S kamarádkou Ninou nastupujeme do letadla na malém mezinárodním letišti ve Fort de France. Všichni pasažéři jsou již na palubě a pohodlně se usazují do svých sedaček, jelikož nás čeká osmihodinový noční let do Paříže.
Zbývá nám pár minut do startu, když tu náhle kapitán něco francouzsky oznamuje. Já s Ninou nerozumíme ani slovo.
Spolucestující se v tu chvíli začínají vyděšeně dívat kolem sebe. Letušky a stewardi nečekaně zblednou. Začínají se připravovat na mimořádnou situaci.
Spolucestující se v tu chvíli začínají vyděšeně dívat kolem sebe. Letušky a stewardi nečekaně zblednou. Začínají se připravovat na mimořádnou situaci.
Za několik okamžiků vráží zadními dveřmi do letadla ozbrojené komando, které mezi sebou táhne, za kožený vězeňský opasek, mladíka tmavší pleti. Vzpurný zajatec se snaží vytrhnout ze spárů ďábla, avšak s rukama v poutech za zády nemá žádnou šanci.
„To asi nebude obyčejný neplatič alimentů nebo zloděj,“ pomyslím si. Jedna z letušek se právě pokřižovala. Ozbrojenci posadili zajatce do poslední řady uprostřed letadla a odchází.
Dohled nad spoutaným přebírají tři velmi pohlední policisté v civilu. Dvě poslední řady v letadle zůstávají z bezpečnostních důvodů neobsazené a slouží výhradně doprovodu. Pasažéři si dobrovolně odsedávají co nejdále od vězně, takže v zadní části již zůstáváme jen já s Ninou. To divadlo nás baví. Je to napínavé. Díky neznalosti francouzštiny, na rozdíl od ostatních spolucestujících na palubě, nevíme, o co jde.
Konečně letíme! Moje blonďatá kamarádka náhle zaujme pozornost onoho mladíka v poutech, který se na ní velmi pronikavě zadívá a začne něco pokřikovat francouzsky. Obě se tomu zasmějeme.
Konečně letíme! Moje blonďatá kamarádka náhle zaujme pozornost onoho mladíka v poutech, který se na ní velmi pronikavě zadívá a začne něco pokřikovat francouzsky. Obě se tomu zasmějeme.
Policisté se ho snaží umlčet. Po chvíli si jeden z nich stoupá před Ninu, tak, aby na ní mladík neviděl. Otočí se na ni: “Ty opravdu nerozumíš ani slovo z toho, co říká?“
„Francouzsky ani slovo,“ odpoví Nina s úsměvem. Policista si oddechne. Uličkou prochází steward a s omluvou nabízí cestujícím kromě občerstvení, i špunty do uší.
„Nepotřebuju je,“ dávám najevo stewardovi.
Během letu se u zadrženého střídají dva policisté, zatímco třetí odpočívá na sedačce přímo za mnou. Se zalíbením pozoruji jeho ostré rysy a nádherně snědou pleť. Tak krásného chlapa nevídám každý den.
Zadržený vězeň začne opět křičet. Strážníci přes něj hbitě hodí deku, a pevně ho drží. Neprodleně jim na pomoc přiskočí i sexy policista dřímající v sedadle za mnou.
Teď už snad bude klid. Usínám.
„Alláhu akbar!“ Ozve se náhle přes celé letadlo. S leknutím se probudím a ztuhnu. Vše mi začíná docházet. Zatčený je jeden z hledaných teroristů zodpovědných za spáchání nedávných vražedných atentátů v Paříži. Stoupenec Islámského státu. Mrazí z toho.
Teď už chápu, proč v zadních řadách nikdo nechtěl zůstávat, a letušky se křižovaly.
Zbytek letu přemýšlím. Konečně přistáváme na letišti Charlese de Gaulle. Vůbec mě nepřekvapuje, že na konci ranveje, u terminálu, už čeká ozbrojené komando se samopaly v ruce. Sotva zastavíme, část ozbrojenců rázně nakráčí zadními dveřmi letadla dovnitř, přebírají Islámského radikála a nekompromisně ho vytahují, polonahého, jen v bermudách, tričku s krátkým rukávem a sandálech do lednového, mrazivého rána a naloží ho rovnou do připraveného obrněného transportéru. Letuškám se viditelně ulevilo. Teprve po odjezdu policejní eskorty můžeme všichni z letadla s klidem v duši vystoupit.
„Francouzsky ani slovo,“ odpoví Nina s úsměvem. Policista si oddechne. Uličkou prochází steward a s omluvou nabízí cestujícím kromě občerstvení, i špunty do uší.
„Nepotřebuju je,“ dávám najevo stewardovi.
Během letu se u zadrženého střídají dva policisté, zatímco třetí odpočívá na sedačce přímo za mnou. Se zalíbením pozoruji jeho ostré rysy a nádherně snědou pleť. Tak krásného chlapa nevídám každý den.
Zadržený vězeň začne opět křičet. Strážníci přes něj hbitě hodí deku, a pevně ho drží. Neprodleně jim na pomoc přiskočí i sexy policista dřímající v sedadle za mnou.
Teď už snad bude klid. Usínám.
„Alláhu akbar!“ Ozve se náhle přes celé letadlo. S leknutím se probudím a ztuhnu. Vše mi začíná docházet. Zatčený je jeden z hledaných teroristů zodpovědných za spáchání nedávných vražedných atentátů v Paříži. Stoupenec Islámského státu. Mrazí z toho.
Teď už chápu, proč v zadních řadách nikdo nechtěl zůstávat, a letušky se křižovaly.
Zbytek letu přemýšlím. Konečně přistáváme na letišti Charlese de Gaulle. Vůbec mě nepřekvapuje, že na konci ranveje, u terminálu, už čeká ozbrojené komando se samopaly v ruce. Sotva zastavíme, část ozbrojenců rázně nakráčí zadními dveřmi letadla dovnitř, přebírají Islámského radikála a nekompromisně ho vytahují, polonahého, jen v bermudách, tričku s krátkým rukávem a sandálech do lednového, mrazivého rána a naloží ho rovnou do připraveného obrněného transportéru. Letuškám se viditelně ulevilo. Teprve po odjezdu policejní eskorty můžeme všichni z letadla s klidem v duši vystoupit.
Já s Ninou pokračujeme na náš navazující let do Prahy.