10. června 2015

První pohled na Prahu očima studentky z ruského venkova - napsala Darja Plekanová

Když přijela jsem do Prahy, panovalo v ní typické české počasi: bylo zataženo a pršelo. A tak jsem byla první dny smutná. Stýskalo se mi po domově, nevěděla jsem , co mám dělat a seděla jsem doma a telefonovala rodičům do Ruska. Jenže pak začalo svítit sluníčko.A já jsem se poprvé vydala do ulic města a... byla jsem šokovaná. Všechno je tu tak jiné!

První zajímavá věc pro mně byly baráky - obyčejné domy, ve kterých bydlí obyčejní lidé, vůbec nevypadají obyčejně jako u nás. Vypadaly nádherně - na rozdíl do špinavých a nudných baráků z mého města. Cítila jsem z nich, jak ulice byly v Praze postaveny s láskou k lidem, kteří v nich budou žít.
Další překvapení pro mě byli lidé. Každý vypadá jinak. Vím, zní to divně, ale z domova jsem zvyklá na to, že většina lidí se obleká do stejných šedo-černých šatů. A všichni mají podobně ustaranou, nešťastnou tvář. V Praze to není o tom, že by všichni šli za nějakými přihlouplými módními výstřelky, ale každý má svůj vlastní názor na to, jak se oblékat, mluvit a vlastně i žít.
Taky jsem tu viděla hodně bezdomovců jako u nás. Připadá mi ale, jako by jim tolik nevadilo, že bydlí pod mostem a nemají nic kromě svého oblíbeného psa. Prostě v mých očích vypadají mnohem šťastnější, než i různí bohatí byznysmanni, politikové a jiní tzv. úspěšní lidé, jak je znám z Ruska.