Dědic - napsala Lenka Prosecká

Albrecht z Valdštejna

Tryskem vjíždí na jičínské náměstí. Uháněl ze zámku v Kostelci, kde ho posel zastihl se spěšnou zprávou. Chvátal domů – nově postavený jičínský zámek mu již otvíral své brány. První nádvoří, druhé nádvoří, konírna. 

Svižně sesedá, pohladí svého Miláčka a chvatně ho předává štolbovi. Chvátá do komnat své paní Isabely. Přichází právě včas. Isabela Kateřina již drží v ruce v povianu následníka a dědice. Usmívá se. To Valdštejnovi také vyloudí úsměv na tváři. 

Je šťastný. Ten Kepler mě pravdu. Má terra felix – šťastná země bude vzkvétat. Dobré postavení planeta slunce vynese její slávu až do oblak. Císař podepsal další směnku na rozšíření vojska. Stavba Valdštejnského paláce pokračuje rychle, mistři kamenící se činí.
Dětský pláč ho vytrhne z rozjímání. 

„Jak se daří má paní? Jak ho pojmenujeme? Jméno už mám samozřejmě vymyšleno, ale nechci kazit tuto krásnou chvíli.“ 

To jméno se mu honí hlavou již několik měsíců, opakuje si ho před spaním jako modlitbu. Albrecht z Valdštejna II. Vévoda frýdlantský a meklenburský.
Dívá se na unavenou choť Isabelu. 

„Marie Alžběta,“ špitne Isabela a pohladí děťátko po hlavičce. Po mé kmotře. 

„Děvče, to ne!“ vykřikne nahlas. 

Kepler jasně v listě psal, že to bude dědic, že se narodí pod šťastnou hvězdou a že mu předám vydobytý majetek a moc. Valdštejn těžce skrývá zlobu, zklamání a rozhořčení. Odebírá se do svých komnat a ihned píše Keplerovi list, že hvězdy lhaly, a ať mu vrátí všechny groše a podívá se znovu do svých hvězd a planet. Dále v listě stojí, proč jeho horoskop končí léta páně 1634.

Syna se Valdštejn nakonec dočká, ale žije pouhé dva měsíce.

Marie Alžběta se vdala z lásky, proti vůli své matky, za hraběte Kounice. Měli spolu 5 dětí. Zdědila i majetek a tituly. Jejich potomci žijí dodnes.