Inspirujte se tím, co píší posluchači kurzů a co se na nich naučili.
Stránky
(Přesunout do…)
Domů
Práce účastníků
Kurzy
Dana Emingerová
Knihy z kurzů
Naučili jsme se
Starší ohlasy
Kontakty
▼
Zobrazují se příspěvky se štítkem
Irena Pokorná
.
Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem
Irena Pokorná
.
Zobrazit všechny příspěvky
29. března 2020
Nejste tu jediná – napsala Irena Pokorná
›
Očima kopíruji prasklinu na zdi. Od stropu po ní pomalu klesám jako po cestičce zrakem níž a níž až k pleši naproti sedícího pacienta. Za...
26. března 2020
O vlcích, kozlíkovi a dveřích Sherlock – napsala Irena Pokorná
›
Paní Kozová, jen co ráno vstala, vyčistila si bělící pastou svůj žlutý úsměv, nalakovala si špičky kopýtek a nachystala si tašky na nákup. ...
19. března 2020
Neviditelná – napsala Irena Pokorná
›
Nejdřív přijde náraz. Do ramene, do nohy či do boku. Tělo se zlehka zakymácí a gravitace se zahlásí o slovo. Jakmile chytím zpět balanc a...
17. března 2020
Nemáš aspoň brko? – napsala Irena Pokorná
›
Byla už půlnoc, když dům konečně potemněl a jeho obyvatelé usnuli. Až na jednoho. Ten si naposledy prohlížel tmavé obrysy snobského pokoje,...
15. března 2020
Šimrání na zádech – napsala Irena Pokorná
›
Čekám tu na ně už od božího rána, pomyslel si psací stůl, a pokusil se ztuhlé nohy rozhýbat přešlapováním na místě. Jsou jako ze železa a u...
12. února 2020
Příběhy na 7 slov
›
Irena: Osud je dohromady svedl. Soudce je rozvedl. Dominika: Pláž, moře, líbá mě tu kdože? Lenka: Růst lesa neslyšíš, ohluší kácení j...
18. ledna 2020
Vidět Řím a zemřít - napsala Kateřina Burešová
›
„Daruju bundu z olympiády,“ říkám a vytahuju z tašky bílou větrovku. Je na ní nápis Juegos oncologicos . Stěhuju se. Vracím se do Čech a zb...
6. ledna 2020
Raději mlč - napsala Irena Pokorná
›
“Tak povídej! Nemůžu se dočkat, co si myslíš!” “Co si myslím o čem?” “Šmarja, ne o čem, ale o kom! “Aha, o něm, jo? Nó, dobrý.” “Proboha...
8. prosince 2019
Týden ve tmě – napsala Irena Pokorná
›
V chatce byla černočerná tma. Zkoušela nejprve nahmatat to, na co se před tím dívala. Šla krok po kroku podél stěny. Byla chladná a lehce...
25. listopadu 2019
Škoda rány, která vedle padne - napsala Irena Pokorná
›
Vzali mu ji, svině. Nepochopili, že on z ní jen dělal normálního člověka. Byla divná od té doby, co ji dostal do péče. Napůl cikánka, napů...
14. listopadu 2019
Ukradené čtyři dny - napsala Irena Pokorná
›
Ateliér byl pro něj jako malý svět ve světě. Sloužil mu jako úkryt a místo, kde na něj nikdo nemohl a kde platila jen jeho pravidla. Zrovn...
31. října 2019
Noc s dechem a bez dechu - napsala Irena Pokorná
›
Ležím ve spacáku s kyslíkovou maskou na obličeji. 4.250 metrů nad mořem. Tibet, Indie, moje vysněné místo. Žárovka u stropu poblikává a s...
30. října 2019
Všichni to na mně uvidí - napsala Irena Pokorná
›
Sára se loudala po studené školní chodbě. Čím blíž tělocvičně byla, tím tlustší a neohrabanější si připadala. Máma jí ráno odmítla napsat na...
›
Domovská stránka
Zobrazit verzi pro web