kam dopadne
kapka krve havrana,
za hrou dudákovou
o tři černé dopředu.
Lovcův výstřel dopadá,
Lovcův výstřel dopadá,
proto o bílou doprava.
Polední úsvit vede tě,
Polední úsvit vede tě,
k prostřední parketě,“ dořekla těžce se zasněním v očích. Hladila kadeřavé vlasy malého chlapce, který ji spal na klíně a na něco vzpomínala, avšak ani ona sama nevěděla, jestli v dobrém či zlém.
Cestu k jejich rodinnému pokladu znala už jen ona a doufala, že je schovaný natolik dobře, že ho Švédi ještě nenašli a nevyrabovali. Obsah pokladu měl být ohromný, neobsahoval jen pouhé zlato a drahé kameny, ale i zázračný křížek, který dokáže léčit nemocné a na smrt zraněné. A co je na světě cennějšího nežli zdraví, napadlo ji. Co víc může člověk potřebovat ve válce než si zachránit život, když je zraněn a umírá?
Cestu k jejich rodinnému pokladu znala už jen ona a doufala, že je schovaný natolik dobře, že ho Švédi ještě nenašli a nevyrabovali. Obsah pokladu měl být ohromný, neobsahoval jen pouhé zlato a drahé kameny, ale i zázračný křížek, který dokáže léčit nemocné a na smrt zraněné. A co je na světě cennějšího nežli zdraví, napadlo ji. Co víc může člověk potřebovat ve válce než si zachránit život, když je zraněn a umírá?
Tady nešlo jen o ni, ale hlavně o jejího syna Albrechta. Je sice ještě malý chlapec, ale kdo ví, jak dlouho bude tahle zpropadená válka ještě trvat. I on může jednou nastoupit do krutého boje, padnout a v bolestech i v potupě umírat, stejně jako každý jiný voják.
Proto tolik riskovala a vydala se zpět do Kostelce nad Černými lesy, rodinné tajemství zkontrolovat, jestli je vše v pořádku a nic nechybí. Neměla však v plánu brát si něco s sebou, ani křížek. Nebudu přece riskovat přepadení, pomyslela si. Kdy by mi něco z toho ukradli, do nejdelší smrti bych si to neodpustila. Dojedu si pro něj, až to budu potřebovat. Pokud je poklad i za dob Švédů skryt a v bezpečí, nemá cenu ho přemisťovat, ani gram. Důležité však je, říct o něm další generaci, aby si pro něj byla schopna v případě nouze přijet a využít jej, běželo jí hlavou.
Neplýtvat, pokud není nutné, naopak chránit na horší časy, to opakoval vždy její otec od dob, kdy byla ještě dítě. Tu říkanku ji také naučil on. Je prastará a rodová, při dobré orientaci na parketách ve velkém sále, slouží jako návod k pokladu. Byla inspirována dnem, kdy se narodil její předek Jaroslav Smiřický. Právě při této radostné události byl shromážděn veškerý poklad i s křížkem, který darovala jedna stará jeptiška, která se celý den a noc za chlapcovo narození modlila. Že má dar takovou moc, nevěděla ani ona sama, jinak by si ho chudák i nechala. Jeptiška totiž do dne zemřela. Na co, to se neví, ale dle legendy, její zdraví a dobrá vůle i víra v Boha se přemístily právě do křížku, který chrání svého majitele.
Pomalu se blížili k cíli své cesty.
„Albrechte, probuď se. Nechceš se naučit říkanku?“
„Musím?“ ozval se hošík rozespale.
„Ano, ale tohle je velmi důležitá říkanka. Vede k rodinnému pokladu. Díky ní, víš o něčem, co jiní ne. Cožpak ty nechceš vědět, kde se skrývá poklad!?“
Proto tolik riskovala a vydala se zpět do Kostelce nad Černými lesy, rodinné tajemství zkontrolovat, jestli je vše v pořádku a nic nechybí. Neměla však v plánu brát si něco s sebou, ani křížek. Nebudu přece riskovat přepadení, pomyslela si. Kdy by mi něco z toho ukradli, do nejdelší smrti bych si to neodpustila. Dojedu si pro něj, až to budu potřebovat. Pokud je poklad i za dob Švédů skryt a v bezpečí, nemá cenu ho přemisťovat, ani gram. Důležité však je, říct o něm další generaci, aby si pro něj byla schopna v případě nouze přijet a využít jej, běželo jí hlavou.
Neplýtvat, pokud není nutné, naopak chránit na horší časy, to opakoval vždy její otec od dob, kdy byla ještě dítě. Tu říkanku ji také naučil on. Je prastará a rodová, při dobré orientaci na parketách ve velkém sále, slouží jako návod k pokladu. Byla inspirována dnem, kdy se narodil její předek Jaroslav Smiřický. Právě při této radostné události byl shromážděn veškerý poklad i s křížkem, který darovala jedna stará jeptiška, která se celý den a noc za chlapcovo narození modlila. Že má dar takovou moc, nevěděla ani ona sama, jinak by si ho chudák i nechala. Jeptiška totiž do dne zemřela. Na co, to se neví, ale dle legendy, její zdraví a dobrá vůle i víra v Boha se přemístily právě do křížku, který chrání svého majitele.
Pomalu se blížili k cíli své cesty.
„Albrechte, probuď se. Nechceš se naučit říkanku?“
„Musím?“ ozval se hošík rozespale.
„Ano, ale tohle je velmi důležitá říkanka. Vede k rodinnému pokladu. Díky ní, víš o něčem, co jiní ne. Cožpak ty nechceš vědět, kde se skrývá poklad!?“