Naučili jsme se...

Reference

co si odnesli z kurzu jeho účastníci

 Kurz tvůrčího psaní pro tým vrcholového managementu byl v České spořitelně zahájen v září 2014 jako jeden z pilířů rozvoje firemní kultury. Cílem bylo zvýšit viditelnost a přístupnost lídrů pro ostatní zaměstnance firmy. Pod vedením paní Dany Emingerové jsem si osvojila nejen zásady dobrého psaní orientovaného především na čtenáře, ale daleko lépe jsem také poznala osobnosti kolegů v týmu vedení banky. Během našich společných setkání nad našimi literárními prvotinami jsme navzájem objevili lidské dimenze, které jsme o sobě v "board roomu" dosud netušili. Stali jsme se tak mimoděk i lepšími kolegy a naše vzájemná profesní spolupráce se zlepšila. Výsledky vidím i v zahraničí, když jezdím na pravidelná zasedání evropských úředníků a komisařů Bankovní komise pro sociální dialog při Evropské bankovní federaci. Na poslední konferenci v Kodani měl zástupce každého z patnácti zúčastněných států prezentovat aktuální přehled o politické, ekonomické a sociální situaci ve své zemi. Díky dlouhodobé průpravě s Danou Emingerovou se zlepšil můj mluvený i písemný projev tak, že jsem byla označena za nejsrozumitelnějšího a nejvíce strukturovaného řečníka. Protože vidím jasné výsledky rozhodla jsem se v kurzu i nadále pokračovat, přestože dobře psát vyžaduje dlouhodobou píli. Kurz tvůrčího psaní pod vedením Dany Emingerové mohu všem manažerským týmům jen vřele doporučit.
Jitka Schmiedová, ředitelka HR České spořitelny, a.s.


Bylo to na gymnáziu, kdy jsem v ruce naposledy držela pero. Mluvím o tom tvůrčím. To, které tvoří příběhy a s nimi nové světy. Někdo by ho nazval spisovatelským, i když tak jsem mu já nikdy říkat nemohla. Teď tu sedím na semináři tvůrčího psaní s očekáváním, ale především se strachem. V ruce žmoulám papír, na kterém mám vytištěný můj první tvůrčí text po více jak čtyřech letech. A když nás nový ženský hlas lektorky vyzve, abychom své příběhy přečetli nahlas, trochu se zarazím. Já jsem ještě nikdy svůj příběh nahlas nečetla! Proběhne mnou vlna nervozity, ale přece jenom... někde v kouktu duše se ozývá malinké potěšení. Dosud jsem všechny své práce odevzdávala do rukou učitele, aniž by je někdo chtěl číst. O veškeré hodnocení se postaral červený inkoust. I když občas obsahoval vlídné slovo chvály Pěkné!, většinou se celá zpětná vazba schovala za stručnou číslici, která ocenila hlavně gramatiku. Červený inkoust nekomentoval kvalitu psaní a hlavně nikdy nepomohl a nedal tvůrci možnost text vylepšit! To se najednou úplně převrátilo. Červený inkoust nahradila slova motivace a konstruktivní kritiky. Na konci náročného semináře odcházím vyčerpaná, ale s dobrým pocitem... a natěšená na další hodiny, protože to byl teprve začátek.
Každá další výuka s sebou přinášela nové zkušenosti a především výzvy. Náročné, pro mě do té doby naprosto nepředstavitelné úkoly, ve mně zpočátku vyvolávaly spoustu pochyb a nervozity. Ale výzvy jsou přece od toho, aby se zdolávaly! A já jsem se vždycky nerada vzdávala.

***
Prázdný papír, tužka v ruce, mozek mi zastírá nervozita. V hlavě slyším jen: „Máte dvacet minut na psaní, pak si to přečteme.“ Nemůžu se toho zbavit. Vidím jen tu záři bílého papíru. Přemáhá mě panika. Odejdu z dosahu lidí a snažím se uklidnit. I když někdy to opravdu vypadalo beznadějně, všechno mělo svůj smysl...
***

A tak tu znovu sedím nad bílým papírem. Ale teď už není prázdný. Je tu blok pokrytý písmem a svítící obrazovka posetá černými znaky. A já najednou po dlouhé době cítím ten závan nových světů a neobjevených míst. Jako když začnete číst první kapitolu knihy. A moc doufám, že budu mít dostatek odvahy na to, abych se tím závanem jednou nechala unést. A za ten pocit Vám, paní Emingerová, strašně děkuji, protože bez vašich hodin by se znovu určitě neukázal. Prozatím zkusím být alespoň tím malým spisovatelem, co si doma píše do tajného deníku.

Petra Šestáková, Fakulta designu a umění L. Sutnara v Plzni



Naučili jsme se, že psaní má svá pravidla, ta se ale dají porušovat. Je důležité promýšlet motivaci postav, a ptát se proč jednají tak jak jednají. Škrtat zbytečná slova. Naučili jsme se vytvářet postavy, vymýšlet jim životy a modelovat jejich charaktery. Už víme, co to je "flinta na zdi". Když bajka, tak pokud možno stručná. Je důležité sytit představivost, a také ji nechat odpočívat. Ukládat si a střádat v hlavě motivy a charaktery. Psaní je řehole i zábava. A také dobrodružství a cesta k sobě i druhým.
Honza Šprýmař, Fakulta designu a umění v Plzni



Psaní je umělecká tvorba.
Nemazat, co jsem už jednou napsala. Možná to bude zítra vypadat jinak.
Neopakovat slova. Pouze pokud by v tom byl záměr.
Dobrý nápad na text je hodně důležitý.
Snažit se „zhustit“ text, nepoužívat zbytečná slova.
Hana van der Hoeven



Upřímně musím přiznat, že jsem  byl  moc rád, že jsme si na školení  poměrně otevřeně pověděli, co kdo může do budoucna vylepšit. Bylo to mnohem cennější, než kdybychom se jen vzájemně plácali po ramenou, jaký kdo je skvělý. Jako ješitný chlap bych samozřejmě chtěl mít ze všech nejlepší příspěvekJ, ale když si vzpomenu třeba na příspěvek kolegyně o zemřelé mamince… musel jsem ten pomyslný klobouk smeknout já. Ještě když jsem o něm vyprávěl doma, měl jsem slzy v očích.  A hezké příspěvky měla i řada dalších. Nemluvě o tom, jak krásné a inspirující  byly ukázky, které jste četla Vy.
Uvědomil jsem si, že o včerejšku píšu jako o školení. Ale pro mě by byl přesnější pojem setkání s mnoha zajímavými lidmi, které člověka nejen poučí,  ale i zahřeje tam někde uvnitř, u srdíčka. V tom smyslu, že na světě jsou fajn lidi jako jste Vy. A za tenhle pocit děkuju snad ještě víc, než za literární rady.
Dan Sladovník, Akademie ČTK
 


Moc děkuji za kurz. Byla to pro mně jakási "psychická lázeň" .... teď, večer už zase sedím na ambulanci a sázím do  lékařských zpráv  z posledního ambulantního  vyšetření jeden fakt za druhým, čísla, nálezy.
MUDr. Jana Hanka Marková, primářka hematologie Vinohradské nemocnice



Při vytváření nové postavy nemůže člověk jen vzít hnědovlasého muže, dát mu jméno Pavel a hned ho zasadit do konkrétní situace. Postava se pak bude nekontrolovatelně ohýbat podle situace a nikdo nám to neuvěří. Mělo by to být přesně naopak. Nejprve musíme vybudovat postavu, dát jí charakter, vlastní příběh, vědět o ní vše do posledních detailů a pak, když ji zasadíme do konkrétní situace, bude to postava, která bude situaci sama vytvářet.
Petra Šestáková, Fakulta designu a umění v Plzni



- Naučila jsem se že začátek příběhu nesmí být příliš dlouhý, jinak čtenáře odradí a text není vyrovnaný.
- Potvrdila jsem si že se mi povedlo příliš useknout konec, což možná čtenáře trochu zklamalo.
- Není důležité psát podle pravdy, ale tak aby byl text zábavný.
- Je dobré promyslet důkladně postavu o které píšeme.
- Při psaní reklamace toustovače mě překvapilo jak různorodé informace se opravdu dají nacpat do zdánlivě obyčejné situace.
- Poznala jsem, že pro samostatně stojící rozhovor je vždy lepší, když obsahuje nějakou zápletku či překvapení.
- Bajky jsou nejlepší krátké a úderné.
Vendy Podhráská, Fakulta designu a umění v Plzni



Chtěla bych Vám moc poděkovat, jsem vděčná, že jsem se mohla Vašeho semináře zúčastnit. Dozvěděla jsem se hodně nových podstatných informací. A co mě potěšilo úplně nejvíce, bylo to, že jsem neměla problém celou dobu udržet pozornost, což mi většinou ve škole dělá problém. Program byl ale tak zajímavý, že jsem neměla ani důvod myslet na něco jiného. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, jaké má psaní pravidla. Věděla jsem, že nějaká má, ale přišlo mi zbytečné se tím zabývat a myslela jsem si, že pokud se text prostě dobře čte, tak na pravidlech nezáleží. Teď ale vidím, že pokud se jimi budu držet už od začátku, ušetřím si hodně práce s výslednými úpravami.
Kateřina Matušková, studentka gymnázia Pardubice



Dana kurzy vede v inspirativní a tvůrčí atmosféře. Navzdory tomu, že jsou vystavěny na zpětné vazbě a kritice spolustudentů i lektorek, nikdy to ani na chvíli není kritika odrazující. Mám pocit, že Dana vždy přesně ví, jak pro každého namíchat ideální poměr negativního a pozitivního hodnocení tak, aby na sobě chtěl pracovat, a hlavně aby chtěl psát dál.
Mgr. Renata Landgráfová, Ph.D., Český egyptologický ústav FF UK


Umělecké žánry se obtížně definují, kdo se o definice pokouší, často si vyláme zuby. Jde o znalosti, zkušenosti, instinkt a kombinatoriku. Vzbudím-li očekávání, musím je naplnit - to je jako v životě. Faktické chyby jsou odpustitelné, je-li text poutavý a čtivý. Illiadu můžeme vykládat, ale pravé motivy hrdinů jen tušíme. Už vím, co znamená ,,flinta na zdi" .
Jan Šprynar, Fakulta designu a umění v Plzni




Děkuji za velmi příjemný kurz, který se pro mne stal inspirací v mnoho směrech (a nemám na mysli jen psaní). Posílám povídku, kterou jsem podle připomínek na semináři předělala. Jestli k lepšímu nebo k horšímu, ví Bůh.
Pavla Tomalová, Ostrava


V průběhu minulého roku útvar Interního auditu České spořitelny absolvoval v počtu 70 účastníků „Kurz tvůrčího psaní“, který uspořádala známá spisovatelka a zkušená novinářka, paní Dana Emingerová. Cílem auditorů bylo zkvalitnit psaní auditorských zpráv, dosáhnout lepší srozumitelnosti auditních sdělení a výstižněji formulovat doporučení.
Kurzy probíhaly v šestitýdenních cyklech vždy po 3 hodinách. Dana nás postupně seznámila s úskalími psaného textu a s očekáváním čtenářů. Doporučila nám příslušnou literaturu, nechala nás nahlas předčítat své práce před ostatními kolegy, pak následoval společný rozbor. Prostřednictvím ukázek z filmů a čerpáním z publikací různých žánrů jsme se pozvolna prokousávali k tomu, jak účinně a cíleně oslovit klienta, jak sdělit to podstatné, co sdělit chceme.
Výsledky tohoto snažení na sebe nenechaly dlouho čekat. Záhy začaly být výstupy Interního auditu - prezentace do jednání představenstva banky - hodnoceny pozitivně jeho členy; rovněž mnozí vrcholoví manažeři si všimli, že naše zprávy jsou formulovány výstižněji, přesněji, stručněji, srozumitelně a atraktivněji pro všechny, kdo je čtou a chtějí z nich čerpat v praxi.

Ing. Bohuslav Poduška, CIA, ředitel auditu České spořitelny, a. s.


Milá Dano,
děkuju za to, že mě vracíš na kurzech na začátek. Při prvním a druhém kurzu v ČTK to ještě bylo o čiré radosti, že se budu řídit pozitivní vazbou, podněty od ostatních, víc se soustředím na důležité… Ale závěr byl, že psát nějak člověk umí. V tom jsou tyhle jednorázové kurzy nebezpečné.:)
Při kurzech tady ve firmě už cítím čím dál víc, že musím staré způsoby zapomenout. Odhodit svou starou jistotu a jít od zase začátku a nabývat jistoty na pevných základech, u kterých budu vědět, že fungují a proč. Budu umět stavební kameny fungujícího psaní pojmenovat. A to je dobře.
Firemním psaním jsem si nechala vzít i kus pokory a prostor na myšlení. Teď se obojí snažím vracet. A je to prima.
A vnímám i to, jak je důležité být vnitřně v pohodě a mít na psaní čas (vypadá to jako banalita, ale není).
Když si teď po sobě čtu článek nebo starší rozhovor, vidím v něm najednou chyby, prostor, kde by to mohlo být jinak, možná lepší.
Vnitřně se nemůžu dočkat, až si na mateřský sednu a budu psát bez termínů na odevzdání, bez honění a nutnosti splnit „firemní normu“ …
Myslím, že tam zúročím všechno, co si teď pečlivě snažím vtlouct do hlavy a ruky :)

Růžena Černíková, Cetelem




Hned na začátku jsme byli všichni ujištěni, že rozhodně nebudeme jen pasivně sedět a poslouchat rady a příkazy. Naopak, kurz je o aktivním zapojení každého účastníka do tvorby, tedy ani my jsme se nevyhnuli vlastní tvůrčí činnosti, veřejnému čtení, ale i mučivému poslouchání kritiky na naše dílo. Čekala nás i hromada domácích úkolů i povinná četba. Ačkoliv to mnohdy nebylo jednoduché, na konci kurzu jsme zjistili, jak hodně jsme se díky radám a pravidlům posunuli. Pokud si tedy nejste jisti tím, že vám čtenář vždy dobře rozumí, nebojte se přidat k nám. I když je kurz časově náročnější, rozhodně to není ztráta času. Určitě, stejně jako my, získáte dovednosti, které můžete využít každý den.

Hana  Máchová, Česká spořitelna



Naučila jsem se, že
příběh pro malé děti by měl mít jednodušší zápletku, zajímavé je opakování nějakého verše
u bajky mi víc vyhovuje nejdřív vymyslet poučení a pak teprve stavět kolem toho příběh
bajka je lepší stručná, rázná

Ofélie, Fakulta designu a umění v Plzni



Od kurzu jsem toho moc nečekal, neměl jsem ani moc času nad ním přemýšlet, protože jsem do něj spadl rovnýma nohama. Zkrátka mi v práci jen takřka pár dnů před konáním oznámili, že na něj půjdu.
Nu a když člověk nic neočekává, nemůže být pak přece ani zklamán. Ovšem ty dva nakonec předčily naprosto všechno, co jsem si kdy o kurzech tvůrčího psaní myslel. Neuvěřitelně oceňuji svobodu, se kterou kurzy vedeš. Naprosto jsem se zamiloval do jejich nedogmatičnosti.
Vyvyšuji především diskuzi po přečtení každého textu. Líbí s mi i pokora, se kterou právě "cupovaný" psavec musí mlčet a vyslechnout všechny názory od ostatních. Člověku to rozhodně otevírá nové pohledy na jeho vlastní text.
Korunku tomu všemu ovšem dodává Arnoštova přítomnost. Člověk ho téměř hmatatelně může cítit ve všem. Stejně tak Tvoji lásku a úctu k tomuto velikánovi. Budu-li upřímný, ze začátku jsem se bál, že se na jeho jméně jen přiživuješ, ale nemohl jsem se mýlit více! Omlouvám se Ti tedy i za tyto své podezřívavé myšlenky.
Pokud mohu být tak drzý a odvážný, troufám si tvrdit, že jsi dobrou žačkou svého učitele. Umíš z něj mnoho předat, ale zároveň přinášíš i sama sebe. A to velice oceňuji. Za ty dva dny jsi mi vrátila chuť i touhu psát. Dodala tolik potřebné sebevědomí. Musím říct, že jsem si to totálně užil!

Karel Frnka




Z kurzu jsem nadšená. Byly to inspirující a velmi příjemné dva dny, ze kterých jsem si mnohé odnesla. Kurz předčil má očekávání. Super bylo slyšet názory ostatních. To se člověku jen tak nepoštěstí. Podařilo se ti vytvořit velmi příjemnou atmosféru.
Tvou knihu o Arnoštovi a kurzech hltám, už jsem v půlce. Je vtipná. Moc se mi líbí, jak nenásilnou formou učíš. Jak na kurzech tak v knize. Škoda, že kurz nebyl třeba týdenní...:)


Karolína Stuchlá




Jsem bohatší o informaci, že příběh musí gradovat. Intuitivně to tuším, ale utvrdila jsem se v tom. Někdy je potřeba, aby to zaznělo nahlas. Autor se musí snažit koukat na text pohledem čtenáře. Pídit se po tom, jestli ho bude čtení bavit. A hodně používám osekávání zbytečných vět a slov. Pokaždé, když to po sobě čtu, něco zbytečného najdu. Při čtení knihy jsem se přistihla, dokonce opakovaně, že ji zkoumám z pohledu autora. Sleduji, co se v textu stále opakuje, všímám si, když každá epizoda začíná a vyvíjí se podobně.… A začínám používat fantazii a potlačuji vědomě perfekcionismus popsat vše, jak to skutečně bylo. U mě velký pokrok.

Markéta Kopecká



Ahoj Dano a Kláro,
moc děkuji za váš workshop, který byl nesmírně obohacující nejen pro psaní, ale i pro život. Připomněl mi, že není jen svět korporátní. Získala jsem díky vám inspiraci pro zaznamenávání vzpomínek a tvůrčí psaní se synem. Bylo to báječné! Děkuji moc. A těším se na společnou knížku z našich příspěvků.  Děkuji a přeji hodně nadšených čtenářů.

Olga Shelongová



Díky moc za osvěžující lekci tvůrčího psaní. Dodala jste nám energii i motivaci, a to se v našem korporátním světě docela cení. Kromě toho jsem si vzala k srdci všechny užitečné připomínky, jak texty zatraktivnit. Domácí úkoly provedeme. Těšíme se na příště!

Eva Svobodová,  UNIQA pojišťovna



Milá Dano, představ si, že jsem díky Tvému kurzu psaní vydělala 20.000 Kč pro moji neteř. U nás ve firmě na Intranetu byla výzva: napište příběh o dětském talentu ve Vaší rodině.
Můj příběh získal srdce poroty a Alenka dostane příspěvek na cestu na mistrovství světa juniorů v lyžování ve Švédsku, jupí.

Lenka Štraubová



Děkuji za váš přístup a užitečný seminář. Není jen o psaní, ale i o zamyšlení se nad životem. Na workshopu jsem si uvědomila, že:
•psaní je o nápadu a nesmí to být nuda,
•je nutné pilovat, pilovat, pilovat, aby byl text dokonalý,
•zaujmout čtenáře musí hned úvod,
•text musí čtenáře chytit za srdce,
•máme pro psaní cihly: dialog, popis, akce a s těmi stavíme náš text.
•pokud mám geniální myšlenku, tak mám půl hotovo.
•je důležité, pro koho píšu, kdo bude článek číst a s jakým očekáváním. V Blesku si finanční analýzu bankovního trhu v Uzbekistánu nepřečtu.
Děkuji a těším se na příště.

Olga Shelongová, Česká spořitelna



Pro mne to bylo školení se zvláštním bonusem. Jsem opravdu rád, že jsem mohl být jeho účastníkem.

Školení rovněž přineslo zvláštní jev. Nečekal jsem, že budou účastníci tak otevření. Myslím, že to bylo jenom prospěšné a přineslo to velký prostor pro práci. I když někdy těžko ohraničitelný. Až všechno dozraje, tak se určitě dostaví to žádané ovoce.

Nejlepší měřítko úspěšnosti byla S. Dnes se smějící, v průběhu školení stále aktivnější. To se Ti s Klárou povedlo!

Myslím, že mnohdy trávíme čas na školeních, která nepřinesou ani zlomek hodnoty toho Tvého....

Díky za příjemné oživení! Tobě i Kláře.

Jan Kovalčík



Na naší poslední hodině tvůrčího psaní mě překvapilo, kolik skvělých nápadů se nám podařilo vymyslet na téma zoo/láska. Velice poučné bylo vzájemné hodnocení, kdy jsem si mohla uvědomit některé logické chyby svého textu, ale i mnoho pocitových (např. že každý si tygra představuje jako padoucha). Jen je škoda, že nemáme možnost "ozkoušet" si své pohádky na nejmladším publiku, abychom se dozvěděli i názor předškolních dětí, i když předpokládám, že každý bude schopen někoho takového najít mimo školu. Cvičení, kdy někteří z nás měli popsat svůj příběh pouze třemi větami, mi přišel velmi zábavný, ale i důležitý, neboť každý schopný tvůrce by měl být tohoto úkolu schopen. U každého příběhu si musíme být vědomi, o čem že to vlastně píšeme.
Lucie Dynterová, Ateliér komiks, Fakulta designu a umění v Plzni



Dano a Kláro, tohle byl ten nejlepší teambuilding, jaký jsme ve firmě kdy měli;).
Děkujeme a těšíme se na pokračování!
Eva D.



...Stále ještě jsme oba (věřím, že píšu ze srdce i za Kamilu) plni nadšení z krásného víkendu, který jsi nám připravila. Já osobně mám pocit krásně vyčištěného harddisku od všech spamů, depel apod.,. Ten pocit čisté houby, která může nasávat všechno nové, jsem neměl od svých sladkých studentských let (navíc dnes umocněný tím nádherným ránem). Prostě bylo to super.
Už v neděli večer nám to ani jednomu nedalo, a zase jsme si k tomu sedli. Radost. Škoda, že musíme taky něco dělat. Ale určitě si budeme hledat každou skulinku pro nespoutanou mysl. Lapila jsi nás a všude o tom básním, takže si myslím, že přibudou adepti.

Martin Mašek



Při první informaci o tomto "semináři" mne napadlo, že si zase budeme povídat o správném rozložení informací do jednotlivých částí auditorské zprávy. Po upřesnění, že jde o psaní obecně, jsem se, na rozdíl od některých kolegů, začala těšit. A těším se pořád, a to už mám půlku kurzu za sebou.
Připadá mi prostě fajn, nejet chvíli v kolejích auditorských výplodů, zkusit něco úplně jiného a vyčistit si hlavu. S kolegyní jsme se shodly, že si ty tři hodiny v pátek užíváme. Nezvoní telefony, nechodí e-maily a hezky si povídáme. Navíc mě opravdu příjemně překvapili kolegové, které znám několik let. Píší teď moc hezky.
Já se ráda učím nové věci a tohle je pro mě další příležitost. Někdy je náročné skloubit všechna zadání a úkoly s pracovními povinnostmi, ale zatím to vždycky vyšlo.

Jana Sendulská


Náš společný projekt Stamichmanovy stezky a probuzení legendy o strážci Králického Sněžníku se úžasně vydařil. Děkujeme za vtipné příběhy, které jste u nás během kurzu vytvořili. Děti si je čtou a rodiče jsou nadšení. Těšíme se na knížku o Stamichmanovi.

Martin Palán, výkonný ředitel hotelu Vista v Dolní Moravě


Za semestr jsem se určitě naučila psát plynuleji - méně se zamýšlet a rychleji se orientovat ve vlastních nápadech. Určitě jsem se zlepšila v odhadu délky jednotlivých částí psaného textu. Vnímám, když je příliš protáhlý úvod či useknutý závěr. Při hodnocení cizích prací jsem se naučila posuzovat i sebe mnohem objektivněji. Důležitá je regulace množství detailů. Zároveň se musíme vyhnout přílišnému zobecňování - to jsem dřív ve vlastním psaní vůbec nevnímala a teď si dávám pozor. Psaní se podobá výtvarnému umění - čím víc tvůrčích zákonů člověk zná, tím víc si je může dovolit porušovat, protože to dělá vědomě. Pravid-la o vnitřní logice příběhu, o provázanosti postav, o počtu a typech zvratů - kdybych je někdy porušila, už o tom budu vědět a vše budu moci obhajovat.

Alžběta Ježková, Fakulta designu a umění, Plzeň

Rád bych poděkoval za kurz tvůrčího psaní u Dany Emingerové. Pro mě to bylo velmi přínosné. Čas strávený u Vás byl odměnou. Kurz byl skvělý a užitečný.

Tomáš Urban, Člověk v tísni


Bylo to milé a obohacující setkaní. Srdečně děkuji a těším se velmi na pokračování. Tento příspěvek dávám na facebook: Neohrabaný text reportáže se za pár hodin promění vaším vlastním přičiněním ve svižný a čtivý text. Nevěříte? Navštivte kurz tvůrčího psaní s Danou Emingerovou.

Irena Fenová


bola to skvelá hodina..
Spoznal som že pri rozprávaní príbehov je niekedy vhodné preháňať,
zopakoval som si Čechovovu pušku :)
Potom fakt, že sa treba vyhýbať dlhým úvodom
a opisovať postavy ich činmi a nie “nálepkami"
A okrem toho, ukážky ktoré ste čítali boli krásne.

Vilém Šánta, Fakulta designu a umění Plzeň



Ten půlden pozitivní deviace mi bude trochu chybět, ale alespoň to byla příležitost si uvědomit některé věci, jako například: Není ta naše údajná nesrozumitelnost pouze následkem toho, že máme občas psát o věcech, kterým ne úplně rozumíme, a proto to balíme do různých frází, kudrlinek, odkazů na zákony, předpisy atd... ale neumíme v tom sami najít smysl, natož ho srozumitelně vysvětlit někomu jinému? Vysvětlit, v čem tkví SKUTEČNÝ problém? Psaní funguje jako docela dobrá terapie, šance přepnout mozek do jiného módu a odpočinout si. To, že ty výplody nejsou úplně blbé a dokonce zaujmou jiné lidi, je fajn bonus. Hodně kolegů ví, co by jim pomohlo, aby mohli lépe fungovat. Ale bohužel když přijde na věc, všichni budou zticha. Jak to napsal už K.H. Borovský: „Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit." Deus ex machina možná funguje v antickém dramatu, v literatuře, ale spoléhat se na to v životě je blbost. A tak je to i s kurzy psaní. Je to střípek v mozaice řešení. A začít musí každý sám u sebe. Jenže 80 procent lidí pojede dál podle zajetých kolejí, protože být pasažérem je o dost pohodlnější, než projektovat trasu a pokládat ty koleje.

Karel H.



Co jsme se naučili na přednášce o novinářských žánrech:
1. Žurnalistika je o příběhu. Obsah rozhoduje forma to může jen vylepšit.
2. Čím prostší a jednodušší jazyk, tím lépe. Krátké věty, jasné sdělení, myslete na čtenáře.
3. Fakta, posloupnost, vyváženost. Jak to dobře napsat? Mít o čem psát a dávkovt. Vysvětlit, proč je něco důležité.
4. Stavba zprávy - trychtýř:
Co se stalo? Kde se to stalo? Kdy se to stalo?
Jak to vím (zdroj)
Citace
Základní údaje - proč je to důležité?
Souvislosti
Doplnění
Objasnění
5. Titulek prodává celý článek. Musí být titulek a první věta v perexu nebo v článku faktograficky stejné???

Eva Svobodová, tisková mluvčí pojišťovny Unica



Moc se mi líbil Tvůj kurz tvůrčího psaní. Bylo to parádní. Líbila se mi naše parta, tak trochu zatoulaná učebna. Líbily se mi tvé rady i přirozená, přátelská a přitom velmi tvůrčí atmosféra. Líbil se mi Arnošt Lustig, který tam byl s námi a který byl přesně takový, jakého jsem si ho vždycky představovala. Byla jsem ráda, že jsem na chvilku utekla před každodenními úkoly a věnovala se tomu, co mě odjakživa bavilo, i když jsem na to posledních pár let skoro zapomněla. Znovu jsem v sobě objevila lásku k psaní. Hrozně mě to nabilo a otevřelo. Už jsem si vymyslela projekt založený na psaní, který chci v roce 2016 uskutečnit. To, že mě vůbec napadnul a že jsem se jej rozhodla realizovat s takovou vervou, je do velké míry i díky tvému kurzu. Vždyť přece můžeme vytvořit z ničeho něco, ne?

Zuzana Manková, Tieto


Tvůj kurz je úplně skvělý. Kolegyně Zuzka na jeho základě plánuje literární klub – už jsem se přihlásil. Inspiraci jsi tedy předala do Ostravy obrovskou. Bylo úžasné mít příležitost psát, vzájemně sdílet naše výtvory a konstruktivně je kritizovat. A taky naslouchat povídání "O psaní". Teď čtu tvoji knížku a pohrávám si i s myšlenkou, že začnu tvořit do šuplíku pro radost či Zuzčin "Tajemný literární klub". Děkuji moc za tvou práci, inspiraci, za otevřené dveře na Dobešku a za přátelský přístup k nám všem.

Ondřej Janek, Tieto


Zaujalo mě a velmi obohatilo psaní s podtextem. Osobně jsem podtext vůbec neuměl vnímat a díky kurzu jsem si uvědomil, kolika lidem jsem nevědomě ublížil, a konečně jsem pochopil čím. Také jsem zjistil, jak je důležité vážit slova. Je opravdu náročné umět se vyjadřovat tak, aby posluchač pochopil, co chci sdělit přesně tak, jak to chci sdělit a ne jinak. Pokud ale člověk práci s podtextem zvládne, dokáže s minimem vyjádřit maximum.

Filip B., ČS


Děkuji za zážitkový kurz tvůrčího psaní. Bylo to nezvyklé! Čekali jsme teorii a Vy jste si nás pěkně povařila. Kéž by bylo něco dlouhodobého, nějaké dálkové studium s pevným řádem.

David Geč, kreativní studio


Pro mne to bylo školení se zvláštním bonusem a opravdu rád jsem se ho zúčastnil. Kurz rovněž přinesl zvláštní jev. Nečekal jsem, že budou účastníci tak otevření. Bylo to prospěšné s velkým prostor pro společnou práci. Až všechno dozraje, určitě se dostaví i žádané ovoce. Nejlepším měřítkem úspěšnosti byla naše zapšklá kolegyně, v průběhu kurzu stále aktivnější, na konci se smějící. Mnohdy trávíme čas na školeních, která nepřinesou ani zlomek hodnoty toho Tvého.

Honza Kovalčík, audit České spořitelny a.s.



Velkým přínosem v našich hodinách, bylo vzájemné čtení, hodnocení a porovnávání našich textů, a tudíž okamžitá opětovná vazba.
Během našeho kurzu jsme si prošli všechny záludnosti, které mohou začínajícího autora potkat.
Vyzkoušeli jsme si napsat potřebné základní stavební prvky příběhu (popis, akce, dialog...).
Velice se mi líbil Váš osobní přístup, ke každému z naší skupiny, a Vaše dobře míněné rady ohledně našeho psaní.
Bylo příjemné, že jsme si hodiny prokládali čtením textů jiných autorů a ukázkami filmů.
Během kurzu jsem si uvědomila své chyby, které občas dělám v textech, a pokusím se jim nadále vyvarovat.
Naše hodiny byly zábavné a vždy jsem se skvěle pobavila a zasmála.
Přínosem bylo i psaní textů během našich hodin, pod určitým časovým limitem.
A co bych změnila? Chápu, že naše hodiny musely probíhat v šestihodinových blocích, aby jsme si stihli projít a přečíst všechny naše psané texty, ale přišlo mi líto, že většina z nás se již po dvou až třech hodinách nedokázala dostatečně soustředit.
Je velká škoda, že máme tvůrčí psaní pouze na jeden semestr, určitě bych uvítala mít jej i nadále a procvičovat např. psaní různých žánrů (detektivka, romance, sci-fi atd.)
Lucie Dynterová, Fakulta designu a umění v Plzni


Autor článku musí zaujmout první větou. Často se nám stává, že píšeme zbytečně dlouhý nezajímavý úvod, abychom měli požadovaný počet slov. Každé dílo mělo mít tři části: úvod, akci a následek (pointu). Také by mělo obsahovat popis, akci a dialogy , aby mělo rychlejší spád. Musím se vyjadřovat přesněji, aby se nestávalo, že jen málokdo pochopí, jak jsem to přesně myslela.

Eliška L., studentka gymnázia


Právě dokončuji semestrální knížku s bajkou a chtěl bych Tě dát jako pedagogický dozor do tiráže, když jsme ty bajky psali při seminářích s Tebou. Moc se mi líbilo povídání o postavách, jejich reakcích a jak ovlivňují příběh. Taky jsme se naučili spousta pravidel. Třeba nepoužívat: "pták seděl na stromě", ale psát konkrétně "kos zpíval na jabloni". Když se na jevišti objeví pistole, mělo by se z ní vystřelit. To je asi moje nejoblíbenější. Na druhou stranu jsem si říkal, že při zadávání témat, která nemusí být někomu příjemná (erotické bajky), by v rámci výuky komiksu nebylo na škodu nabídnout i něco odlišného. Já vím, že jde o to naučit se psát všechno. Ale to platí spíš pro budoucí spisovatele. Líbilo se mi, když jsme během semestru chodili ven a pouštěli jsme si různé filmové ukázky.

Lukáš K., student 1. ročníku Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU


Při psaní si musíme neustále připomínat, kdo mé dílo bude číst, a text podle toho přizpůsobit mentalitě čtenáře. Psát raději kratší věty - nic složitého, pak víc hrozí, že se čtenář ztratí. Soustředit se na podání srozumitelné, stručné a jasné informace - kdo, co, kdy, kde, proč a jak. Používat činný slovenský rod, trpný rod omezit na minimum či úplně vynechat. Skládat věty tak, aby vše na sebe navazovalo. Nepřeskakovat z jednoho tématu k druhému.
V rétorice jsem pochopil, že vnímáme nejdřív srdcem, pak rozumem. Při frázování musím rozdělit čtený text do významových celků. Nemluvit monotónně, ale střídat napětí s uvolněním. Vypustit plevelná slova – jakoby, prostě atp. Pauza je dramatická, nebát se jí (vhodně) použít.

Leoš S.


Během cvičení, kdy opakujeme, co jsme slyšeli, mi došlo, jaká je rozdílnost chápání/vnímání různých jedinců - třeba rozdíl muži/ženy - co ti chlapi dokázali sesmolit za analytickou svodku z poetického příběhu bylo neuvěřitelné. A protože v našem vedení jsou chlapi, znamená to pro mě zaměřit se jen na fakta. Také se mi líbilo heslo: "kdo se brání neposlouchá" - myslím, že je dobré i do života, např. v případě partnerské hádky...

Ivana Š.



Všichni moji kolegové mne mile překvapili svými vynikajícími schopnostmi vyjádřit se v písemné podobě . Nesmírně mne zaujali svými příběhy, ale i pojetím, jak je napsali. Ocenila jsem jejich nápady, které čerpali převážně z osobních zážitků nebo se odvážně pustili do metafor či emočních popisů. Zároveň jsem si uvědomila, že je důležité neztrácet dynamičnost příběhu a napětí čtenáře, některé popisy situací mohou být zbytečně zdlouhavé a můžeme je jednoduše vyškrtnout. Důležité je, aby se nám podařilo čtenáře upoutat od začátku až do konce.

Marie K.



Na kurzu je ideálně rozložená teorie a praxe v poměru 1:3. Návštěvníci nejsou jen posluchači teoretických pouček, ale i sami trénují tvůrčí psaní. Největším přínosem jsou postřehy lektorky Dany Emingerové, ale také celé skupiny. Při čtení nahlas mají ostatní možnost reagovat, a tak se autor dozvídá o svých slabinách i kvalitách. Navíc se autor čtené povídky dozví, jestli dokáže svým dílem udržet si pozornost ostatních, ověří si uvěřitelnost a živost postav i celé zápletky. Velmi doporučuji všem, kteří se chtějí posunout o úroveň výš.

N. K.




Zpráva je šíp a autor je luk. To je to, co může každý z nás vědomě ovlivňovat, upravovat, brousit, ohýbat, napínat, barvit... A ať se bráníme, jak chceme, každý z nás vystřeluje svoje šípy.

Luboš Trojan



Zistil som, že aj dlhé príbehy s opismi môžu byť zaujímavé, keď sa urobia dobre. Tiež som sa dozvedel že tréma sa dá prekonať dýchaním do brucha. Uvedomil som si, že vlastne ani neviem čo je láska :) Že konštruktívna kritika je skvelá vec. A nakoniec, že je najlepšie svoje veci nechať trochu odležať a vrátiť sa k nim neskôr.

Vil Saxon, Fakulta designu a umění, Plzeň



Moc děkuji za kurzy.Věci, které jsem se dozvěděla o psaní, jsem možná ve svém podvědomí tušila, ale bylo dobré je oživit a vyzkoušet v praxi na nepracovních věcech. Zkracování a zjednodušování, psaní toho, co je důležité, a mít vždy na mysli, pro koho píšu - to je pro mě to hlavní, co si odnáším. (Kromě toho, že jsem poznala nové lidi - myslím Vás a Kláru, a dále jsem poznala své kolegy z jiné stránky). Na psaní bylo pro mě nejtěžší - vymyslet o čem, a pak se dokopat něco napsat.

Monika M.



Ahoj Dano,
moc a moc děkuji za možnost poznat paní rétorku :). Z konkrétních poznatků z minulého pátku pak nejvíce využiji:
  • jedna věta rovná se jedné myšlence
  • nepoužívat zkratky v manažerském shrnutí
  • před veřejným vystupováním se správně prodýchat :)
  • v mluveném projevu nepolykat znělé souhlásky
  • nepoužívat plevelná slova (jako, jakoby, hm...)
  • provést posluchače celým domem a všemi patry (nepospíchat, zvýším tím napětí a očekávání - to se mi moc líbilo! )
Těším se na zítra, i když všechny úkoly asi nestíhám, ale nevzdávám se...
Prima den, zdraví Jitka A.



Naučil jsem se:
  • používat krátké věty
  • omezit používání přídavných jmen a trpného rodu
  • nepoužívat komplikovaná souvětí
  • pro psaní jsou pravidla
  • pravidla je možno porušovat

Josef Č.



Naučil jsem se:
  • Piš srozumitelně - lépe je psát v kratších větách.
  • Nepoužívej zkratky - čtenář je nemusí pochopit.
  • Používej raději slovesa místo spousty přídavných jmen.
  • Snaž se nepoužívat cizí slova a příliš odborné výrazy. Napiš to česky.
  • Psaní má svá pravidla (či řád?) , která ovšem lze výjimečně porušit.
  • Dávat si pozor i na gramatiku, i když se to nezdá na první pohled až tak podstatné.
Milan





· nedělat zbytečné odbočky

· nesnažit se udržovat čtenáře v nejistotě až do konce, protože místo napětí může přijít nuda

· nenavnadit čtenáře na něco, co už dále nerozvinu

· je třeba brát v potaz, že čtenář nemá stejné prožitky a zkušenosti jako já, takže to co mně připadá zcela evidentní a jasné může vnímat úplně jinak.

Lena





Naučil jsem se:
- pozor na některá opakující se slova
- používat při psaní obecně kratší věty - ne dlouhým souvětím
- důležitý je název díla
- že štěstí přeje připraveným

Roman Kreina



Dobrý den, Dano,

co jsem si odnesl z minulé lekce:
1/ Tempo textu může být umocněno střídáním krátkých a dlouhých vět.
2/ Myšlenka, kterou chci sdělit, může nedostatečným popisem vyznít opačně.
3/ Co čtenář, to jiná interpretace textu, každý zpracovává přijatou informaci v kontextu svých zkušeností.
4/ Vyprávěním bychom měli čtenáře strhnout tak, aby opustil realitu a začal s autorem prožívat příběh resp. sen, který mu sdělujeme.
5/ Pokud chceme převyprávět i reálný příběh do fikce, který má čtenáře zaujmout, musíme vynechat nudné pasáže reálného příběhu a dostatečně zdůraznit ty zajímavé akce, které vytváří pointu příběhu.

Zdraví Luděk



Co jsem si odnesl z druhé hodiny kurzu:

- text musí mít rytmus,
- držet čtenáře v napětí,
- text musí čtenáře oslovit,
- první věta musí být uvěřitelná,
- pokud možno bychom se měli vyhýbat trpnému rodu.

Petr K.



Na posledním kurzu kreativního psaní jsem se naučila:

- že musím šetřit s hodnotícími výrazy.
- Velmi mě zaujal popis domu očima dítěte, inspirovalo mě to a teď přemýšlím, jak splnit domácí úkol očima někoho jiného. Protože s dětmi zrovna čteme Malostranské povídky, je zajímavé všímat si, jak se vnímání dobrého popisu za ten čas posunul.

Adéla Boučková



1) Článek by měl mít svůj začátek, prostředek a konec.
2) Autor by měl v článcích používat přímou řeč (pokud lze).
3) Bajka může být krátká i dlouhá, ale musí mít na závěr ponaučení.
4) Umění autora je v tom, aby si čtenář dokázal představit situaci, věc, osobnost ....V článcích tedy nepoužívat např.nepořádek jaký svět neviděl, krása, kterou nelze popsat, atd.
5) Zaměřit se na formu čtení článku (dynamické, srozumitelně, ne rychle, ne monotonní, nebát se zastavit).

Jarek M.



1. Ujasnili jsme si pravidla popisu události, potřeby zaujmout čtenáře nejlépe v prvním odstavci.
2. Nepoužívat nadbytečná slova jako příslovce (Stephen King, Ernest Hemingway).
3. Nestřídat osoby, tedy buď 1. osoba singuláru nebo 3. osoba
singuláru nebo 1. osoba plurálu
4. Držet se zadání.
5. Pečlivě si promyslet, o čem budeme psát.
Pavel



Romana G.

1) přečetli jsme si referát na téma “popis“
2) přečetli jsme si několik ukázek prací našich kolegů
3) rozebrali jsme tyto ukázky a každý mohl říci svůj názor na její obsah a formu
4) přečetli jsme si ukázku erotické bajky
5) učili jsme se poslouchat názory druhých na přečtené texty
6) podívali jsme se na ukázku z filmu “Králova řeč“ – k tématu popisu

Jan J.


Naučil jsem se:
  • V auditorských zprávách nepoužívej trpný rod (pasivum).
  • Dávej pozor na opakující se slova - hledej synonyma nebo způsob, jak danou věc vyjádřit jinak.
  • Piš tak, aby ti rozuměli.
  • Vynechat "omáčku" v textu tam, kde je zbytečná.
  • Někdy je v psaní dovoleno porušovat pravidla - ale musí se to umět.
Príma den,
David P.



Ahoj Dano,
posílám pár vět, co jsem si odnesl z minulého sezení:
  • Na internetu funguje zaujetí titulkem a obrázkem, to rozhoduje o přečtení obsahu.
  • V titulku musí být pravda, zároveň má být stručný a musí zaujmout (napnout, nová informace, potvrzení starší informace), titulkem řeknu významnou část sdělení.
  • Perex je úvodních pár vět článku, kterým čtenáře napnu a zaujmu ho k dalšímu čtení.
  • Zpráva má obsahovat - Kdo? Co? Kde? Kdy? + pro rozšířenou zprávu Jak? Proč?
  • U bajky je nutné nepoužít zobecnění postavy, když tam dám zvíře, musím uvést jaké, pak čtenář tápe jaké zvíře to může být a když nedostane odpověď, není spokojen.
  • První a poslední věta má být dobrá a zapamatovatelná.
  • Úhel pohledu - Pokud použiji “Ich” formu - dramatická, osobní, ale svazující, nemohu se kouknout na třetí osobu, pouze zprostředkovaně, měl bych u “Ich” formy zůstat. To samé pro třetí osobu, pokud v ní píši, měl bych u ní zůstat.
  • Příslovce používat v malé míře. Zdržují, svádějí z děje.
  • Stephan King píše v angličtině a odsuzuje psát v trpném rodě.
  • V dialogu by měl být vidět podtext.
Martin Blaško



Milá Dano,

posílám 5 vět, co jsem se naučila na dnešním kurzu:

  • Líbilo se mi přirovnání od A.Lustiga (z poslechu), že jako spisovatelé jsme my ti soudci, co děj v textu rozhodneme.
  • A. Lustig říkal, jak je důležité s tím soudem nespěchat (s čímž se osobně plně ztotožňuji, protože já sama, když znám nějaký konkrétní závěr, který chci uvést, tak ho mám často tendenci "vychrlit" co nejdřív).
  • Líbilo se mi i A. Lustigovo přirovnání psaní textu a jeho rozvržení jako tezi, antitezi a syntezi, a že ta synteze je vlastně to, co to všechno rozčísne.
  • Při používání odborných výrazů (viz Davidova definice lásky) si dát pozor na to, abychom je používali spíše zřídka.
  • Je dobré na začátku bajky spíše rozvíjet děj pomalu, než hned čtenáře překvapit, ať neztratíme jeho pozornost.
Dneska to bylo moc fajn a těším se příště!
Renáta Ď.



  • Získal jsem praktický poznatek, jak důležité je snažit se přemýšlet jako potenciální čtenář, pokud chci aby bylo rozuměno o čem píšu.
  • Opět pěkné a zajímavé texty (Renata, David, Helena, Honza).
  • Pěkná ukázka dialogu s podtextem z filmu Knoflíkáři
  • Příjemná atmosféra, jako vždy
Díky za lekci a těším se na příště :)
Luboš Mokráš,  Česká spořitelna



Co jsme se naučili:
  • Dobré začít akci dialogem (živější),
  • Dobré používat méně pasiv, nabourávají tok textu,
  • Dodržovat temporytmus - na začátku úvod, základní obraz, neuspěchat gradaci děje,
  • Na začátku dobré dělat krátké věty,
  • Během vyprávění nešetřit tečkami,
  • Nezačínat řeč slovy tak a hmmm., není důvod ozvučovat prostor, pauza má svůj význam,
  • Omezit plevelná slova typu jakoby, vlastně, prostě, v podstatě,
  • Není špatné zkusit vytvářet iluzi snu,
  • Čtenář by měl vědět kam pluje - dílo by mělo mít svůj cíl,
  • Autor by měl vědět o své postavě více, než napíše do textu,
  • Dobré rozdělovat dlouhý odstavec mezititulky, celkově nutný vhodný vizuální doprovod,
  • Žargonu obecně dobré používat jako šafránu, ale existují výjimky, kdy jej lze použít v celém textu, např. s cílem zvýšit autenticitu vyprávění.
  • Například v časopisovém vydání textu hrají důležitou roli vložené obrázky, které by měly čtenáře zaujmout.
Jan Šedina


Ahoj Dani,

posílám 5 vět, co jsem se naučila na minulém kurzu:

  • Při psaní textu je lepší se vyhnout pasivům a používat spíše aktivní slovesa.
  • V každé větě je sloveso velmi důležité - je dobré klást na něj důraz při intonaci.
  • V intonaci je důležité nechat vyznít tečku na konci věty.
  • Při intonaci je dobré dát si pozor na temporytmus - na začátku věty, kdy sdělujeme nové info, je dobré mluvit pomalu, dále můžeme lehce zrychlit
  • Dávat si pozor na plevelná slovesa v běžné mluvě - např. jakoby, vlastně, prostě, v podstatě, tak, takže, hmm, atd.
Odpoledne na viděnou!
Renáta Ď.


Dobrý den,

zasílám pět vět, co jsem se dnes naučil:
  • Pro autora není nic svaté.
  • Kulomet vzor 26 není kalašnikov;).
  • Co všechno má obsahovat zpráva.
  • Jak by měl vypadat titulek.
  • Jak by měl vypadat perex.

Setkání s Vaším manželem považuji za příjemné obohacení našeho školení. Nahlédnout na svět novinařiny zevnitř bylo zajímavé.

Ondřej N.


Naučil jsem se:
  • při psaní zpráv: kdo, co, kdy, kde a když se jde do hloubky tak ještě jak a proč
  • zpráva vypadá jednoduše, ale rozhodně není
  • ve stručnosti je síla
  • to nejdůležitější patří na začátek
  • důležité je čtenáře hned zaujmout a nalákat ke čtení dál
  • Zařazení novináře do školení bylo príma.

Děkuji.
Příjemný den,
David P.


5 vět, co jsem se naučil a zároveň vyčetl od J.Gardnera:
  • jsi-li začátečník, neporušuj pravidla,
  • nutno znát gramatiku, syntaxi, sloh
  • psát o známých věcech omezuje fantazii a je to velice limitující,
  • novoty obecně vznikají kombinací žánrů - stejně tak se i já snažím ve své profesi o kombinaci znalostí a dovedností z jiných odvětví napomoci rozvoji profese - ne moc úspěšně,
  • i v bajce je nutné používat zažité stereotypy - vládce lesa vs. král zvířat vs. lev

Hezký den,
Vláďa B.


  • hrdinové by měli být do určité míry extrémní, ale polidštění
  • básnických metafor dobré používat jako šafránu, jinak se čtenář ztratí
  • bajka by měla mít 4 základní dimenze, měli bychom vědět, proč jsme ji psali
  • při přednesu dobré nespěchat a číst postupně
  • nezapomínat, že dílo by mělo mít řád (začátek, prostředek, konec)
  • spousta dobrých věcí vzniká z konfliktu
  • při psaní lze použít tzv. rezonanci, tj. něco, co s příběhem přímo nesouvisí a dává autorovi vydechnout
  • Ke zdokonalování se ve psaní je zapotřebí souběžně číst a studovat klasickou literaturu a zároveň psát a následně tříbit svůj styl psaní,
  • první věta by měla být jednoduchá,
  • při psaní není dobré v nadměrné míře používat slangových výrazů,
  • pokud není nezbytně nutné, nepoužívat přídavná jména. Je dobré je nahrazovat slovesy, která akcelerují děj,
  • některé věci by něměly být explicitně popsány, čtenář by je měl vytušit například z dialogů,
  • při psaní je dobré v rozumné míře specifikovat pomocí barvitých detailů,
  • v díle by neměly zůstávat nezodpovězené otázky, nelogičnost může čtenáře popudit,
  • autor by neměl věnovat příliš prostoru triviálním věcem,
  • erotické pasáže zvyšují atraktivitu příběhu,
  • napsané dílo je dobré přepisováním a přehodnocováním tříbit, pokud možno i podrobit kritické diskuzi,

Zdraví, Honza Š.



Ahoj Dano,

píšu mých 5 postřehů z minulého pátku:

  • dodržovat pravidla (úvod, zápletka, závěr + poučení)
  • konkretizovat a pojmenovávat (vládce lesa x medvěd)
  • cokoliv píšu, musím vědět, CO chci sdělit
  • naučit se škrtat a přepisovat (zejména úvody)
  • pravidlo podle Lustiga - neustále střídání akce, popisu, dialogů

Prima den,
zdraví Jitka A.



Dobrý den, zasílám svoje zhodnocení:
  • Důležitost přímé zpětné vazby, která ukazuje na důležitost toho jak se přiblížit “chuti” čtenářů ať už formou či obsahem psaného textu.
  • Důležitost překonat potřebu niterně popisovat vše v úvodu příběhu.
  • Krása ve vnímaní a popisu pohledu žen na události kolem nás. Takhle to snad nikdy nebudu umět :).
  • Osobně se mi nelíbí stálé poukazování na to, jak to či ono prováděl pan Lustig. Bez jakékoliv zášti k panu Lustigovi
  • Především mě zajímáte Vy a Váš způsob výuky a Vaše zkušenosti. Děkuji, byl jsem dnes příjemně překvapen.
Hezký den
Luboš T.



5 vět, co jsem se na první hodině naučil:

  • Puška na zdi - když v úvodu uvedu Podolí, musí se pak ještě jednou v dílku objevit - ideálně na konci.
  • Nepoužívat hovorovou podobu jazyka v dílku.
  • Nerozhňácávat se s úvodem.
  • Pokoušet se při psaní myslet na čtenáře a systematicky rozšiřovat cílovou čtenářskou skupinu.
  • Popisovat osobu lze šikovně i nepřímo, tím co činí v dílku.
Ondřej N.



Posílám 5 věcí, které jsem se naučil:

  • kritizovat se dá naprosto všechno,
  • každý text si najde svého čtenáře, jde o to kolik,
  • škrtání zbytečností v textu,
  • nač věšet pušku na zeď, když se s ní nebude střílet,
  • nespisovná mluva v psaném textu se má používat pouze když je k tomu závažný důvod.

Hezké odpoledne a uvidíme se v pátek
Honza Ch.


Zasílám 5 věcí, co jsem se včera naučila:

  • název mnohdy čtenářům pomůže v pochopení příběhu
  • múza nesnáší spěchu
  • autor si musí za svým výtvorem stát
  • detaily vtáhnou čtenáře do děje
  • příběh musí být uvěřitelný

Přeji Ti příjemný den,

Helena K.



  • Jako vždy příjemná a konstruktivní atmosféra
  • ukázky z filmů pro mě inspirativní
  • mohlo být víc diskuse jak k našim bajkám tak k ukázkám
  • možná víc doplňovat a rozvíjet konkrétní příklady k výkladu o struktuře textu
  • těším se na zítra:)

Hezký den
Luboš M.


Dobré dopoledne Dano,
píšu mých 5 postřehů, které mne oslovily při minulém setkání:
  • vždy vymyslet poutavý titulek
  • čtenář musí vždy příběhu věřit (i když není pravdivý)
  • autor má mít při psaní na zřeteli PROČ to píše
  • popis dostává dynamiku přímou řečí, dialogy
  • zaujala mne nabídka rétorky na našem setkání - za mne: já bych tuto možnost uvítala.
Jitka


Poznámky ze 3. hodiny:
  • Pokud není nápad o čem psát, je dobré si sednout a začít něco psát. Je jedno co, jde o to se rozepsat, pak to přijde.
  • Vybírat do popředí to co je podstatné, použitelné v auditních zprávách.
  • Nepoužívat moc přídavná jména, jsou brzdou, zatímco slovesa rozjedou příběh.
  • Spisovatel potřebuje zkušenosti ze skutečného světa, i když hlavním předmětem poezie a prózy jsou emoce.
  • Spisovatel potřebuje lásku, bolest, pocit ztráty, nudu, vztek, pocit viny i strach ze smrti.
Martin B.


  • Když je scéně flinta, tak se z ní musí vystřelit. Nepsat o věcech, které nemají s popisovaným tématem nějakou vazbu.
  • Po větší autentičnost a čtivost, pokud je to možné, používat přímou řeč.
  • Je-li to únosné a pro děj osvěžující, je možno použít i vulgarismy.
  • K literární tvorbě je nutné nadání. To se ale to se musí cizelovat neustálým tréningem. Ten spočívá v čtení ostatních autorů a vlastní tvorbě.
  • Na každém textu je co zlepšovat
Václav H.



Moje poznatky:
  • jako důležité vidím ujasnit si co vlastně píšeme - příběh, bajku román
  • pravidla - porušovat ano a bez problémů. Ale musí to fungovat, makat, běžet, musí to celkově ladit
  • jakému čtenáři je dílo určeno. Je-li to něco specifického, např. trpný rod ve zprávách nebo pojem UAZ, nemusí tomu všichni rozumět. Pro zainteresovaného to je ale velice vtipné a trefné
  • pravidlo „puška na jevišti“

Pavel P.



Pět věcí, co jsem se na kurzu včera naučila:
  • akce - hrdinu přestavit v akci, dle chování sami čtenáři poznají jeho charakter
  • rozpoznání - logické vyústění situace, které není třeba doříct
  • vzpomínka - poznání postavy dle dojímavé vzpomínky z minulosti
  • umělé řešení - např. nalezený poklad jako východisko ze zlé situace, ...
  • popis - poznání postavy dle znamení, jizvy, nebo charakteristický vzhled

Přeji pěkný den a těším se na příští lekci! :-)
Helena



  • zpětná vazba k vlastním textům - když člověk překousne touhu se obhajovat, je to dobrá věc, jak se posunout dopředu
  • filmy dobrá pomůcka pro dokreslení probíraných poznatků
  • připadá mi, že těch šest lekcí nebude stačit

Děkuji
Luboš T.



  • Pokud není nápad o čem psát, je dobré si sednout a začít něco psát. Je jedno co, jde o to se rozepsat, pak to přijde.
  • Vybírat do popředí to co je podstatné, použitelné v auditních zprávách.
  • Nepoužívat moc přídavná jména, jsou brzdou, zatímco slovesa rozjedou příběh.
  • Spisovatel potřebuje zkušenosti ze skutečného světa, i když hlavním předmětem poezie a prózy jsou emoce.
  • Spisovatel potřebuje lásku, bolest, pocit ztráty, nudu, vztek, pocit viny i strach ze smrti.

Martin B.



  • Psaní nesmí být nuda
  • Spisovatel tvoří z ničeho nic a to je úžasný pocit
  • Bajky jsou stále v kurzu
  • Zjistil jsem, co je to vratidlo.
  • Aristoteles je i po nějakých dvou tisících letech stále atraktivní.
  • Hubblův teleskop se ve vesmíru rozbil a zase ho dali dohromady.
  • Děje jsou jednoduché (bez obratu) a složité (událost musí vyplynout z předchozího děje).
  • Komedie vychází z nápodoby jednání. Tragédie také.
  • Naučil jsem se o panu Lustigovi, že to byl především člověk s unikátním charakterem
Na kurzu mě bavilo:
  • Poslouchání četby ostatních příspěvků ve skupině.
  • Také kniha Živel Lustig.
  • Filmy.
  • Psaní některých prací (bajky, popis, pověst, dopis osobnosti a událost).
  • „Kritizování“ prací ostatních.
 Vítek K.



5 věcí, které jsem se naučil:

  • Kritizovat se dá naprosto všechno,
  • každý text si najde svého čtenáře, jde o to kolik,
  • škrtání zbytečností v textu,
  • nač věšet pušku na zeď, když se s ní nebude střílet,
  • nespisovná mluva v psaném textu se má používat pouze když je k tomu závažný důvod.

Honza Ch.



Pět věcí z lekce:
  • Bajka: přímočará, krátká, nekomplikovat,
  • název/nadpis může ukotvit, sníží možnou nejistotu,
  • u bajky název by neměl být zavádějící,
  • spisovatel je soudce, záleží na něm, co nechá vyhřeznout a nesmí se dívat na názor ostatních,
  • Puškin: múza nesní spěchat.
David N.


  • Přínosný pro mne byl rozbor mého textu – zjistila jsem, že občas používám příliš zbytečných přídavných jmen typu zelený les, oranžové paprsky atd., což mně osobně nějak nedošlo, jak zbytečně zní
  • Dále co se mého textu týče – spíš než psát explicitně jak je někdo nadšený, radostný, plný očekávání atd., měl by tyto pocity vycítit čtenář z textu sám
  • Zaujalo mne, že je lepší rozvíjet příběh spíše slovesy než přídavnými jmény
  • V příběhu je dobré použít slangovou mluvu pro zpestření, ale měl by se dát pozor na to, ať se používá spíše střídmě
  • Stejně tak dialog, jak ukázala Danča i Honza, slouží velmi dobře k oživení děje, zvláště v rámci delšího popisu
Renáta Ď.



  • Minule jsem se naučila, že je dobré omezit počet postav, i když chci psát o skutečné události. - Pro srozumitelnost děje omezím počet postav navzdory skutečnosti.
  • V Gardnerovi se mi líbila hra Esence, popsaná na straně 5. Napadlo mě, že by jsme si jí mohly možná zkusit zahrát.
  • Také jsi psala, že můžeme dát tip na film. Nevím jestli se to bude někdy hodit, ale mám oblíbený film - Casablanku. Podle mě je tam úžasný scénář a myslím, že je škoda, že ho moc lidí nezná, alespoň které já znám. :) Takže kdyby jsme se ještě někdy vrátili třeba k dialogu, mohlo by to spolu nějak souviset.
Bětka J.


  • Nálepky a krátké charakteristiky jsou v bajce povolené a žádoucí
  • Detaily by měly v textu plnit účel. pokud jsou nadbytečné, čtenáře zatěžují
  • Přídavná jména zbržďují děj.
  • Pozor na opakování slov
  • Emoce nepopisovat explicitně (já mám radost, myslím si). musí být možno z textu vycítit, čtenář chce poznat sám.
Dana H.



  • Hodně číst. A potom číst ještě trochu víc.
  • Číst a psát to, co člověka baví.
  • Fiktivní i reálné příběhy mají stejné pravidlo, čtenář jim musí věřit.
  • Důležitost představení postavy v prvních chvílích příběhu.
Lukáš K.




Za těch mnoho let, co chodím po světě, jsem napsala mnoho vět a dalo by se tak říci, že už mám psaní "v krvi". Je ale zajímavé dostat možnost se zastavit, zamyslet se a uvědomit si, že umět psát písmenka a spojovat je do vět ještě vůbec neznamená, že umím sdělovat obsah. Již nějakou dobu si všímám, že skupinu po sobě jdoucích slov čte každý člověk úplně jinak. Dokonce si začínám myslet, že psaný text nikdy nemůže doručit čtenáři obsah totožný s tím, jaký je vysílán jeho autorem - čtenáři jsou ovlivněni svými zkušenostmi, vnímáním světa, možná i předsudky a také svým aktuálním pocitem a prostředím, ve kterém text čtou. Takže zpět k základní otázce: úvodní setkání kurzu kreativního psaní mne donutilo se zamyslet, a stále se i zamýšlet, nad možnostmi psaného textu, jak ovlivnit čtenáře, aby ho četl přesně tak, jak potřebuji. aby byl text chápán... Těším se na další setkání, hezký den Jana P.


Hodina se mi líbila, i když jsem chvilkama měl problém udržet pozornost z důvodu celkové délky hodiny.. Jinak mě dost zaujal Aristoteles a rád bych se něco dozvěděl o psaní dramatu - to mě dosti zajímá. Těším se na zítřejší hodinu.

Oldřich H.


  • Dozvěděla jsem se více o nejstarším literárním díle Epos o Gilgamešovi důraz na sny a jejich výklad, měření času a vzdálenosti v "dvouhodinách"
  • Platon - Aristotelův žák, sepsal jeho moudra, ale vše co napsal může a nemusí být pravda,
  • narozdíl od toho, jestli byl Platon na kluky (to je prej pravda))
  • Básníci a spisovatelé nejsou dobří pro žádnou republiku. – Platon
  • Přídavná jména zdržují, slovesa zrychlují. Hemingway si prý platil studenta,
  • aby mu vyměnil všechna přídavná jména za slovesa :-))
  • Interval sprostých slov by optimálně měl být přibližně 1:1000
  • Když máme v příběhu zajímavou postavu, potřebujeme další postavy, navzájem se ovlivňují, vyvíjí s příběhem, vedlejší postavy by neměly jenom vyvstávat a pak už tam nebýt
  • Existuje teze, antiteze a synteze. A jenom z konfliktu teze a antiteze se může narodit syntéza = výsledek /Herakleitos
  • Vzpomínka je základ. Dům, který na něm postavíte, je z fantazie a tvůrčího potenciálu – to je tajemství literatury. Na ní je krásné, že vytvoří z ničeho něco a z mála hodně.
  • Fjodor Michajlovič Dostojevskij, 1821–1881
  • Kdykoli se nám zdá, že je naše povídka slabá nebo nudná, tak jí chybí akce. A vůbec nejlepší je začít akcí, která je prolnuta dialogem, jako to dělá Hemingway nebo Faulkner
  • Druhy beletrie přirovnává Gardner k běhání (krátké povídky = sprint) Nemusí dobře fungovat, když se to rozeběhne na začátku a pak už to nemá drive!
Lucie Š.


  • Ke zdokonalování se ve psaní je zapotřebí souběžně číst a studovat klasickou literaturu a zároveň psát a následně tříbit svůj styl psaní,
  • první věta by měla být jednoduchá,
  • při psaní není dobré v nadměrné míře používat slangových výrazů,
  • pokud není nezbytně nutné, nepoužívat přídavná jména. Je dobré je nahrazovat slovesy, která akcelerují děj,
  • některé věci by neměly být explicitně popsány, čtenář by je měl vytušit například z dialogů,
  • při psaní je dobré v rozumné míře specifikovat pomocí barvitých detailů,
  • v díle by neměly zůstávat nezodpovězené otázky, nelogičnost může čtenáře popudit,
  • autor by neměl věnovat příliš prostoru triviálním věcem,
  • erotické pasáže zvyšují atraktivitu příběhu,
  • napsané dílo je dobré přepisováním a přehodnocováním tříbit, pokud možno i podrobit kritické diskuzi...
Jan Š.



  • Události, postavy, věci musí mít v příběhu účel
  • Nebát si přikrášlovat, nepsat jen reálné věci, tak jak skutečně byly. Skutečnost je příliš limitující.
  • Pozor na přídavné jména, která zbrzďují děj: např. oranžové paprsky slunce, voňavá květina
  • Nevnucovat pořád emoce, to by měla vyplynout jinak. Ze zamilovaného dialogu to chceš cítit, ne tam mít napsané "Miluji Tě".
  • Slangu používat jako šafránu, ale bez něj je text suchý
David N.




Tak je to za námi. Všimli jste si? Pátek bez kurzů tvůrčího psaní. Já jsem po dlouhé době byl celý den v práci (k velké radosti mých kolegů). Markéta mohla konečně dát babi na páteční dopoledne volno, Iva si mohla zase jednou pořádně připravit semináře na příští týden. Monika aktivním přístupem v hodinách smazala špatný dojem za neomluvené hodiny, Martina nemusela odbíhat z ringu uprostřed 3. kola, Jana mohla kouřit dle libosti, Dana se věnovat své cestě do Tuniska. Věřím, že jste si všimli. Venku byl teplý jarní den a ten u mě vždycky, když na něco vzpomínám, vyvolá pěkně nostalgickou náladu. Dneska se mi ale do mojí melancholické nostalgie přimíchala i slušná porce nervozity. Možná jste taky něco podobného cítili. Co to je, co mě to drbe za uchem,šťouchá mě loktem do žeber a vší silou se mi snaží vlézt před oči, když já to přitom vůbec vidět nechci? Aha, když to nechci vidět, tak to asi nebude nic příjemného. Dobře, už to nebudu dál skrývat – před sebou ani před vámi – a půjdu s pravdou ven. Moje nervozita je způsobená skutečností, že už uplynul celý týden a já ještě nenapsal ani čárku! Nechci si tu hrát na proroka, ale podle jistých odpozorovaných zákonitostí rotace zeměkoule předpokládám, že jste na tom podobně. Důvodů pro takový stav je spousta. Někdo má děti, někdo je nemá, někteří z nás musí pracovat a jiní se naopak trápí tím, že pracovat tak úplně nemohou. Každý si jistě najde ten svůj. Není to ideální cesta vedoucí ke znovunalezení bezbřehého optimismu, ale člověka alespoň zahřeje pocit, že v tom průseru stojíme všichni svorně. Všichni v jedné řadě,jako na buzerplacu, každý se svým nedostatkem, který si držíme před sebou, všem na odiv. Jednomu leze podolek z kalhot, druhému chybí knoflík, třetí má rozvázanou tkaničku na levé botě. Tváříme se rozpačitě a doufáme, že si toho našeho chybějícího knoflíku nikdo nevšimne (zvlášť když je plukovník na služební cestě v Tunisu,že :o) a svatosvatě si v duchu slibujeme, že do příštího nástupu si najdeme čas na to, abychom si sehnali a přišili nový. Mno, situace je to veskrze úsměvná, poněkud tristní a lehce bezvýchodná. Přesto se na dně téhle poněkud nehezké skutečnosti –představit si ji můžete třeba jako kbelík s vodou po setření týden nemyté podlahy – najde několik světlých momentů. Tím nejblyštivějším střípkem v mém kbelíku – hned vedle naděje – je fakt, že jsme se s Markétou víceméně shodli na tématu další povídky. Kdo se budete chtít přidat, napište text na téma „Láska na první pohled“. Může jít o seznámení, může tam být trocha erotiky, jak budete chtít. Ostatním ho můžete poslat mailem, anebo si ho s sebou přinést na společné čtení, které se uskuteční...? Martino? No, jak vidíte, je to opravdu jen střípek. Ale jak tak píšu tenhle text, musím říct, že moje nervozita aspoň trochu opadá. Dneska jsem dočetl knihu Harukiho Murakamiho „O čem mluvím, když mluvím o běhání“. Kniha je hodně o běhu a trochu i o psaní. Pan Murakami v ní opakovaně naznačuje, že jak při běhání tak při psaní je pro něj nejdůležitější pravidelnost. Ne pachtění se za výkony, ne přemýšlení, jestli se mi dneska chce nebo ne. Piš/běhej právě tolik, kolik zvládneš, aby ti to bylo příjemné a abys měl ze sebe dobrý pocit, a to pravidelně. Až si vypěstuješ návyk, můžeš začít zdolávat mety. A tak jsem si dneska sedl a napsal tenhle text. Literární útvar v pravém slova smyslu to sice není, ale i tak se mi zdá, že mám aspoň protentokrát odpracováno. Cihlička byla položena a teď je nejdůležitější zítra (pozítří, MAXIMÁLNĚ v neděli) položit další. A jak jste na tom vy? Zdraví, vzpomíná a drží pěsti Vojta Černý



Zdravím z venkova! Můj pátek proběhl jako mnoho jiných dní PŘED (kurzem). Vojta kašle, takže jsme doma, čteme Neználka, hrajeme blechy a když děti poslouchají Pipi Dlouhou Punčochu, procházím se v dešti se psem, borůvčí už má světlé lístky, brzo se na něm objeví baňaté růžové květy a čmeláci se na nich budou zpíjet. Večer ovšem proběhl ve znamení PO. Zatímco Tomáš uspává děti, dopisuju kapitolku Rubínového medailonku, kratší o to, že tenhle týden nemůžu psát ve vlaku Budějovice - Praha a zpět. A přitom listuju ve svých starších kapitolách a cosi hledám a nacházím přitom i nechtěné: Bože, kdo tohle napsal? Samé "nespokojeně, rozčileně" - to přece musí čtenář pochopit sám, to ta ženská, co to psala, nevěděla? Raději dál nečtu a novou kapitolku ukládám s úlevou na internet - splněno. A další den - včera - dostávám k narozeninám Harukiho Murakamiho, o kterém psal Vojta a Bajacovu Knihu o bambusu. Na procházce se psy pak s tátou diskutujeme o probíhajících literárních soutěžích a rozhodujeme se něco někam poslat, spíš abychom se motivovali svoje texty dopilovat, než pro co jiného. A hlavně pro to, aby se dělo "něco" psacího. A dnes dostávám vaše krásné maily a odpovídám. Každé to "něco" - cihlička - je jiná a těch psacích je míň, než bych chtěla, ale jsou, takže díky, že jste mi umožnili tu dnešní, udělala mi radost! Přeposílám slíbený tátův textík, mějte se krásně, Iva Ahoj, doufám, že si krásně užíváš tepla a sluníčka. V květnu je to se mnou špatné, Tomáš jede na tři týdny do Francie na konferenci a jiné hlídání nemám. Takže se domluvte, jak potřebujete. Vlastně takovou poloviční možnost mám v termínu 18.-20.5., kdy můžu mít hlídání aspoň do soboty do oběda. Procházela jsem svoje bajky a rozumná se mi zdá jen jediná, tak ji posílám. A pan docent Toman by rád besedu uvedl krátkou řečí o Lustigovi z pohledu literárního vědce a pak by ti předal slovo a požádal tě, jestli bys o sobě něco mohla říct sama. Konec hlášení, měj se hezky, Iva M.



Ahoj všichni! Už třetí večer si čtu vaše krásné emaily nabité tvůrčí atmosférou a přemýšlím, co všechno odepsat. Naše štěně sice asi neumí číst jako Ivin pes Filip (i když, kdo ví?), ale kouká mi přes rameno docela souhlasně. Možná je literaturou opravdu fascinován, ale spíš to bude ve vidině piškotu. Dnes jsem se s ním byla projít, abych se trochu odpoutala od klasického nedělního učení, kterým se toho tolik dohnat stejně nedá, ale člověk má pocit, že se alespoň snažil. Byli jsme spolu s naším labradorem běhat. Musím říct, že mě stále fascinuje, jakou radost z pohybu má. Možná trochu idealisticky si přeji mít nejen z pohybu, ale i z ostatních věcí, které dělám, takovou radost, jako náš pes. Asi bychom se to měli naučit všichni. Trochu mi to asociuje knihu, o které mluvil Vojta - O čem mluvím, když mluvím o běhání – měla bych si ji taky přečíst. Podle Vojtovy recenze stojí za to Pořád píši „měla bych“, ale co se týká reality, asi mi vážně chybí pravidelnost. Proto se hned chytám všemi deseti domácího úkolu, který jste vymysleli: povídky na téma Láska na první pohled. Jak psala Markéta, je fajn, když víte, že v tom nejste sami. Pokud mi to vyjde, budu psát pro jedno informační centrum články z regionu kolem Slapské přehrady. Ještě nevím, zda to bude placené, ale i kdybych to dělala zadarmo, snad mě to naučí oné zakleté pravidelnosti. .Z vašich emailů na mě dýchá domácí atmosféra večera. U nás to probíhá podobně. Moje mladší ségra s bráchou snědli večeři, co jsme s mamkou udělaly a teď se chystají do postele. Vedle počítače mi tu zbyly jejich domácí úkoly, které mám zkontrolovat. Dříve jsem nad tím popravdě trochu ohrnovala nos, ale minulý týden jsem zjistila, že se to přece jen hodí. Vojta se docela trefil – školní absence jsem se snažila dohnat aktivitou v hodinách. Když se profesorka ptala, co si pamatujeme ze základky o osvícenství, převyprávěla jsem učivo páté třídy, které jsem předešlý večer opravovala ségře v pracovním sešitě z vlastivědy. Myslím, že to celkem zapůsobilo Pro dnešek jdu přečíst sourozencům před spaním Rychlé šípy (pokusím se to pojmout zároveň jako trénink správné výslovnosti – díky, Jano) a možná při tom usne i naše vyběhané štěně. Leží na své dečce a kouká na mě vševědoucím pohledem. Domnívám se, že v minulém životě byl Antoinem de Saint-Exuperym. Jelikož zavřel oči, nezbývá mi, než mu v duchu popřát dobrou noc. I vám klidnou noc a pohodový pracovní týden, těším se na další zprávy Monika O.



Milý Vojto i vy všichni spolupachatelé literárních počinů a účastníci našich pátečních dýchánků, jsem na tom samozřejmě velmi podobně. Proto mě Tvůj textík nadchl. Nejedu v tom sama . Pravidelnost je věc, s níž asi více či méně bojujeme každý a já spíš více. Zvláštní, neboť učit jí svého syna, mi jde lehce. Děti to potřebují, říkají příručky a mě to pomáhá získat nějaký ten čas pro sebe. Teorií cihliček si nejsem moc jistá. Nikdy jsem neplánovala vytvořit větší až velké literární dílo, nejsem si tedy ani jistá, kam s cihličkami. Možná nějaký ten fejeton, v kterém se, podobně jako Neruda, zamyslím, kam s nimi. No ale krásné v životě je, že když něco končí, něco nového začíná. Páteční dopoledne mi volníčko zajistí namísto babi program, který pořádá rodičovské centrum, kam docházím s chlapečkem na různé aktivity. Tohle dopoledne budou paní učitelky s dětmi chodit do lesoparku bez doprovodu maminek. Vyzbrojím synka batůžkem se svačinou, pitím a bonbonky, kterými prý podělí děti i paní učitelky. Co s pátečním dopolednem, musím promyslet. Nejsem zvyklá mít tři hodiny volna A abych nezahálela, plynule jsem navázala PRAVIDELNOU docházkou na kurz další, tentokrát grafologie. Pořád se mi to kolem toho psaní motá, všímáte si ? Tak mě napadá, že psaní dopisů si vzájemně je věc, která nejen že podpoří jistou pravidelnost a snad napomůže i rozvíjení našich talentů pro psaní, ale dnes je tak trochu opomíjený jev. A je to škoda. Jakou myšlenku vtěstnáte do sms, běžné odpovědi mailem a dalšími vymoženostmi, jež ani neumím pojmenovat? A ještě bych vám chtěla, zejména Martině, poděkovat. Díky vašim postřehům a doporučením jsem nakoupila knihy, to je totiž můj skoro zapomenutý koníček. I když některé nepřečtu, jejich vlastnictví mě těší. Dostane se na ně časem. A co víc! Začala jsem zase číst! Obávám se ale o svůj život, v lepším případě o duševní zdraví. Začínám být totiž zavalená jak fyzicky, přece některou publikaci neuklidím, abych na ni následně zapomněla a třeba nepřečetla. Padají na mě proto z nočního stolku, ostatní zase neustále stěhuji z místa na místo během úklidů. Psychicky na tom nejsem o mnoho lépe, protože žánrů a oblastí, které mě baví číst a zajímá, mám tolik, že se obávám o svůj pevný disk mozkový a jeho kapacitu. „Čtete hodně a rychle,“ řekla kdysi Angelika, představitelka stejnojmenného pětidílného filmu, nad kterým se pravidelně rozněžnuji, svému vězniteli. „Mícháte pak bibli a korán.“ S pozdravem paní Janě si jdu zapálit jednu lehkou cigaretku. Dnes už mám splněno . Mějte se všichni krásně a těším se, až se uvidíme. Markéta K.



Za těch mnoho let, co chodím po světě, jsem napsala mnoho vět a dalo by se tak říci, že už mám psaní "v krvi". Je ale zajímavé dostat možnost se zastavit, zamyslet se a uvědomit si, že umět psát písmenka a spojovat je do vět ještě vůbec neznamená, že umím sdělovat obsah. Již nějakou dobu si všímám, že skupinu po sobě jdoucích slov čte každý člověk úplně jinak. Dokonce si začínám myslet, že psaný text nikdy nemůže doručit čtenáři obsah totožný s tím, jaký je vysílán jeho autorem - čtenáři jsou ovlivněni svými zkušenostmi, vnímáním světa, možná i předsudky a také svým aktuálním pocitem a prostředím, ve kterém text čtou. Takže zpět k základní otázce: úvodní setkání kurzu kreativního psaní mne donutilo se zamyslet, a stále se i zamýšlet, nad možnostmi psaného textu, jak ovlivnit čtenáře, aby ho četl přesně tak, jak potřebuji. aby byl text chápán... Těším se na další setkání, hezký den
Jana P.



Na dnešní hodině jsem se naučil, že:
1.je nezbytné mít správné proporce začátku, prostředku a konce,
2.nemám "honit více zajíců najednou" - tzn. nepsat o více věcech, ty ruší od hlavního děje,
3.nemám psát o tom, co budu psát, ale prostě to napsat - Viz. "Říkám si,..",
4.musím stále držet pozornost diváka, tzn. vypustit nudné pasáže,
5.musím vysvětlit "cizí" pojmy - v úzkém kruhu může být pojem jasný, cílovému čtenáři ale může být nutné pojem vysvětlit, neznámý pojem ruší jeho koncentraci.

Vašek K.




​Důležité je psát stručně, jasně a výstižně.
Zásady psaní:
- základní data (odpovědi na otázky, kdo, co, kdy, kde, ideálně i jak a proč);
- uvědomit si cílovou skupinu čtenářů;
- věnovat pozornost první větě;
- používat výstižná slova s konkrétním významem;
- mít závěr.
Dialog - popis - akce: důležitý je rytmus!
Popis vždy očima někoho - je o hodně zajímavější. Viz hezké srovnání z cestou do ZOO a popisem školáků.
Začátek, prostředek, konec, ponaučení - v rovnováze.
A líbilo se mi, jak byl kurs veden.

​Petr Čermák



Co jsem se na našem prvním setkání naučila? Že příběh má začátek, prostředek a konec,že je důležité poučení, i když není přímo napsáno,že je důležité naslouchat tomu, jak čtenář našemu textu rozumí a co si myslí,že je důležité škrtat v textu všechny kudrlinky a přídavná jmén typu žluté slunce a to hlavní je, že psaní je krásné!
Děkuji a těším se na další pokračování.

Olga S.



Pět vět, co jsem se naučil: Psaní se dá naučit. Valná většina knih z knihkupectví se dá napsat. Začátek, prostředek a konec. Krátké věty. Mlčet při hodnocení textu.

Roman S.




První lekce se mi moc líbila, zazněla spousta zajímavých a užitečných informací, mělo to spád a byla i legrace. Opět jsem si uvědomila tu velkou sílu slova! Účastním se poprvé kurzu tohoto typu. V tuto chvíli nemám žádné doporučení k průběhu, pouze se těším na úterní pokračování :-)

Petra D.







Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak správně napsat informaci na intranet tak, aby jí všichni kolegové rozuměli? Pokud si nejste jisti, vyzkoušejte si kurz kreativního psaní jako my. HR pro nás připravilo novinku - kurz kreativního psaní. Vede ho známá spisovatelka Dana Emingerová. Její žáci si po dobu 6 týdnů zdokonalují své znalosti či neznalosti v umění sdělovat ostatním své myšlenky. A i když si můžete myslet, že naučit se psát není nikdy možné, opak je pravdou.  I my jsme se kurzu zúčastnili. Hned na začátku jsme byli všichni ujištěni, že rozhodně nebudeme jen pasivně sedět a poslouchat rady a příkazy.  Naopak, kurz je o aktivním zapojení každého účastníka do tvorby, tedy ani my jsme se nevyhnuli vlastní tvůrčí činnosti, veřejnému čtení, ale i mučivému poslouchání kritiky na naše dílo. Čekala nás i hromada domácích úkolů i povinná četba. Ačkoliv to mnohdy nebylo jednoduché, na konci kurzu jsme zjistili, jak hodně jsme se díky radám a pravidlům posunuli. Pokud si tedy nejste jisti tím, že vám čtenář vždy dobře rozumí, nebojte se přidat k nám. I když je kurz časově náročnější, rozhodně to není ztráta času. Určitě, stejně jako my, získáte dovednosti, které můžete využít každý den.
Hanka






Co jsem se naučil: příliš dlouhé popisy rozbíjet dialogy, střídat nálady, každá postava může mít v tu danou chvíli jinou, z dialogů má být cítit vzájemný vztah mezi aktéry, nedělat sáhodlouhá souvětí, krátké věty + tečky; co 1 věta, to jedna informace, text by měl mít nějakou pointu, poučení.

Martin Z.






Naučil jsem se, jak rozličný pohled na jednu věc/situaci mohou mít různé osoby. Důležité je zaujmout od začátku čtenáře a udržet jeho napětí až do konce. Text by měl být psán v jednoduše v kratších větách tak, aby plynule "tekl". V prvních 2-3 větách by měl čtenář získat informaci, o co se v textu článku jde. Dobrý spisovatel se pozná podle toho, že dokáže vyškrtnout první odstavec. Pro text je velice důležitý zajímavý název.

Tomáš P.




Když píši, musím vědět pro koho. Při psaní je důležitý titulek a první věta. Používání výstižných slov s konkrétním významem činí příběh skutečným. Obecná tvrzení a nadbytečná slova činí příběhy nudnými. V příběhu jsou důležité dialekty.

Helena Hráská




Na prvním semináři jsem se naučil, že příběh má začátek, prostředek a konec. Naučil jsem se, i že psaní má svá pravidla, která je možné porušit, pokud je to pro dobro věci. Naučil jsem se poslouchat i atmosféru nejen slova. Naučil jsem se, že příběh má mít rytmus. Ale hlavně jsem se naučil, že při psaní je potřeba koukat se na svět očima čtenáře. Díky a těším se na pokračování.Používání přídavných jmen u obecných pravd zdržuje příběh. Úvodní věta musí čtenáře chytit. Bez postav příběh nenapíšeš. Postavy jsou plastické a ploché, jsou charakterizovány motivací, kapacitou, prvním dojmem (hrdina x antihrdina)

Vláďa Ježek



Určitě pro mne byla zajímavá zmiňovaná literární "pravidla". Člověk si uvědomí, že psaní má svoji logiku. Co pro mne bylo opravdu hodně zajímavé, tak vědomá práce spisovatele s mentálně-vizuální úrovní textu, mám tím na mysli skutečnost, že čtenář/ka čte příběh a společně s tím si vytváří v hlavě vše obrazově. A upřímně, pro mě asi nemilejší z celého dne byla právě možnost přemýšlet zcela nebyznysově, ale prostě lidsky. Co si pamatuji dále, tak předně je třeba se vyhnout "balastu" v textu :). Pokud si něco říkám, tak o tom nepsat, ale rovnou to převést do přímé řeči, neodvádět čtenáře k informacím/jevům/zážitkům, které pak nehrají dál v textu roli, ale čtenář to může logicky očekávat, když už je jim jednou věnována pozornost (nabitá puška, ze které se nevystřelí). A v neposlední řadě si pamatuji začátek-prostředek-konec :). Lekce mě bavila, líbí se mi interaktivita i to, že texty vzájemně kriticky hodnotíme a zároveň máme zpětnou vazbu i od vás, lektorek. Myslím, že to pěkně cizeluje komunikační dovednosti :).

Tereza M.



Co jsem se naučila:
- není dobré začínat hodně věcí/příběhů najednou
- nepoužívat plané věty typu "chci říci závěrem"
- nepsat dlouhé začátky, je dobré skočit rovnou do děje
- ukazovat detaily
- pominout nedůležité věci pro hlavní myšlenku
- neznámé věci (nebo známé jen určité skupině lidí) je dobré vysvětlit

Hana M.



1. uvědomit si pro koho píšu
2. po napsání se k práci vrátit tak za 2 dny a podívat se na ní pohledem čtenáře, který ji bude číst - jinak řečeno odstranit nedůležité věci, které jsou zbytečné
3. nevystřelená puška - pokud se objeví zmínka o určité věci, je nutné ji dále rozvést, aby čtenář věděl, proč tam byla. POkud ne, tak je lepší ji tam vůbec nedávat
4.při psaní se soustředit na jednu věc a nezabývat se zbytečně širokým záběrem
5. snažit se držet čtenáře v napětí

Věra H.




Mne sa na hodinách páčilo, ako sme všetci vedeli konštrukčne spolupracovať. Ako sme si hovorili jednotlivé pravidlá z ktorých možno a nie je potrebné vychádzať. Dozvedel som sa niečo o spôsoboch či prístupoch na písanie. Taktiež som sa dozvedel nové poznatky ohľadom opodstatnenosti postáv. Páčil sa mi aj spôsob vyučovania, aj systematickosť. Miestami som však bol nepozorný, možno kvôli tomu že to bolo v takú poobedňajšiu hodinu. Chcem sa Vám poďakovať za nové vedomosti v odbore spisovateľstva.

Matěj Jurkáček, Fakulta designu a umění v Plzni




1) Naučila jsem se, že pokud chci porušovat pravidla, musím je nejprve znát.
2) Je dobré dát text někomu nezaujatému přečíst, protože si nemusím všimnout chyb a nelogičností.
3) Bajky jsou nejlepší krátké a úderné.
4) Každý příběh by měl mít začátek, prostředek a konec.
5) Začátek by neměl být příliš dlouhý, jinak čtenáře začne nudit a příběh nebude držet pohromadě. Vyjímkou kdy může být začátek natahovaný jsou vtipy.
6) Text by měl být hlavně srozumitelný, aby čtenáře nevytrhl ze 'snu' a umožnil mu plynule pokračovat.
7) Dozvěděla jsem se, že není důležité psát příběh přesně tak jak byl podle pravdy, ale tak, aby čtenáře hlavně bavil.
8) Je dobré začít s psaním toho typu textů, který ráda čtu, protože mi to pravděpodobně půjde nejlépe.
9) Číst, číst, číst a číst. Abych si rozšířila slovní zásobu, naučila se novým obratům a procvičovala se.
10) Pokud píšeme o nějaké postavě, je potřeba ji promyslet do detailů.

Vendy




•čtenáře je třeba zaujmout již v první větě, aby vůbec četl dále
•je třeba myslet na to, že čtenář můj příběh nezažil a nemohu tedy sázet na jednoduché zkratky, které "mi připadají jasné"
•zajímavý - byť i jen krátký příběh - pomůže čtenáři zapamatovat si celý text
•hned na začátku musím vědět, o čem chci psát a zbytečný balast do textu nedávat, neumisťovat do příběhu zbytečné
elementy, které příběh nikam neposouvají a naopak působí zmatek, proč je autor vůbec v příběhu zmiňuje
•a spíše jen můj osobní postřeh: mnohem lépe si pamatuji příběhy, které si umím vizualizovat. Stačí jen krátká, jakoby mimochodem, zmínka o prostředí, o barvě vlasů apod., to umožní mé fantazii "rozeběhnout se" a celý příběh si dotvořit. Samozřejmě, že ve skutečnosti se příběh stal asi trochu jinak, ale co na tom záleží, hlavně, že mne aspoň něčím obohatil, i kdyby to byl jen pocit, že "tam bylo hezky", "že se mají lidi rádi" apod.

Jana Prošková



- před psaním se zamyslet, kdo je mou cílovou skupinou/čtenářem
- text napsat, nechat uležet, pak pilovat. Nesnažit se dovést k dokonalosti hned
- začátek musí zaujmout - jinak hrozí, že čtenář dílko odloží
- nevnucovat čtenáři kde je dobro a kde zlo, nechat na něm, pouze nechat osoby jednat
- držet úhel pohledu, např. ich-forma nebo 3. osoba, nemíchat

Martin Z



1.První věta díla je velmi důležitá, musí zaujmout čtenáře, aby četl dále.
2.Nejde psát příběh bez postav.
3.Jsou postavy plastické (více reálné, vyvíjí se, musí se popsat) a ploché (jako v pohádkách, hloupý Honza).
4.V příběhu musí být hrdina a antihrdina.
5.Každá postava musí mít ke svým činům motivaci.

Václav K.



- ideální čtenář souvisí vždy s cílovou skupinou, které je příběh určen
podle cílové skupiny volím také "ideálního čtenáře", který by měl do této skupiny zapadat, abych dostala adekvátní zpětnou vazbu k příběhu
- první věta příběhu je vlastně jakýsi "Háček", kterým můžeme vtáhnout do děje. Pokud není chytlavý, může čtenář knížku odložit;
- háček může být i může to být i přímá řeč
- postava je nosným článkem příběhu, bez ní se nedá příběh napsat
- je plastická ˇ=mění se v čase) nebo plochá,
- pokud o postavě píši, musím o ní vědět mnohem víc, než se objeví v příběhu
- každá postava má k činům nějakou motivaci, kapacitu
v každém příběhu by měl být nějaký konflikt, který je nositelem příběhu, bez něj je to nuda :-)
Lekce se mi moc líbila. Musím říci, že jsem netušila, že tak rychle dokážeme napsat tolik možných variant příběhů na jedno téma :-)

Hana Máchová



a) Příběh musí být "pravdivý". Čtenář mu musí věřit.
b) Příběh by měl být věcně správný.
c) Ideální čtenář je ten, který je po přečtení k autorovi upřímný. Ideální čtenář by měl být z cílové skupiny, pro kterou je kniha určena.
d) Při psaní odborných článků je důležité začínat tím nejdůležitějším.
e) V každém příběhu by měl být hrdina i antihrdina.

Helena Hráská



Předmět a hodiny hodnotím velmi pozitivně. Imponuje mi systém, kterým učíte. Líbí se mi, že jste využila zkušeností nabraných během kurzů s panem Lustigem a přenesla je do vlastní výuky. Jsem velmi systematický a cílevědomý člověk a cítil jsem vůči vám potřebný respekt, který byl stanoven právě smysluplnými cvičeními opřenými o vaše zkušenosti. O konkrétních věcech, které jsem se naučil, je těžké mluvit, protože člověk si přece jen odnáší celkový pocit a jednotlivé prvky ocení až časem, když se mu vybavují zpětně. Celkově cítím zlepšení mého pohledu na stavbu a formu příběhu. Také zlepšení v identifikaci vlastních chyb. Za všechny hodiny jsem moc rád a doufám, že Vás budu moct dál využít k rozvoji mého psaní.
Matyáš  Tošovský

Líbil se mi přístup, který byl vřelejší, než u jiných vyučujících, přičemž se dalo mluvit o všem, dalo se diskutovat, projevit se. Byla bych uvítala víc možností k psaní. Těch šest hodin najednou je ale hrozně dlouhých, když během nich máme poslouchat cizí příběhy a neustále si na ně vytvářet názory a reagovat, bylo by fajn, kdyby bylo třeba víc “her” jako třeba představení charakteru v akci. Osobně se necítím moc dobře ve stylu, jakým píše většina autorů a který je obvykle lidmi preferován, takže mi pak přijde, že mi to tímhle způsobem vůbec nejde. Naučili jsme se principy toho, jak napsat příběh / knihu / cokoliv tak, abychom čtenáře pobavili, zaujali a nevytrhli ho ze snu, který příběhem vytváříme. Dozvěděla jsem se, jak jsou na tom s psaním ostatní z ročníku, což mě jim jakýmsi způsobem přiblížilo, vzhledem k tomu, že každý do svého psaní dává kus ze sebe. Díky kurzům jsem se dozvěděla, jak na ostatní moje psaní působí (a taky jsem si potvrdila, že vtipy a humor mi fakt nejde). Jsem ráda za referáty, které tu a tam zazněly, protože i tyhle střípky znalostí se pro práci hodí. Líbí se mi ten částečně individuální přístup, jakým kurzy vedete to je, hádám, příjemné pro všechny. U předchozí věty jsem chtěla napsat “jakým jsou kurzy vedeny”, ale vzpomněla jsem si na Kinga a změnila jsem to na činný rod.



Tereza Koutníková, Ateliér KOMIKS Fakulty designu a umění v Plzni







Moje poznámky z kurzu kreativního psaní:
Psát může každý, koho to baví. Jenže i psaní má svá pravidla, která dělají z pouhé zprávy umělecké dílo a povyšují text na poutavé čtení, které čtenáře chytne a nepustí. To a ještě více jsem se dozvěděla v kurzu kreativního psaní pod vedením Dany a Kláry a s vámi se podělím o to nejdůležitější:
Klíčové je najít geniální téma a máme půlku hotovou. Pak jen píšeme a text revidujeme a přepisujeme tak dlouho, než jsme s ním plně spokojeni.
  • Nadpis a první věta, která obsahuje háček na čtenáře, musí zaujmout.
  • Je důležité, pro koho píšeme, kdo bude článek číst a s jakým očekáváním. V Blesku si finanční analýzu bankovního trhu v Uzbekistánu nikdy nepřečteme.
  • Náš příběh musí mít začátek, prostředek a konec.
  • Příběh stavíme jako dům z cihel, jen naše cihly jsou trochu jiné: dialog, popis, akce.
  • Důležité je vyškrtat v textu všechny kudrlinky a přídavná jména typu žluté slunce.
  • Jména postav by neměla mít snadno zaměnitelná jména, aby měl čtenář jasno.
  • Postavy máme ploché a plastické, které mě baví víc. A také máme hrdiny a antihrdiny.
  • Důležité je v příběhu vysvětlit motivaci postavy pro svoje činy
  • Náš text musí čtenáře chytit za srdce. Důležité je i poučení, i když není přímo napsáno.
  • Je důležité naslouchat tomu, jak čtenář našemu textu rozumí a co si myslí.
  • A teď to hlavní: psaní je krásné!
Olga Shelongová


Co jsem se naučila v posledních lekcích?
Žádné vláčné úvody. Hned k jádru věci, k zápletce.
Drobné texty moc nezalidňovat, aby zůstaly přehledné.
Hodně může vysvětlit rovnou titulek krátkého textu.
Na první větě a odstavci záleží, jestli bude čtenář číst dál nebo to odloží.
Tisková zpráva má být na A4, delší sdělení v redakci nečtou.

Eva Svobodová, Uniqa pojišťovna



Velmi užitečné mi přijde vzájemné hodnocení našich výtvorů. Je však mnohem snadnější kritizovat cizí text a vidět v něm chyby, než hodnotit vlastní výtvor. Potřebovala bych se naučit být sama sobě konstruktivním kritikem, ale nebrát si to osobně. I když někdy trvá skoro čtrnáct dní než se ta kritika vstřebá a člověk je schopný podívat se na text s čistou hlavou a novým pohledem na věc.
Ukázky dobrého řešení zpracování ve filmových úryvcích mi pomáhají odhalit, co všechno jsem udělala špatně a co musím změnit. Jestli mi někdy ukážou i to, že jsem všechno udělala dobře, bude to ještě lepší.
 
Petra Šestáková, Fakulta designu a umění v Plzni


Co jsem se naučila na lekci o psaní zpráv:
1. Ve zprávě je vždy rozhodující obsah.
2. Neplatí pravidlo, že čím sofistikovanější jazyk, tím lépe.
3. Usnadni čtenáři život, aby nemusel dodatečně vyhledávat slova významy, které používáš.
4. Stavba zprávy:
     a. Nejdůležitější informace patří nahoru (neutop ji dole)
     b. Nepohřbila jsem to nejdůležitější?
     c. Jsem si jista, že to čtenář dočte až sem?
5. Titulek je zprávou v kostce, musí upoutat a umožnit rychlou orientaci.
6. Nezapomeň: bryskně, přehršel = přes hrst, rozšafný = uvážlivý, moudrý

Lucie Urválková, finanční ředitelka pojišťovny Unica

•psaní na internetu má svá pravidla, mám méně času na upoutání pozornosti
•hodnota informace v článku na internetu je největší na počátku
•na internetu je důležitý nadpis, musí zaujmout, ideálně by měl obsahovat nějaké sloveso a klíčové slovo
•velikost písma nesmí být menší než 11
•kurzíva je na internetu špatně čitelná
•pokud je text podtržený, měl by obsahovat aktivní odkaz

Hana Máchová, Česká spořitelna

Příběh musí být "pravdivý". Čtenář mu musí věřit.
 Příběh by měl být věcně správný.
Ideální čtenář je ten, který je po přečtení k autorovi upřímný. Ideální čtenář by měl být z cílové skupiny, pro kterou je kniha určena.
Při psaní odborných článků je důležité začínat tím nejdůležitějším.
V každém příběhu by měl být hrdina i antihrdina.

Helena Hráská, Česká spořitelna