Když se Kunhutě podařilo z Bezdězu uprchnout, hledala spojence, který by jí pomohl Branibory z Čech vyhnat a Václava osvobodit. A tehdy osud poslal třiatřicetileté vdově do cesty Záviše z Falkenštejna – chytrého, statečného a pohledného Vítkovce. Přestože jeho rod kdysi stál proti jejímu manželovi, mladý Záviš byl připraven pomoci.
Nejprve spolu plánovali, jak zachránit království. Pak se do sebe zamilovali. Podle pověsti první jiskra přeskočila na Svojanově, který české královně náležel jako věnný hrad.
Záviš se stal Kunhutiným spojencem i milencem. A brzy také jedním z nejmocnějších mužů v zemi poté, co se jedenáctiletý následník vrátil z braniborského zajetí do Prahy. Václav II. si hned Záviše, který si v roce 1284 oficiálně vzal jeho matku, oblíbil a obdivoval ho. Měl v něj dokonce takovou důvěru, že otčímovi svěřoval mnohé z panovcnických záležitostíí.
Po Kunhutině předčasné smrti se proti Závišovi začali bouřit nepřátelé. Přesvědčili Václava, že otčímova moc ohrožuje i jeho korunu,. A tak nakonec muž, který kdysi pomáhal zachraňovat království, skončil v devětatřiceti letech na popravišti.
Poučení: Láska může spojit i nepřátele. Jenže boj o moc nakonec rozbije i to, co srdce dokázalo svázat.