10. února 2018

Zimní příběh - napsala Eva Svobodová

Fakulta designu a umění v Plzni
Byl jednou jeden moudrý medvěd v hlubokém lese. Na podzim si udělal v brlohu pod svahem velké zásoby, aby vydržel do jara. Těšil se, jak si lahůdky užije a jak si v zimě pospí.
Zima toho roku přišla hodně brzy a napadla spousta sněhu. Ostatní zvířátka to zaskočilo, protože si ještě žádné zásoby nenanosila. Chodila k brlohu medvěda a bědovala „Medvěde, pomoz! Mrzneme a máme hlad.“
Chválila jeho bezpečný brloh a lichotila mu, aby se zalíbila. Medvědovi se jich zželelo, a tak postupně k sobě vzal veverky, jezevce, vlky, tchoře i kuny. Tchoř mu obydlí zaneřádil strašným pachem. Veverky mu rozlouskaly a snědly všechny nastřádané ořechy. Vlci se neustále dohadovali, prali se, dupali a štěkali. Jezevec zabral nejpohodlnější vystlané místo a hrozně chrápal.
Medvěd tím sice strádal, ale říkal si: „Jsou to chudáci. Beze mě by zmrzli nebo umřeli hladem. Musím se o ně postarat.“
Po nějaké době přibyli ještě i strakapoudi, zajíci a liška. V brlohu už bylo těsno. Medvěd se pořád snažil všechny v nouzi pohostit. Jenomže ostatní zvířata se u něj začala roztahovat a chtěla se mít pořád lépe.
„Ty jediný máš tak huňatý kožich, že ti trocha větru a sněhu neublíží,“ strkali ho jeho noví spolubydlící až ke vchodu, kde opravdu zvenku táhlo. Navíc se tak octl daleko od své spižírny. Ta byla hluboko v doupěti. V břiše mu už kručelo, ale zásoby teď rozdělovala liška: „Nejdřív se musíme najíst my, medvěde, ty máš z nás nejtlustší tlapy a největší břicho.“
Jednoho dne se zvířata proti němu spolčila a vyhnala ho z brlohu ven. Nešťastný medvěd obcházel kolem, hledal něco k snědku a z toho brodění hlubokým sněhem byl celý urousaný a zbědovaný.
Zvířata mezitím v jeho obydlí hospodařila sama. Zásoby docházely a vlci se o zbytky porvali s liškou a jezevcem. Každý chtěl poslední pochoutky jen pro sebe.
Strašlivě dupali a přetlačovali se, až ze stropu brlohu padala hlína a kamínky. A to neměli dělat. Země se tak otřásala, že nahoře na kopci to uvolnilo obrovskou sněhovou lavinu. Ta sjela ze svahu dolů a pohřbila zvířata navždy v tmavé díře.
Medvěd to pozoroval z protějšího kopce a byl rád, že včas obydlí opustil. Jinak by také nepřežil. Schoval se v malé jeskyni pod skálou, kde našel trochu nafoukaného sena a konečně usnul hlubokým zimním spánkem.
Fakulta designu a umění v Plzni




























Původní verze:
Medvěd dobrák žil v hlubokém lese. Byl shánčlivý a na zimu si dělal v brlohu pod svahem velké zásoby, aby vydržel do jara. Začátkem listopadu napadla spousta sněhu. Ostatní zvířata nebyla připravená a trpěla chladem i hladem. Chodila k brlohu medvěda a prosila o pomoc. Medvědovi se jich zželelo, a tak postupně k sobě vzal veverky, jezevce, vlky, tchoře i kuny.
Tchoř mu obydlí zaneřádil strašným pachem, ale zdvořilý medvěd to nechal být. Veverky mu rozlouskaly a snědly všechny nastřádané ořechy. Vlci se neustále dohadovali, prali se, dupali a štěkali. Jezevec zabral nejpohodlnější vystlané místo a hrozně chrápal.

Medvěd stále vše snášel, protože je považoval za své hosty.
Po nějaké době přibyli ještě i strakapoudi, zajíci a liška. V brlohu už bylo těsno. Medvěd byl ohleduplný a snažil se všechny v nouzi ubytovat a pohostit. Jenomže ostatní zvířata ho začala z jeho domova vytěsňovat až ke vchodu, kde nejvíc táhlo, a v břiše mu už kručelo, protože ze zásob zbývalo jen málo.
Jednoho dne se zvířata proti němu spolčila a vyhnala ho z brlohu ven. Medvěd obcházel kolem, hledal něco k snědku a z toho brodění hlubokým sněhem byl celý urousaný a zbědovaný. Tehdy poznal, co to znamená pro dobrotu na žebrotu.
Zvířata mezitím v jeho obydlí hospodařila sama. Zásoby docházely a vlci se o zbytky porvali s liškou a jezevcem. Strašlivě dupali a přetlačovali se, až ze stropu brlohu padala hlína a kamínky. A to neměli dělat. Země se tak otřásala, že nahoře na kopci to uvolnilo obrovskou sněhovou lavinu. Ta sjela ze svahu dolů a pohřbila zvířata navždy v tmavé díře.
Medvěd to pozoroval z protějšího kopce a byl rád, že včas obydlí opustil. Jinak by také nepřežil. A tak poznal, že všechno zlé je k něčemu dobré.