Hřeben - napsal Sebastián Vamberský

Dva koně si tak mezi sebou řehtali ve stáji.
"Zase jsem byl večer na hřebeni," povídá první kůň. 

"Na hřebeni?" podiví se druhý.
"No ano, na hřebeni, je to tam tak vždy vzrušující." a s nadšením o tom začne řehtat.

"A nemáš strach?" ptá se druhý kůň, !vždyť tam je spousta kluzkých kamenů…"
"Ale co tě nemá, nebezpečí - to je mé druhé jméno," pořechtne si první kůň.
"No, a nemohl by si mě tam vzít?" táže se druhý.
První kůň se na chvíli pozastaví… zamyslí.

"Jako na horu, na hřeben?" ptá s nejistým hlasem.
"No ano," odpoví druhý, "však si říkal, že tam chodíš furt, tak by neměl být problém mě tam vzít," podívá se na prvního koně.
První kůň vyvalí oči a začne kroutit hlavou: "Nnnoo, to too by nešlo…"
"Proč by ne?" ptá se kůň druhý.
"No, víš ono to tam je hodně nebezpečné, jak si sám říkal …. Kluzké kameny a tak," odpoví nervózně první kůň.
Druhý kůň už začne něco podezřívat

"Jo, najednou tu pán má strach, však není nebezpečí tvé druhé jméno, vezmi mě s sebou, ukaž jaký jsi hrdina," povídá druhý kůň. A opakovaným požadavkem tlačí na prvního koně.
První kůň už to nevydrží a odřechtne: Ne nemohu tě vzít, jelikož jsem tam nikdy nebyl..." A sklopí hlavu.
Druhý kůň zakroutí jen hlavou, a povídá: "Kčemu ti bylo mi lhát?" odfrkne si,

Poučení: Lež vždy vyleze na povrch dříve než koně vůbec na hřeben.