10. února 2018

Zimní příběh - napsala Eva Svobodová

Fakulta designu a umění v Plzni
Medvěd dobrák žil v hlubokém lese. Byl shánčlivý a na zimu si dělal v brlohu pod svahem velké zásoby, aby vydržel do jara. Začátkem listopadu napadla spousta sněhu. Ostatní zvířata nebyla připravená a trpěla chladem i hladem. Chodila k brlohu medvěda a prosila o pomoc. Medvědovi se jich zželelo, a tak postupně k sobě vzal veverky, jezevce, vlky, tchoře i kuny.
Tchoř mu obydlí zaneřádil strašným pachem, ale zdvořilý medvěd to nechal být. Veverky mu rozlouskaly a snědly všechny nastřádané ořechy. Vlci se neustále dohadovali, prali se, dupali a štěkali. Jezevec zabral nejpohodlnější vystlané místo a hrozně chrápal.

Medvěd stále vše snášel, protože je považoval za své hosty.
Po nějaké době přibyli ještě i strakapoudi, zajíci a liška. V brlohu už bylo těsno. Medvěd byl ohleduplný a snažil se všechny v nouzi ubytovat a pohostit. Jenomže ostatní zvířata ho začala z jeho domova vytěsňovat až ke vchodu, kde nejvíc táhlo, a v břiše mu už kručelo, protože ze zásob zbývalo jen málo.
Jednoho dne se zvířata proti němu spolčila a vyhnala ho z brlohu ven. Medvěd obcházel kolem, hledal něco k snědku a z toho brodění hlubokým sněhem byl celý urousaný a zbědovaný. Tehdy poznal, co to znamená pro dobrotu na žebrotu.
Zvířata mezitím v jeho obydlí hospodařila sama. Zásoby docházely a vlci se o zbytky porvali s liškou a jezevcem. Strašlivě dupali a přetlačovali se, až ze stropu brlohu padala hlína a kamínky. A to neměli dělat. Země se tak otřásala, že nahoře na kopci to uvolnilo obrovskou sněhovou lavinu. Ta sjela ze svahu dolů a pohřbila zvířata navždy v tmavé díře.
Medvěd to pozoroval z protějšího kopce a byl rád, že včas obydlí opustil. Jinak by také nepřežil. A tak poznal, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Žádné komentáře:

Okomentovat