5. dubna 2018

Natěšená lyžařka - napsala Lucie Urválková

Budík drnčí, to je hrůza. Ale jedním okem koukám – slunce na modré obloze, sjezdovka urolbovaná, sněhu spousta. Tak hurá z postele. Jen doufám, že to nebude jako včera. Taky jsem si přivstala, u vleku byla přesně na devátou, ale vlekař nikde.
Dorazil až skoro ve čtvrt, táhlo z něj jak z hospody a ani se neráčil omluvit. A to jsem ještě nevěděla, že během dopoledne bude vlek dvakrát stát. Vlekař se rozhodně nepřetrhl, aby zaseklou kotvu co nejrychleji uvolnil. Jasně, on tu permici neplatí. To my jsme ztratili rázem skoro 40 minut.

Jak jsem tam tak stála a pozorovala ho, moc jsem nechápala. Celý den na vzduchu na horách, lidi v dobré náladě, co nemají problém tady něco utratit. A on je pořád jako kakabus a pohyby jak šnek. Docela bych s ním aspoň na týden měnila. Jen jestli by on byl v kanceláři a se všemi těmi našimi meetingy a reporty spokojenější…

Žádné komentáře:

Okomentovat