15. března 2018

Malíř - napsal Tomáš Pánek

“Čus, pojd’ dál, zrovna maluju tak mi můžeš říct co si o tom myslíš,” řekne Matěj když vejdu do jeho pokoje, který je už spíš ateliér než jeho ložnice.
Snažím se přejít z jedné strany pokoje na druhou bez toho abych šlápnul na jeho figurální kresby, které leží po celé podlaze.
“Docela jsem uklidil, nemyslíš?”
Rozhlédnu se po místnosti která vypadá jako kdyby v ní vybouchla atomová bomba nebo ní proletěl malý hurikán a usměju se.

“Jasně,” chci se opřít o stůl kde leží destíky plechovek s barvami ale rychle si to rozmyslím, když si všimnu, že několik barev je rozlito po stole. Hned vedle nich jsou rozcupované štětce v půl litru s vodou. Špachtle, kladiva a další nástroje, které snad ani nedokážu popsat také leží na stole.
Matěj si pustí muziku a přejde ke stojanu u okna. Zapálí si cigaretu a spokojeně si potáhne. Poté se napije kávy ze sklenice která by se dala používat na milkshaky a mávne na mě abych k němu přišel. Všimnu si, že obraz který má na stojanu není namalovaný na plántě ale na kartonové desce.
“Kde si sehnal takovou desku prosimtě?” zeptám se ho.
“Aaale, jsem ji našel na nějaké stavbě. Jen se tam tak válela tak jsem ji čórnul. Tak co říkáš na obraz?” Nejistě se zadívám na jeho výtvor a řeknu:
“Jo je to dobrý… a co to má jako bejt?”
“Nevim” odpoví Matěj.

Žádné komentáře:

Okomentovat