1. února 2017

Jak Stamichman poprvé a naposledy tancoval - napsala Klára Dvořáková

JIří Staněk
Stamichman miluje posvícení, protože se všichni večer sejdou v hospodě, hraje muzika a nacpou si břicha.
Stamichman se dívá, jak lidé až do rána tančí a zpívají. I on rád zpívá s nimi, ale nikdy netančí a ani nemá chuť to zkoušet.
Dnes večer bude na posvícení i Bětuška! Stamichman se pečlivě umyl, učesal a slavnostně oblékl.
Už z dálky je z hospody slyšet hlasitou hudbu – basa si povídá s harmonikou a trubka všechny vede.
Stamichman vstoupí do místnosti plné hlučících vesničanů,pozdraví sousedy, usedne ke stolu plnému jídla a zavdá si ze žejdlíku piva.
Vtom přiběhne Bětuška a vyzve ho k tanci. Stamichman se marně vymlouval na to, že nemá boty a tančit neumí. Vždycky se jen díval, jedl husu s knedlíkem a pil pivo. Ale odepřít něco Bětušce? To věru nemohl.
Zrovna hráli polku hezky od podlahy. Popadl Bětušku v pase, začal se pohupovat jako nemotorný medvěd a podupávat do rytmu. Bětuška se na něj povzbudivě usmívala. Stamichman se po chvíli osmělil a zvedl dívku vysoko nad hlavu, až se jí suknička zvedla. Zatočil se s ní a bezpečně ji vrátil dolů na zem. Zopakoval to ještě několikrát. Bětuška se smála a výskala.
Pak skončila písnička a Stamichman si chtěl jít sednout. Měl velkou chuť na tu husu s knedlíkem. Jenže! Když ostatní ženské viděly, jak si Stamichman na parketu vedl a vysoko Bětušku zvedal, vrhly se na něj a volaly:
„My chceme taky s tebou tancovat, Stamichmane!“
A jak se tak strkaly a předháněly, pošlapaly svými střevíci Stamichmanovi jeho bosé nohy. Duch už na nic nečekal. Vzdal se husy i koláčů a utekl ven z hospody. Běžel rovnou k Mléčnému prameni, sedl si do trávy a strčil nohy do jeho chladné vody. V lese mu bylo přece jen nejlépe.

Žádné komentáře:

Okomentovat