Obraz I. Půlnoc - kdesi u rybníka za vesnicí.
Dvě mladé dívky, asi tak kolem dvaceti, stojí na břehu u staré zkroucené vrby. Je pár dní po vánocích, mrzne až praští, sníh září ve svitu měsíce. Jedna z dívek promluví:
"Hele, kdo měl ten blbej nápad jít o půlnoci do týhle kosy? Fuj, co je to tady za divnej strom, vypadá jako nějaká zlá shrbená babice. Ty, Maru, já se bojím, co když nás tady někdo...?"
"Nevyšiluj, Háňo, kdo by tady byl v tuhle dobu, prosim tě? Mne půlnoc neleká. Nedělej z toho vědu. Honem sem dej sekeru, vysekám díru v ledu."
Hanka klečí na ledě a dívá se do vody. "A myslíš, že fakt uvidíme, co nás čeká v příštím roce? Mně se to ňák nezdá, ale když už jsme tady...."
Marie netrpělivě poskakuje opodál (to ten mráz a taky se jí hrozně chce..). "No tak Háňo, Haničko, máš nějaké vidění? Proč se tak tváříš, je tam snad zjevení?"
"Jo, já se z toho asi zjevím - vidím domek, ale jen v šeře..... a počkej, taky ňáký dveře a v těch dveřích mužská postava..... a sakra vidím Václava! No to snad ne, ten děvkař a kořala, že já blbka se do tý díry koukala!"
"Teď zase já chci svůj osud znát, uhni kousek, ať vidím, co má se stát! No co je tohle, proboha? Ňáký kostel, rakev...... svíce..... ne už nechci vidět více!"
Než rok se s rokem sešel, Hana se provdala za Václava, vyhlášeného sukničkáře a opilce. Teď je v osmém měsíci a zvažuje, že uteče k rodičům. Zato Marie se někdy zjara dozvěděla, že měla v Americe bohatého bezdětného prastrýce, který zemřel a odkázal jí značné jmění. Odjela mu na pohřeb za oceán a natrvalo se tam usadila.
Obraz II. Nákupní středisko uprostřed povánočního výprodeje.
Běží žena s malým synkem, sotva dechu popadá, honem ať tam dorazíme, než se všechno vyprodá!
V nákupním centru hlava na hlavě, zkrátka boží dopuštění. Zákazníci se div neudupou. Každý musí urvat co nejvíce zlevněného zboží. Žena s kočárkem si v té vřavě cestu klestí, směr Baby shop - jen aby nezbloudila z cesty! Už je tam uprostřed toho davu, když tu náhle chytá se za hlavu:
"Co to? Mám-li věřit oku? Což mne moje smysly šálí?" Stane, ohlíží se kolem - rychle kroky zpět obrací, stane zase, zas se vrací - tady mají dětské plínky v akci! A támhle ve slevě dětské botičky, já se snad z toho zblázním, lidičky!"
A tuhle levný sunar, támhle kombinézka - tu si vezme malý ještě dneska. Krabice s legem pro staršího syna, za 50 procent, pane, to je jiná!" A hle, plyšáka matka nese. Dítě se tu na ni třese: "Mama!" volá, "mama, mama!" - "No jo, ale to nepoberu sama" stojí žena bezradně. "Ale vždyť mám kočárek! A támhle je dětský koutek. Ty můj broučku, hezky hrej si, hned jsem zpátky, nazdárek".
Doma pyšně ukazuje svoji kořist manželovi. "Ještě brnknu ségře Janě, jen ať se to taky dozví. Snad jsem tam nic nenechala: plyšák, plínky, kombinézka...." Náhle zbledne jako stěna. "Vždyť já kráva..........." nedořekne, ubohá to žena.
Hlášení z policejní stanice: Zřejmě vyšinutá 30 letá N.K. zanechala svého nezletilého syna (9 měsíců) v dětském koutku nákupního centra.... Když se po něm po zavírací době sháněla, byl již péči Městské policie v .......... Případ bude předán Sociálnímu odboru MÚ v......., žena bude doporučena k psychiatrickému vyšetření.
Obraz III. Přestávka ve třídě 6.B. První den po vánočních prázdninách.
U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo: "Hele vole, jaký jsem dostal od našich smart phone, už tam mám stáhnutých několik mega písniček a tyhle sluchátka mám od babči s dědou, hustý co?"
Spolužák si znuděně prohlíží kamarádovy vánoční akvizice: "Hm, MX 2 Super Silver, to je předloňskéj model, to se vaši moc nevytáhli. Číhni támhle na Nováka, dostal od nevlastního fotříka novej tablet a Transformera Five!"
"Cože? Říkal jsi něco? Já tě neslyším. Hele teď máme fýzu, že jo? Ach jo, zase tu bábu Polednici!"
Fyzika v tom okamžení. Služba běží pro křídy. Tabule smazaná není. Úča vchází do třídy. A hned do hrozného křiku:
"Vošáhlíku, sundej si ta přiblblá sluchátka a vypni ten kravál, ať nám neohluchneš!" ječí fyzikářka Poledníková. "Sednout! Kdo má službu na tabuli? No to jsem si mohla myslet - Kohout! Přestaň si s Husarem hrát s tím vozíčkem a maž k tabuli! On vás ten smích přejde, holenkové. Blíží se pololetí, tak to se spíše pobavím já!"
Už aby byly zase nějaké prázdniny, pomyslí si zhnuseně šesťáci. Kdyby tak tu Polednici vzal třeba čert nebo vodník - jenomže ti už dneska neexistují, leda v pohádkách. Nebo kdyby se trochu zvětšil ten Transformer.....
Epilog: Táta se vrací znaveně domů po prvním dnu v práci v tomto roce. Pouští si zprávy v televizi. Právě se chystá mluvit nějaký prognostik. Táta vypíná zvuk, obrázky úplně stačí. Lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!
V textu byly použity úryvky z básní K.J. Erbena: Štědrý večer, Poklad a Polednice
Pavla publikuje své články na http://pavlakolarova.blog.idnes.cz/
Pavla publikuje své články na http://pavlakolarova.blog.idnes.cz/
