já jsem slušně vychované děvče.
Já jsem z Plátenic a pro vás, pane, nemám nic.
Pozvedla jsem oční linku,
větřík zvlnil kudrlinku
vlasů spjatých do spony,
jsem neřesti na hony.
Jsem vzdálená a stojím pevně na zemi.
Jsem vzdálená, ještě neprošla jsem sazemi.
Jsem teprve na počátku jara
a pro vás, pane, nesmím být dost stará.
Proč civíte? Pane, necivte!
Nejsem k mání, už se nedivte
tomu, že tu sama stojím
a že se vás i trochu bojím.
Ano, já jsem plná citu, ale klíč od mého bytu
má ten, kdo má k srdci klíč.
A s vámi cloumá jenom chtíč.
