Jáma a bagrista - napsal Zdenek Rusek

Kdo jinému jámu kopá, ten je bagrista. 

Z toho plyne poučení, že ne každé přísloví vede k ponaučení.

Šestka a devítka - napsal Zdeněk Rusek

Potkala u silnice šestka devítku a devítka povídá: 

„Já jsem víc, ty jseš nic.“

„Houbelec,“ povídá šestka, „dyk ani nejseš dělitelná dvěma.“ 

„A proč bych se měla dělit? Já jsem já, sama o sobě. Jsem nejvyšší číslice,“ povídá devítka, „všechno dál je jen nějaká trapná složenina,“ dodala.

Jel okolo kluk na kole a obě číslice přejel. 

Moje žena Marcela - napsal Zdeněk Rusek

Moje žena všechno ví. Skutečně. Myslel jsem si, že v České tiskové kanceláři víme všechno první my, a že až teprve pak se to od nás dovědí všichni ostatní. Omyl. 

Nevzpomínám si, kdy naposled jsem přišel před Marcelu s nějakou novinkou. Asi je to tím, že mám ten houmofys. 

Sedím doma na zadku a postupně ztrácím informační náskok. Ale stejně bych radši zjistil, jestli Marcela nezná v četce ještě někoho jiného.

Metafory - napsali Tomáš Vejmelka, Daniela Kopřivová, Stanislav Rokos a Zdeněk Rusek

Hašlerka vypadá jako ponorka. (Stanislav Rokos)

Hašlerka vypadá jako malinký meteorit. (Lada)

Hašlerka vypadala, jako by ji mělo v puse celé stádo krav. (Zdeněk Rusek)

Hašlerka vypadá jako malý kousek fialového jantaru. (Tomáš Vejmelka)

Hašlerka vypadá jako vytržený čumák pejska.(Daniela Kopřivová)

Jeho chůze zní jako sněhová vločka dopadající na zem. (Daniela Kopřivová)

Jeho chůze zní jako klapání zubů. (Stanislav Rokos)

Čikarí a ptáci - napsal Zdeněk Rusek

Ilustrace: Wikipedie

Je pondělí ráno, Jeff nemusí do práce. Sedí u pracovního stolu v prostorné hale přízemního domu v Great Neck na poloostrově Long Island, což je předměstí New Yorku. Ťuká si něco na počítači, a když se za oknem složeným z malých skleněných tabulek objeví ptáček v krmítku, vytáhne ze šuplíku mosazné divadelní kukátko a začne skenovat opeřencovo počínání. 

Všechno jde podle plánu až do okamžiku, kdy se odněkud shůry na ocasním padáku snese na střechu krmítka veverka.

Neber si to osobně, kámo - napsal Zdeněk Rusek

„Takže já se asi k tomu žrádlu, jak se zdá, nedostanu. Co dělám špatně? Nebo co bych měl udělat, aby mě nehonili po zahradě jako splašenýho koně.“
„Neber si to osobně, kámo. Viděl jsem v autě pytel v kterém to žrádlo přivezli a byl jsem tam nakreslený já.“
„Takže nemám křídla a zobák a tím jsem vyřazenej ze hry? Trošku drsný, nemyslíš?“
„Asi máš pravdu. Napadá mě – zkus se dostat k pytli a nakresli se vedle ptáka. To by mohlo zabrat.“