Po křtu naší knihy na Loučeni jsem si sbalila a 11. září už jsem kroužla nad Atlantikem. Boeingem 787 - Dreamlinerem směr Kanada. Ale DREAM to nebyl. Spíš noční můra, protože v den 23. výročí útoků na newyorkská dvojčata jsme museli nouzově přistát na Islandu v Keflavíku. Naštěstí žádní teroristé, "jen" záchrana kolabujícího pasážéra. Do Montrealu jsme však přiletěli tak pozdě, že třistakilometrový noční přesun autem k řece Svatého Vavřince, kde jsme měli zaplacené ubytování, byl fakt noční můra.
Málem jsme usnuli za volentem. Po příjezdu pak nefungoval kód do apartmánu. Když jsme se do něj prodrali, byl neuklizený. V totálním vyčerpání jsme totiž nepostřehli, že se vloupáme do cizího bytu. V knihovničce toho správného jsem ráno našla La Fontainovy bajky.
Poučení: Mohla bych vás ještě oblažit literární pravdou, jak by to asi probíhalo dál, kdybychom v tom cizím bytě zůstali, ale realita někdy stačí.
