Střed světa neznámého
na dubovém stole
pulsuje vnitřními stíny
a obrysy strhanými
z kamenných zdí
Výdechy, nádechy
ruší mi plamen svíčky
A já jsem ta svíčka. Hořím a pozoruju, jak lidem v mé blízkosti se mění nálady, jak ztichnou nebo se rozhovoří, stávají se zádumčiví, pokornější.
