Veverka se před začátkem zimy chtěla pořádně připravit na chladné dny, během kterých se většina zvířat ukrývá ve svých doupětech a vyčkává, až toto období přejde.
Jelikož od moudré sovy uslyšela, že ten rok bude zima delší než obvykle, tak se rozhodla nasbírat pro sebe co nejvíce potravy, aby byla řádně připravena. Sbírala tak dlouho, dokud v širém okolí nezbyl jediný ořech. Spokojená s odvedenou prací, veverka zamířila zpět do svého útulného obydlí. Po několika dnech zaslechla klepání u vchodu k její noře. Byla to moudrá sova. Povídá: “Veverko, nemáš u sebe něco k jídlu? Nikde v okolí nemůžu nic najít.”
Veverka na to: “Jistě, že mám, ale proč bych se s tebou měla dělit?”
“Zamysli se, a pochopíš” odvětila moudrá sova.
Veverka se na chvíli zamyslí a přece jen si vzpomene na to, jak ji moudrá sova pomohla.
“Máš pravdu, bez tebe bych tuhle zimu nepřežila, pojď dál, jídla mám dost.”
Poučení: Dobrý skutek je třeba oplácet dalším dobrým skutkem.