Zobrazují se příspěvky se štítkemAbsurdity. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemAbsurdity. Zobrazit všechny příspěvky

14. května 2026

Včera, dnes a… Co bude zítra? - napsal Marek Bucko

Sedím v čekárně u doktora. 
Je devět hodin a dvacet minut. Jsem objednaný na půl deváté a sedím tu už od čtvrt. Chce se mi zaklepat, jenže znáte to, na dveřích obří cedule- NEKLEPAT, SESTRA PRAVIDELNĚ VYCHÁZÍ !!!
Zaklepat na dveře ordinace jakéhokoli lékaře - pokud člověk sám, nebo někdo jemu blízký neumírá - se rovná vyloučení osoby z lékařské péče daného města, okresu, kraje, státu a možná i světadílu. U některých specializací z důvodu, že na daný problém se prakticky umírat nedá, je klepání tím pádem nemožné zcela. Třeba na očním se klepáním vyloučíte z péče jako jasný simulant, protože pokud ku klepání najdete správné dveře, není to s vaším zrakem zas tak špatné. Takhle přemítám v čekárně a pacoši přibývají. 

7. května 2026

Absurdity v cestování - napsala Sabina Prisender

Cestování... 
Timing is everything. Platí to víc než kdy jindy. 
Je třeba využít hned nĕkolika šťastných konstelací, aby se nám opravdu dostalo vytouženého zážitkového zázraku.

1. Musíme být fit, alespoň natolik, aby nám oči vidĕly a uši slyšely. Nos má být taky volný a nohy chodící a poslouchající podle přání. Každý druhý penzista dnes trénuje hlavnĕ kvůli cestám.

2. Mĕlo by spolupracovat i počasí. Hory za hustého deštĕ, renesanční fasády za útoků Bory nebo Mistrálu prostě nejsou příjemné a znemožní vidĕt svĕt okem jasným a zaujatým. Nedá se to objednat nebo koupit, jsme prostĕ v daný den a na daném vysnĕném místĕ v rukách přírody.

3. Je optimální jet s nĕkým, koho právĕ vnitřnĕ nevraždíme. Rozchody a rozvody po větších cestách nejsou výjimkou a spousta lidí spolu dokáže žít, ale ne cestovat, a i naopak. "Rozmysli si Mařenko, rozmysli !" zpívá se v nejčeštĕjší z českých oper. A čím vzdálenĕjší a náročnĕjší cíl za obzorem, tím víc.

23. dubna 2026

A pak někdy zabloudíš - napsal Martin Paruch

Cestování vypadá jednoduše. Jedeš pryč. Opustíš místo, kde jsi byl dlouho, a myslíš si, že tam venku je něco jiného. 
Koupíš si letenku. Levnou. Aspoň to tak vypadá. Pak zaplatíš za kufr, za místo, za všechno. Nakonec tě to stojí víc než samotná cesta.
Letiště jsou plná lidí. Nastoupíš. Letíš vysoko, ale nic z toho nevidíš. Jen mraky. 
Přijedeš do cizího města. Je tam teplo nebo zima. To je skoro jedno. 
Najdeš hotel. Pokoj je čistý. Vypadá jako tisíce jiných pokojů. Může být kdekoliv.