4. března 2020

Koks - napsal Vojtěch Delveti

„Jak dlouho se zdržíte?“
„Jen pár dní.“
„Takovou dálku a jen pár dní.“
„Rád bych, ale déle si nemohu dovolit.“
„Jede za někým.“
„Ne, jen se chci porozhlédnout.“
„Dejte to nahoru, pomozte mi, je to pěkně těžké. Balil jste si sám?“
„No já nemám kufr.“
„Tento není váš?“
„Není, můj byl…nebo spíš je bílý.“
„Říkal jste, že nemáte zavazadlo?“

„Teď ne, ale mával jsem, minule jsem cestoval s bílým kufrem, to mě právě zmátlo.“¨
„Kdy jste letěl naposledy?“
„To už je dlouho, nepamatuji si.“
„Ale bílou barvu kufru jste nezapomněl…“
„To víte, bílá se těžko zapomíná mezi našima, to asi sám dobře víte, když jste si mě v tom davu vybral.“
„Najdu tam něco, o čem byste mi chtěl říci dopředu?“
„Nevím, co tam je, já to nebalil.“
„Proč tu máte pas, když ten kufr není váš?“
„Možná jsem si ho tam omylem dal.“
„A co je tohle?“
„Dárky pro rodiny, hračky pro malý…“
„Říkal jste, že tu nikoho neznáte?“
„Nemám tu kamarády, jen rodinu, ta se ale nepočítá, ne?“
„Tak pokud ji znáte, tak asi ano, nezdá se vám? A tenhle bílý sáček je co?“
„Jak říkám, já mám bílý kufr.“

Žádné komentáře:

Okomentovat