25. června 2014

Katastrofa - napsala Jitka Bláhová

„Vidíš ho?“
„To je ten Daon? Ten divnej?“
Zase to špitání nesoucí se celou vězeňskou jídelnou. Zatímco všichni nasávají prapodivnou kaši svými trubicemi, zírají na to, jak se potravy dotýkám rukama. Jak dýchám. Jak se pohybuji. Sice vím o dalších, jako jsem já, ale ti se nechali přizpůsobit většině. Já nechci. Mám rád vánek, nebo teplo slunce, kapky deště, nebo sněhové vločky, které se snáší na mou pokožku. Nechci prožít život v prapodivném plastovém obalu, jako ostatní. Ale tady se ke mně žádné vločky nedostanou, ani svit slunce, dokonce ani žádný vánek. Jsem v kobce, ze které není úniku. Jsem v Monacké aneb Feromově věznici. Kdo byl Ferom. To vás zajímá? Ferom byl vážení můj dědeček.
Nebo šílený a zhoubný vědec, tak ho nazývá společnost. Z dalších přezdívek bych uvedl ještě: Ten, který zavinil události roku 2035. Asi vás začalo zajímat, co se tenkrát vlastně stalo. Problém je, že já vám je nechci převypravovat. Najděte si je na internetu, jako se to v té době dělávalo.
Tento úryvek z Daonova deníku byl před rokem vykopán na území bývalé Monacké věznice. Nyní vám připomeneme události dne 0, neboli události dne katastrofy. Zde je úryvek z odborného článku v týdeníku Historik
Johannes Ferom byl požádán o výrobu vakcíny proti šedému kašli, který tou dobou sužoval téměř 90% populace. Johannes vakcínu skutečně vyrobil a nultého dne se rozhodl ji vypustit do světa. Pomocí vodovodních kohoutků byla vakcína, v podobě nažloutlého plynu, rozvedena po světě. Za několik hodin se opravdu začala činit. Lidé přestávali kašlat a místo šedých obličejů, se na ulici objevovali spíše narůžovělé. Ovšem 24 hodin po vypuštění se lidem nedostávalo vzduchu. Dusili se tím, co až do teď dýchali. Lidé utíkali k Feromovi pro lék, ale Ferom už byl se svojí rodinou dávno uzavřený ve vzduchotěsné báni v bezpečném a dosud neznámém spánku. Několik tisíců lidí na světě nebylo touto vakcínou infikováno. Ti tragedii přežili. Když se 30 let poté Ferom se svou rodinnou probudili z onoho kómato-spánku, přeživší se na něho vrhli. Zavřeli jeho i jeho rodinu do vězení s nejtvrdšími pravidly. Tito přeživší už plodili většinou infikované děti, proto vymysleli zvláštní druh vzduchu, který mohli tyto děti dýchat. Uzavřeli děti do plastových obalů, přizpůsobili svět lidem s touto nákazou a zdravých lidí pomalu ubývalo. Týdeník Historik
Po mnoha výzkumech se podařilo nalézt ještě pár dalších stran z deníku, které nelze přesně datovat, ale předpokládá se, že šlo přibližně o den číslo 20.500 po katastrofě.
Dnes při obědě nám sdělili, že budeme pracovat. Prý pro nás postavili nějakou továrnu či co. Moc jsem nevnímal, byl jsem ještě celý roztřesený z té ranní rvačky. Nestíhám si ani utírat krev z rozbitého rtu.
Z tohoto se dá usuzovat, že Daon, který za katastrofu nebyl vůbec zodpovědný, byl týrán dokonce i vězni ,ať už kvůli svému rodu, či kvůli tomu, že nepotřeboval obal, zažíval téměř celoživotní muka. Na papíru, na kterém byl tento odstavec napsán, byly později nalezeny stopy po krvi, je možné, že patřila právě Daonovi. Další úryvek z deníku byl datován přibližně 20.600 dní po katastrofě, tedy přibližně 100 dní po předchozím.
Odvedli nás do továrny a rozdali nám úkoly. Můj byl tak zbytečný, že to bylo až k smíchu. Měl jsem nalepovat nálepky s logem „Orneo“ na nově vyrobené obaly. Přes okna jsem viděl rozzlobené tváře infikovaných. Zírali na mě. Moji tvář jistě znali z novin. U okénka si vyzvedávali obaly a někteří z nich zuřivě strhávali nálepky, které jsem nalepil. Nikdo z nich nevěřil, že dědeček byl nevinný. Všichni tvrdili, že to udělal úmyslně, jinak, že by nás prý neschoval do té báně. Nevím, co se stalo, ale vím, že byl dědeček hodně vyděšený a udýchaný, když pro nás běžel. Kdyby věděl, co se stane, jistě by nás zavřel předem. Navíc, netuším, proč by to dělal.
Dál byl papír ohořelý. Domníváme se, že šlo o jakýsi rozsáhlý požár v Monacké věznici. Musel ji celou zničit, jelikož další nálezy z Daonových deníků se byly na území bývalé psychiatrické léčebny v Itálii. Podle obsahu těchto stránek se domníváme, že požár založil právě Daon.
No jistě jsem blázen! Zavřete si mě do blázince! Stejně vám uteču, už nikdy se vám nepodřídím. Od teď už to je válka a já čekám na váš protiúder. A mimochodem, doufám, že už vám je dost teplo! Protože já už se na to vaše, jak je přesně ten název, super ekologické šlapací kolo na elektřinu, nikdy nevrátím.
Později jsme zjistili, že Daon byl odsouzen k deseti letům na kole, které vyrábělo elektřinu. Šlo o velmi namáhavou práci, kterou ve věznicích dělali pouze ti nejhorší vězni. Na dalších stranách deníku Daon popisuje obyčejné dny v blázinci a začíná opravdu přicházet o rozum. Opakuje slova, dělá pravopisné chyby a někdy přestává psát uprostřed věty. Poslední nález by se dal datovat přibližně ke dni 30.600 dní po katastrofě.
Dneska je mi fakt blbě. Cítím se hrozně. Určitě mě otrávili otrávili to je jasné. Už mě tu. Já vím proč. Jsem tu už moc dlouho a stále stále se zlobí kvůli dědečkovi, ale já vám něco povím. Dědeček byl určitě nevinný. Já to můžu.
Zde zápis končí. Poslední řádek je řádně zakončen tečkou a my můžeme jen odhadovat, co Daon zamýšlel. Předpokládáme, že toho dne také zemřel. Žádná další zmínka o něm se totiž nedochovala. Dnes už víme, že Ferom byl opravdu nevinný. Jeho vakcína velmi nešťastně reagovala s vodou, kterou byla šířena. Feromovi to nejspíš došlo chvilku po jejím vypuštění a stihl tak zachránit pouze svou rodinu. Dne 60.056 po katastrofě byl prohlášen za mučedníka a byl vyhlášen Feromův den, stanovený na každý 365. Den počítáno od nuly. Později byl tento den přejmenován na Feromův a Daonův den, protože Daon, jako jediný z rodu nebyl zabit v prvních 100 dnech po probuzení a musel si vytrpět dlouhý úmorný život ve vězení a později v psychiatrické léčebně, kde na něj také nebyli přímo milí. Dne 109.000.567 po katastrofě zemřel poslední neinfikovaný člověk a dne 109.001.034 po katastrofě byl do stratosféry vypuštěn speciální obal, který obklopil celou Zemi a pochycuje veškeré alergeny ve vzduchu a vypouští je do vesmíru. Byly vystaveny továrny na vzduch a zcela se přestaly používat obaly, čímž se celá tato katastrofa vyřešila. Více se můžete dozvědět v knize Soubor Daonových deníků od Antoana Tristiho.
Dne 214.000.143 Saska Hůšová 9.B
„Sasko, pojď na večeři, co tam děláš?“
„Už jdu mami, jenom si vytisknu ten referát.“


Pro kurz Tvůrčí psaní podle Lustiga napsala Jitka Bláhová

Líbil se vám příspěvek? Řekněte o něm přátelům a sdílejte jej! Stačí kliknout na ikonku níže.