Sousedé - napsal Marek Bucko

„Zdravíčko, sousede! Tak se nám na víkend, zdá se, dělá krásně, že jo?!“ pokřikne z pod pergoly Karel směrem k vedlejší zahradě. Usrkne si z šálku ranní kávy, usměje se a posadí se na proutěné křesílko ke stolku. Starší chlapík, kterému pozdrav patří, ryje na zahradě jakési díry.
„Krásně jak pro koho! My tady na vesnici, když na to přijde, musíme makat i vo sobotách. Někdy i nedělích. Za chvíli musím do práce, sejeme. To nemůžeme vodložit na pondělí, kdy má chcát!“ odsekne chlapík.
„Chcete teda s něčím pomoct?“ pokouší se Karel smířlivě uklidnit souseda.
„A s čím bys mi mohl asi tak pomoct, doktůrku? Když tě pozoruju na zahradě, tak tam maximálně lemtáš kafe z maličkýho hrnku, jak nějaká buzna. Nebo se cachtáš v tom vašem blbým bazéně jak malej parchant! Ty seš takovej talent, že když jsem tě viděl s motykou, byl jsem rád, že je mezi náma plot. Já jenom potřebuju chytit toho zkurvenýho krtka, co mi tu vrtá. Praštim ho rejčem, hodim kočce a jedu na pole- do práce. Pomoct by mi mohl maximálně ten váš blbej čokl. Ten furt hrabe pod plotem. Snaží se dostat na moje slepice…“ syčí na Karla hrubián.
„Ale krtek je chráněný… Myslím… Stačilo by ho vzít třeba do prázdného truhlíku- co támhle máte a vynést někam do lesa. Nebo na louku,“ krčí rameny Karel.
„Sám seš prázdnej truhlík, kdes to viděl, nosit myši do lesa?!“
„Mluvil jste o krtkovi, ne o myši…“ upřesňuje si Karel.
„Koho poučuješ, ty blbej vzdělanče? Zalez si s tím přeslazeným kafem do toho svýho baráku a neopovažuj se mě buzerovat!“ prská hrubián. Naproti němu se otevře okno v domku a vykoukne žena v noční košili.
„Pepo! Co se tady zase hádáš! Jé! Dobrý den, pane doktore. Slyším tě až dovnitř. Proč tady na pana doktora hulákáš?!“
„A co ty se tady producíruješ nahatá ve vokně! Akorát mi děláš vostudu! Koukej zalézt za záclonu! A ty na ní nečum doktůrku! Vočumuj si svojí, stejnak je celá bledá, vycmrdlá, protože má doma hovno chlapa! Ale já k vám můžu klidně někdy, až budeš v práci, zaskočit!!! Ať se poměje!“ přidává soused Pepa. Karel kroutí hlavou a beze slova mizí francouzským oknem z pergoly do domu. Ještě slyší, jak za ním soused volá:
„Já jsem tady předseda myslivců, rybářů! Každej občas něco potřebuje porychtovat na parcele s traktorem, nebo jinej meloušek. V hospodě seděj chlapi z naší rodiny přes sto let na stejným místě! Prej MUDr! Neslyšel jsem nikoho ze vsi, že by u tebe byl v nějaký pitomý ordinaci, nebo měl recept na prášky, že bys sloužil na pohotovosti! Nic! Zajímalo by mě, kolik pacientů ti zaklepalo bačkorama, když o tobě nikdo nic neví. To budeš asi kapacita! A ty mě tu budeš srát s tim, že má bejt hezky, když jdu makat, aby takový jako ty měli co žrát.“
Docent Mudr Karel Novák DRSc za sebou, i když je na březnové ráno opravdu teplé, slunečné počasí, zavře francouzské okno. Jako už několikrát, za dobu co tu s manželkou bydlí, přemýšlí, zda udělali dobře. Ve městě byl sice o něco horší vzduch a ruch z dopravy, ale tady o klidu taky nemůže být řeč. Snad jen ten vzduch je tu lepší. Jen nesmí foukat vítr od prasečáku. „Komu chce pánbůh uškodit, tomu dá vola souseda.“ vzpomíná na citát z jedné humoristické knížky. No jo, tady už ale přestává sranda. Přitom sousedovi nic neudělal. A kdyby na té opuštěné parcele nepostavil on, tak by to udělal někdo jiný. Soused je bohužel taková ta regionální celebrita, jako v tom filmu Slunce seno jahody. Takový ten Venca, co umí opravit pračku, ledničku, na co si vzpomeneš. A pro cizí- a to pro něj Karel je- jen Václav. Vlastně tady Josef.
„Nakonec to tady budeme muset prodat…“ vzdychne Karel. Alespoň venku, že už je ticho.
„Asi už chytil toho krtka a šel do té práce…“ uvažuje Karel. A protože ho výstup se sousedem znechutil, nabídne manželce, že zajedou na víkend k jejím rodičům. Kupodivu mu to přijde jako menší zlo, než zůstat tady a čekat, co zase bude se sousedem. 

U rodičů to je překvapivě příjemné a domů přijedou až v neděli večer. V pondělí ráno se i tak docela těší do práce. Tam je to známé, nic ho tam nepřekvapí. Tedy to si Karel alespoň myslí.
„Tak pane docente, tady máte prvního. V sobotu večer. Náhle.“
Karel bere skalpel a začíná. Po dvou hodinách jen konstatuje:
„Infarctus amplus in pariete posteriori cordis - rozsáhlý infarkt na zadní stěně. Neměl šanci přežít.“
„No tak vás ten vztek nakonec dostal dřív, než vy toho krtka, sousede. A tohle bych čekal spíš v břišní dutině jako apendix. Tím byste mojí paní asi moc nenadchnul…“ to všechno už si Karel jen myslí.

Ovšem v něčem nakonec měl Josef pravdu. 

Nikdo od Karla nedostal nikdy žádný recept, nikdo nevyprávěl, jak byl u něj v ordinaci. Nic. Jen mu tedy nikdy žádný - řekněme pacient  - technicky vzato kvůli jeho zásahu „nezaklepal bačkorama“. 

V tom se Josef mýlil. 

Takto Karel přemítá, když jde na pauzu. Zavře za sebou dveře s nápisem „PATOLOGIE“ a na lékařském pokoji si vychutná kávičku. 

V malém hrnku, jako pro buzny.

Zadání: Napiš příběh z vylosované postavy a premisy.
Vylosovaná postava: Patolog.
Vylosovaná premisa: Vychloubání přináší ponížení.