29. července 2020

Metafory

Pohled do Grand Canyonu je jako... prostě mlčíš a čumíš.
Eiffelova věž je moje první modelka. Ve čtrnácti letech jsem jí vlezl pod sukni a udělal svou první fotku jinak než ostatní.
Hora Říp je pro Čechy jako symbol charakteru. Sice malá a nevýznamná, ale NAŠE!
Setkání s chudobou v Indii je jako návrat do středověku.
Španělské býčí zápasy jsou jako zápasy gladiátorů v Římě. Prostě historická zhovadilost, která na rozdíl od bitek otroků ještě neskončila.
Úplněk nad Berounkou je jako krásný obraz. Ale pokud tam opravdu jste, řešíte jen komáry.
(Marcel Konečný)

Hora Rip je pro Cechy neco jako Mekka pro muslimy... s tim rozdilem, ze tam vetsina Cechu nebyla.
Eiffelova vez je jako osklive kacatko, ze ktereho se vyklubala krasavice.
Chorvatske plaze jsou jako konzerva sardinek.
Rimske koloseum pusobi jako spadly meteorit s dirou pro zapas mimozemstanu.
Pohled do Grand Canyonu mi pripomnel skolni vylet na Macochu. Panecku to je ale dira!
Potapeni v koralovem utesu je jako dotykat se perel v kralovske pokladnici.
Spanelske byci zapasy jsou jako schuze parlamenu CR.
Cesta k protinozcum je dosud nesplneny sen, jako udelat si stojku na hlave.
(Irena Feňová)

Jeho chůze zní, jako by si zapomněl sundat zámecké papuče.
Hašlerka vypadá jako lávový oblázek z pláží Tenerife.
Podzimní vítr zní jako pláč divoženky.
Sebepoznání je jako cesta, po které už nikdy nebudete stejní jako před ní.
Bolest zubů je jako návštěva očistce.
Ranní slunce chutná jako krupicová kaše od babičky.
Noční bouřka je hořká jako stonek pampelišky.
Hudba zněla těžce jako pochod vojáků po mostě.
Její hlas voní sladce jako kytička měsíčních jahod.
Přivonět si k benzínu je jako první jízda novým autem.
(Dana Beranová)

Žádné komentáře:

Okomentovat