Blbka v baru - napsala Markéta Vernerová

Po čtvrtý během jedný minuty zalítnu očima k hodinám nad barem. Z ciferníku na mě kouká černobílej Mickey Mouse. Pěkný retro, říkám si, a dál bloudím očima kolem sebe. Ty plechovky od koly ala Warhol taky docela ujdou. Prsty se mi přilepí na upatlanou desku a já si je znechuceně utírám o džíny. Ten úklid někdo dost odfláknul. Chtělo by to trochu vypulírovat bar, mladej.
„Dvojku bílýho,“ volám na barmana.
Už potřetí. Znovu mrknu na Mickeyho, popáté. Jo, v počtech jsem dobrá.
O dvě červený stoličky vedle mě stojí nějaká chudinka ve vytahaným svetru a čeká na kafe. „Tady, nebo s sebou?“ ozve se od baru.
„Pardon, prosím?“
„Tady, nebo s sebou?“
„Nezlobte se, ale já vám nerozumím.“
„Tak sakra, dáte si to kafe tady, nebo s sebou, ženská?“
„Aha, aha… promiňte. S sebou.“
Ježiš, to je blbka, protáčim oči, a znovu hypnotizuju myšáka. A hele, na zrcadle za policema s půllitrama má dokonce kamarádku - Minnie. Po nekonečných minutách se barman konečně otáčí ke mně.
„Radši suši?“
„Eeeee…?“
„Sladší suši?“
„Cože?“
„To bílý víno...“
„A co je s ním?“
„No jestli si dáte sladší nebo sušší?“
„Jo, aha, sladší. Dík.“