Noční rozjímání - napsal Bořivoj Beránek

Hlavy mrtvých zvířat visících na zdech vrhaly v potemnělé chodbě bizarní stíny. Vzpomněl si na prastrýce Jaroslava, kterému právě tady tiskl ruku. Tu vzpomínku si uchoval kvůli děsivé hlavě kance, které se tehdy jako tříletý tolik polekal, a pod níž se nyní zastavil. Teď, o jednadvacet let později, už pro něj měla hlava hlubší smysl. Ta hloubka se skrývala v tlamě divočáka, kam vložil ruku a vytáhl ručně kovaný klíč. Instinktivně se rozhlédl, ale jediným svědkem mu byl měsíc v úplňku, shlížející na něj z horní části okna na protější stěně. 

Albrecht Jan se pomalým, ale jistým krokem vydal do zámecké kaple. Prošel dveřmi ozdobenými intarzií, o které se o čtyři století později budou mylně domnívat, že skrývá indicie k pokladu, jenž nashromáždili jeho předci. Ale to nemohl tušit, stejně jako to, že dvousetletý vzestup rodu Smiřických brzy skončí v tichu cínových rakví. A tím zhasne i jeho vlastní vliv, o kterém nyní nikdo v českém království nepochyboval. Tím méně on, připravený zasáhnout do dějin v míře, o jaké mělo tušení jen několik vyvolených.

Noční kaple Janovi poskytovala nebývalou útěchu a klid. Klid a smíření, které bylo v naprostém protikladu k ohni, který se brzy rozhoří v Čechách a rozšíří po celé Evropě. V něm budou v nářku, krvi a slzách umírat miliony nevinných. Netušil, že první polínko do ohně, jehož žár nepůjde 30 let uhasit, vloží právě on.
S vírou ve své dějinné poslání odklopil víko a vstoupil do krypty. Odsunul tumbu, odstranil kámen v podlaze a úzkým otvorem se protáhl do prostotu pod kryptou. Pak vložil klíč do zámku malých dvířek, které byly sotva znatelné mezi kameny pokrývajícími stěny malého prostoru.
A pak vstoupil. Vstoupil na místo, o jehož existenci věděl pouze on. Někteří příbuzní měli tušení, dohady, ale žádný důkaz. Se svící v ruce prošel celé sklepení. Zkontroloval všechny zámky a pečetě. Jako by mu ten pohled dodal sílu a energii, kterou bude potřebovat pro věci příští. 

„Ano s tímhle vším se můžu postavit za naši věc! Strýc Jaroslav by to tak určitě chtěl. Nikdo nám nebude diktovat víru ani vnucovat krále!"