkou. Tak dohromady, všech pět lístků, je 750 korun.
No, ale já chci jen jeden lístek.
Dobře a za vámi stojí zbytek? Že bych vytiskla všechny lístky najednou?

Nebeský souboj - napsala Alena Janková

Dnes se o tom rozhodne, buď ty nebo já. Tys pošlapal moji čest, pověst, důvěru... a to nejhorší je, že chceš JI, mnou milovanou, posvátnou, jedinou. Ne, já dokážu, že jsem ten, kterého chce. Já budu její jediný tenhle rok. Porazím tě, zmetku.
Ona tam sedí někde ve větvích, pozoruje nás. Oh, budu tě hoden, má milá, přísahám!

Pamatuji si přesně na ten moment, kdy sis mě dnes vybrala. 

Farářova reklamace se zpovědí v prodejně s potápěčskými potřebami - napsala Alena Janková

Pochválen buď!
Prosím Vás, dobrý muži, před nedávnem jsem si tu pořídil potápěčské brýle, víte, jsem muž víry, ale i tak mám smysl pro humor, a na faře o kterou pečuji, a již delší dobu nazývám domovem, zatéká.
Byla ohledně toho schůze města, a tak mě na ní také pozvali a začali s tím, jestli je vůbec potřeba to opravovat a jestli není vůbec nejmoudřejší rekonstruovat to a udělat z toho byty k pronájmu, a nakonec se vůbec nic nevyřešilo. Jen Bůh ví, jestli za těch 36 let, co chodím po světě, dokázali něco vyřešit.

Škratka - napsala Alena Janková

"Vždycky zavírejte všechny dveře. A dávejte si bacha, je to pěkná potvora," prohlásil strejda, když nám s bráchou předával klíče od svého bytu. Chystal se na pár dní pryč, a na nás spadlo hlídání jeho kočky Škratky. Doteď jsme ani netušili, že nějakou má. Když jsem se ho zeptala, proč to zvláštní jméno, jen se zasmál a řekl, že to uvidíme.
Byt byl uklizený, bílý a až podezřele tichý.
Uplynulo už pár hodin a kočka stále nikde. Prohledali jsme všechny prostory, kam by se mohla schovat a dohnalo nás to k úvahám, jestli si z nás strejda jen nevystřelil.
„No tak jí prostě dáme jídlo do misky a půjdeme ven, ne?“ Navrhnul brácha.
Došel do spižírny, vytáhl z ní konzervu se žrádlem a otevřel ji. Prošel kolem dveří a vtom na něj odněkud zeshora skočila. 

Sluneční paprsky - napsali Mark Ezzeddine a Alena Janková

Letní den
Je konec školního dne a já se vydávám na cestu domů. Když vyjdu ven, tak mě oslepí jasné sluneční paprsky, kterým nestojí v cestě jediný mráček. Se svými kamarády jdeme směrem k tramvajové zastávce, vedle které se nachází malý park. Z dálky na nás doléhá vrčení sekačky, které se každým krokem zesiluje. Tento řachavý zvuk doprovází také příjemná vůně čerstvě posekané trávy, která mě okamžitě přenáší do zahrady mojí babičky.

Ve tmě - napsala Alena Janková

Bylo to krátce potom co jsme se přestěhovali z Krkonoš do bouřlivé a Prahy a jediné po čem jsem toužila, byl pocit domoviny. Rozhodla jsem se teda najít les hoden toho označení a žádný park, který Pražáci za les jen považují.
Troufale jsem vyšla ani ne hodinu a půl před západem slunce do překvapivě teplého prosincového večera. Už z předešlého zkoumání terénu jsem měla zhruba představu, kde les hledat a po dlouhé chvíli stoupání a klesání jsem ho objevila.

Hlídač - napsala Alena Janková

Mám důležitý úkol. Strážím tento policový díl s mříží před nepovolanými.
Krátký zub, dlouhý zub, mezera a pak dlouhý zub je jediná správná kombinace, co mě otevře, každá jiná je NEPŘIJATELNÁ! Já strážím tuto hromadu knih narůstající každým rokem!
Mým jediným spojencem v této misi jsou železná očka dvířek, ve kterých jsem zacvaknut. Jsme pro sebe přímo stvořeni.
Každý den prochází kolem banda civilistů, ale žádný z nich mě nemůže vyrušit v plnění mé práce. Občas o mě zavadí, ba i narazí popelnicemi, co jen tak líně postávají vedle, ale já se ani nehnu.
Během dne na mě svítí se vzdálené prosklené stěny, ale ani žár mě nemůže zastavit. Ani v noci, ve tmě zhasnutých světel a tichu, vzniklým absencí studentů, nepolevuji ve svém údělu.
Ne! Prach, špína, řev ani dupání mě nevyruší z mé práce.
Jsem totiž visací zámek a mám důležitý úkol.

Ztracená v lese - napsala Alena Janková

Bylo to krátce potom, co jsme se přestěhovali z Krkonoš do bouřlivé Prahy a jediné, po čem jsem toužila, byl pocit domoviny. Rozhodla jsem se teda najít les hoden toho označení a žádný park, který jen Pražáci za les považují.
Troufale jsem vyšla ani ne hodinu a půl před západem slunce do překvapivě teplého prosincového večera. Už z předešlého zkoumání terénu jsem měla zhruba představu, kde les hledat a po dlouhé chvíli stoupání a klesání jsem ho objevila.