„Ani ne, díky,“ vydechla jsem, sundala z hlavy kšiltovku a bezmyšlenkovitě otřela zpocené čelo.
„Jen si dej. Seš hubená. Na,“ nedal se odbýt Jožko, který z vyboulených kapes svých tepláků vylovil voňavou žňovku.
„Dej si a já ti pak o ní něco řeknu.“
„Tak dobře,“ svolila jsem nedůvěřivě. Rubovou stranou zaprášeného trička jsem strupaté jablíčko přeleštila a opatrně nakousla.
„Je čórovaný,“ pochlubil se s teatrální poťouchlostí Jožko a v tmavých očích mu to jiskří rošťáctvím.
„To myslíš jako vážně? Kdes ho vzal?!“ zatrnulo mi a sousto neochotně převaluji v puse.
„Od sousedky.“
„Doprdele… Chceš mně říct, žes paní sousedce očesal jabloň?“ vyděsila jsem se a bezohledně ho šťouchla mezi žebra.
„Hele, už mluvíš taky sprostě. Mám na tebe špatnej vliv,“ baví se Jožko bez známky jakékoli sebereflexe, připravený krýt se před dalším výpadem.
„Tohle není sranda! Prostě tě vyměním. Řeknu šéfovi, ať místo tebe zejtra pošle někoho jinýho.“
Jožko se nenechal vyvést z míry. Sebevědomým ale konejšivým tónem hlasu mi domlouvá: „Ono by tě to tady beze mě nebavilo. Nudila by ses.“
Povytáhla jsem obočí a zapíchla oči do těch jeho. S předstíraným klidem ze sebe pomalu trousím slovo po slovu: „Jseš si tím jistej?“
V tu chvíli už to Jožko nevydržel a začaly mu cukat koutky úst: „Neboj se. Já jsem je neukrad. Sousedka mi to dovolila.“
Bez dalších okolků už se rozesmál naplno: „Ale lekla ses, viď?“
„Tak dobře,“ svolila jsem nedůvěřivě. Rubovou stranou zaprášeného trička jsem strupaté jablíčko přeleštila a opatrně nakousla.
„To myslíš jako vážně? Kdes ho vzal?!“ zatrnulo mi a sousto neochotně převaluji v puse.
„Od sousedky.“
„Doprdele… Chceš mně říct, žes paní sousedce očesal jabloň?“ vyděsila jsem se a bezohledně ho šťouchla mezi žebra.
„Hele, už mluvíš taky sprostě. Mám na tebe špatnej vliv,“ baví se Jožko bez známky jakékoli sebereflexe, připravený krýt se před dalším výpadem.
„Tohle není sranda! Prostě tě vyměním. Řeknu šéfovi, ať místo tebe zejtra pošle někoho jinýho.“
Jožko se nenechal vyvést z míry. Sebevědomým ale konejšivým tónem hlasu mi domlouvá: „Ono by tě to tady beze mě nebavilo. Nudila by ses.“
Povytáhla jsem obočí a zapíchla oči do těch jeho. S předstíraným klidem ze sebe pomalu trousím slovo po slovu: „Jseš si tím jistej?“
V tu chvíli už to Jožko nevydržel a začaly mu cukat koutky úst: „Neboj se. Já jsem je neukrad. Sousedka mi to dovolila.“
Bez dalších okolků už se rozesmál naplno: „Ale lekla ses, viď?“
