Zobrazují se příspěvky se štítkemOndřej Radil. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOndřej Radil. Zobrazit všechny příspěvky

18. prosince 2021

Slyším, cítím, ochutnávám...

Vzduch

Dusím se!
Kolem stojí dalších šest osob a tváří se nezaujatě, ale nevěřím jim to.
Abych si zkrátil čas, čtu si nápisy na kovových zdech. Přemýšlím, který je nový a který přežil poslední čištění. 
Nápisy nepomáhají. Pohledy ostatních začínají být zoufalé. Všichni doufáme, že naše utrpení brzy skončí, ale i ta minuta je cítit věčností.
A to i přes roušku je nám to vše jasné. 
Někdo to má na botě. Jen doufám, že to nejsem já.
Dveře výtahu se otevřou a my se konečně vyvalíme ven. Jako povodeň.
Všichni zahazují roušky a zhluboka se nadechnou. Vzduch!
Lucie Jarešová

5. prosince 2021

Úspěšný lov - napsal Ondřej Radil

Stojím nad zastřeleným srncem a mlčky žádám o odpuštění. Cítím pokoru a tíhu odpovědnosti. 
Vzpomínám na dědu, který mě k myslivosti v dětství přivedl a na náš první společný lov.
„Bábinko, nachystej Ondráškovi teplé oblečení. Půjde se mnou na srnce,“ řekl jednoho odpoledne z ničeho nic děda a odešel ke skříni na zbraně. 
Říkal mi Ondrášku. Často ve spojení s výtkou, ať neklepu nohou. Byl jsem totiž dosti neklidné dítě.