Leželo v blátě, dívalo se na nebe a říkalo si: “Jak bych bylo šťastné, kdybych se mohlo proletět mezi oblaky a vidět i jiné věci, než je naše farma.”
Prasátko s myšlenkou na létání a s plným bříškem usnulo. Když se probralo z údivu, zjistilo, že pod kopýtky nemá zem, že je ve vzduchu a nesou ho křídla.
“Teď můžu létat,” radostně vykřikovalo prasátko a vzneslo se k mrakům.
Jenže brzy začalo mít hlad.
Vtom prasátko ucítilo líbeznou vůni.
“Jídlo!” zaradovalo se a rypáček ho neomylně vedl hledat vábivou pochoutku. Prasátko přiletělo k malému domku, nakouklo do okna a uvidělo hospodyni, jak z pece vytahuje obrovský voňavý koláč. A lanýžový!
“To je můj nejoblíbenější,” zachrochtalo prasátko Nuna, a když kuchařka položila dobrotu na okno, aby vychladla, prasátko Nuna bez skrupulí koláč ukradlo.
“Však si ta paní upeče jiný koláč,” řeklo si prasátko Nuna, vše snědlo a nechalo po sobě jen nepořádek a drobky. Pak odletělo dál do města, aby se podívalo, jak lidé žijí.
Ten den byl zrovna ve městě svátek, takže lidé, kteří už měli připravené sváteční obědy, šli ještě slavit do průvodu s celou rodinou.
Nuna si připadal jako v ráji. Jeho mlsný nos zachytil jídlo na dálku. “Tady je dobrot na celý můj život,” radoval se a začal sbírat a schraňovat všechno jídlo, které uviděl. Cukrářovy zákusky, chléb z pekárny... a nakonec vytrhl jedné malé holčičce i cukrovou vatu.
Dítě se rozplakalo, lidé se zlobili, když se vrátili do vyjedených domovů. Jen prasátko Nino si užívalo a volalo: “Mě nechytíte, protože já mám super křídla.”
Lidé se marně pozkoušeli prasátko dostihnout, ale nakonec zavřeli všechny domovní dveře i okna a bylo po hostině. “Raději poletím už domů,” řeklo si prasátko Nuna. Jenže mělo tak plné bříško, že ho křídla téměř nemohla unést. Všichni holubi se mu teď smáli.
Nakonec Prasátko Nuna horko těžko doletělo nad svůj chlév a začalo padat a panikařit. Nakonec prudce žuchlo, pláclo s sebou do bláta. Bylo tak přežrané, že si polámalo křídla. Tak skončil jeho sen. Už žádná oblaka, žádné létání, žádné dobroty. Jen ve žlabu kaše a voda.
 |
| Ilustrace: Sabina Maxot |
