Stránky

13. září 2025

Co pro mě znamená, že jsem už jednou provždy součástí Tajemství zámku Loučeň - napsala Bohuna Kopřivová

Když jsem se před pěti lety zúčastnila prvního setkání se skupinkou spolužáků z kursu tvůrčího psaní podle Arnošta Lustiga, vedeného paní Emingerovou, nevěřila bych, jaký to bude mít takový krásný závěr.
V kostce jsme se seznámili s dějinami zámku Loučeň a jeho původními majiteli s rodinou Thurn Taxisů. Bylo to zajímavé. Každá rodina má vždy svá tajemství, třinácté komnaty, a tak to bylo velice napínavé a nemohli jsme se dočkat pokračování příští den. Každý dostal své zadání a měli jsme se s tím poprat, jak umíme, ale příběhy měly být podloženy i realitou. 
První pokusy, tedy moje, byly víc než kostrbaté, vůbec se mi to nepsalo dobře, připadala jsem si divně, že se vrtám v jejich soukromí a přemýšlím, co o nich napsat. Připadalo mi to cizí, ale postupem času a čtením ukázek ostatních účastníků, jsem si k zámku i jednotlivým členům rodiny, začala vytvářet určitý vztah. Začalo mně to bavit, i když jsem tenkrát ani nepomyslela na to, že by se z našich příběhů dala sestavit knížka. A tak nádherná. 
To, že jsem se stala jednou pro vždy součástí Tajemství zámku Loučeň je pro mne ohromná čest. Něco takového jsem si nedovedla ani ve snu představit. 
Díky, Dano.