Je květen roku 1608. Takhle si konec své kavalírské, italské cesty nepředstavoval. Na druhou stranu, je mu už dvacet let, má za sebou léta studií a teď přichází chvíle jejich zúročení.
Chce zavolat na podkoního, aby mu připravil jeho hnědáka, že se vrací do Čech, ale přemůže ho záchvat silného kašle.
Chce zavolat na podkoního, aby mu připravil jeho hnědáka, že se vrací do Čech, ale přemůže ho záchvat silného kašle.
Odplivne si do slámy v konírně a hřbetem ruky setře stopy krve na sotva zarostlé bradě. Trochu se zarazí, ale pak nad tím mávne rukou.
„Připrav mi koně a přines zavazadla,“ pobídne štolbu. „Odjíždím.“
O pár dní později se již na Černokosteleckém panství ujímá rodinného majetku i poručnictví nad ostatními čtyřmi sourozenci. Moc si s nimi nerozumí.
O pár dní později se již na Černokosteleckém panství ujímá rodinného majetku i poručnictví nad ostatními čtyřmi sourozenci. Moc si s nimi nerozumí.
O čtyři roky mladší bratr Jindřich je mdlého rozumu, čtrnáctiletý Albrecht teprve dospívá v muže. A sestry? Jsou prostě sestry. Markétka ještě příliš malá. Eliška, osmnáctiletá, vyniká vskutku náruživou povahou. Nemůže se ubránit myšlenkám, že ji to jednou přivede do neštěstí. Tuhle ji viděl dokonce pokukovat po mistru kovářském. A jak si volány šatů před ním natřásala, bylo mu za ní hanba. Však jí také potom od plic vyčinil.
Následující dva roky se Jaroslav pilně věnuje práci ve prospěch protestantské víry a rodového majetku.
I jeho zásluhou je panovníkem Rudolfem II. Podepsán Rudolfův Majestát. Čeští stavové si mohou oddechnout.
Už během oněch let 1608-1610 se Jaroslav cítí stále častěji vyčerpaný.
Už během oněch let 1608-1610 se Jaroslav cítí stále častěji vyčerpaný.
Od prvního krvácivého kašle, tenkrát v Itálii, již mnohokrát utíral krev ze rtů a ani si nevzpomíná, kdy se naposled necítil unaven. Ví, že kromě zakladatele rodu, jeho jmenovce Jaroslava, se žádný Smiřický nedožil více než čtyřiceti let. Otec Zikmund byl čestnou výjimkou.
„Ale mě je přece teprve dvaadvacet,“ přesvědčuje sám sebe při dalším záchvatu kašle.
A potom… je zamilovaný.
A potom… je zamilovaný.
Na přátelské návštěvě v Průhonickém panství mu do oka padla Anna Alžběta Zapská. Při společném popíjení medoviny jí upadl kapesníček v jeho blízkosti. A nejednalo se o náhodu. To poznal. Když ho zvedal a Anně podával, zčervenala, ale dívala se mu do očí a nesměle se usmívala. Už ho byla navštívit v Kostelci a s doprovodem jí provedl i zámkem Hrubá Skála, svým současným sídlem. Svatba je na spadnutí.
Datum je stanovené na 8. února 1610.
Jaroslav nasbíral na svých cestách spoustu zkušeností s ženami, ale Annu miluje a přeje si co nejdříve potomky, dědice. Jen ten zpropadený kašel a slabost, kdyby ho netrápily. Práce hejtmana Kouřimského kraje i správa rodového majetku ho zmáhají čím dál více.
Koncem ledna roku 1611 vládne na Hrubé Skále pochmurná nálada. Právě dorazil posel se zprávou o vpádu Pasovských vojsk do Čech.
Koncem ledna roku 1611 vládne na Hrubé Skále pochmurná nálada. Právě dorazil posel se zprávou o vpádu Pasovských vojsk do Čech.
Když se potom 15. února dozvídá Jaroslav o vyplenění paláce Smiřických v Praze, zlomí ho to.
Z jeho ročního manželství potomek nevzešel, České stavy jsou opět ve válce a on sám již nemá sílu bojovat se svou nemocí.
Následujícího dne, v nedožitých třiadvaceti letech, umírá.
