Srdcem houbař, majorem z donucení - napsala Tereza Nováková

Je brzké ráno, babí léto. V lese je klid jen někdy jde zaslechnout křupnutí větvičky, která se láme pod váhou urostlého muže, jenž se v dlouhém zeleném kabátě plíží lesem. Na hlavě mu sedí starý slamák, v rukou svírá pletený košík a oprýskanou rybičku. Kráčí sám, ve vycházkových a již mokrých polobotkách, hledá hnědé kloboučky či nažloutlé lišky.
„Crrr.“ 

A klid je pryč. Muž zmateně hledá Nokii.
„Dobré ráno Zdeničko. Nechte mě hádat. Vraždička, že jo? A krutá, hm hm. A v lese, v nějakém pěkném lese? Ne? Tak ne. Sídliště? Klasika. Tak já jedu.“
Pohoda je pryč, dobrá nálada je pryč, dokonce i postaršího muže bychom už v lese nenašli.
„Hrn. Hrn.“ Ano, přesně tak. Právě teď se snaží nastartovat letitou Fabii a odjet na místo činu.