Ve vlaku - napsala Tereza Stolářová

Stojím, sem tam se podívám doprava. Pokukuju po hodinkách, znechucená nad dalším zpožděním. Na kolejích přede mnou se pomalu začne rozléhat známý zvuk. Pozorně se podívám do dáli a uvidím velký, nebezpečně rychle se řítící stroj. Vlak přijíždí a mě málem ohluší nesnesitelný pískot. Čím je blíže, tím více mám chuť odejít. Zastaví a hromada dětí s batohy na zádech začnou za hlasitého povídání vylézat po kovových děravých schodech. I já po nich vylezu. Obklopí mě zatuchlý, těžký vzduch.

Jak jsem přežila svou smrt - napsala Tereza Stolářová

Šla… Pomalu, rozvážně kráčela po chodníčku lemujícím břeh řeky.
Slunce začínalo hřát a svými mocnými paprsky probouzelo k životu všechno živé. V korunách stromů si ptáci prozpěvovali své první veselé písně a trávníky zdobily sněženky a krokusy. Ve vzduchu byl cítit příslib jara.
Stařenka se zastavila a pohlédla do dáli.