Buran - napsala Edita Dvořáková

Dneska se mám sejít s mým Karafiátkem. Pravda, jméno Karafiátoslav nikdy nebude plnit přední stránky novin, ani se neumístí na vyšších příčkách oblíbenosti mezi rodiči, kteří vybírají jméno pro právě narozenou ratolest. Ale mně se líbí. Protože se tak jmenuje On. Tolik se na něj těším!

Já jsem zase Marie. To je tak typické jméno, že se dobře doplňujeme.

Karafiátek potřebuje dietu, a tak nám vařím zdravá jídla. Na dnešní piknik jsem nám nakrájela hodně zeleniny a k tomu budeme mít česnekový dip a na sucho opraženou tortillu, plněnou fazolovou směsí. Omastek přece nechceme, když musí Karafiátek hubnout.

Naposledy vše zkontroluju, beru piknikový koš a vyrážím na naše místo.

„Kde jsi byla tak dlouho?!“ uzemní mě místo pozdravu Karafiát.

Nenechám si zkazit náladu a s úsměvem odvětím: „Připravovala jsem nám večeři, drahý,“ a otvírám víko proutěného koše.

Karafiát se po něm vrhne. „A kde je nějaký maso?!“ vyhrkne.

To už mi vžene rudou do tváří. „To snad nemyslíš vážně! Já se starám o tvoje zdraví a ty jsi takhle nevděčnej!“

„A já tohle zase trochu čekal, Maruško,“ řekne mi Karafiát a vytáhne z tašky kebab, do kterýho se s chutí zakousne.

Nevěřím svým očím. Jak má blbý jméno, tak je blbej sám! Buran.