8. ledna 2018

Ludmila Mojžíšová - žena se zlatýma rukama zapsána in memoriam do knihy cti - napsala Dana Emingerová

Foto: Vojtěch Písařík pro Mladý svět

„Paní Mojžíšová uměla číst z našeho těla a nepotřebovala k tomu žádné knihy,“ říká slavný fyzioterapeut Pavel Kolář v knize Metoda Ludmily Mojžíšové od A do Z, vycházející k nedožitým pětaosmdesátinám zázračné „rehábky“ z Tyršáku.
Ludmila Mojžíšová zemřela na začátku ledna před šestadvaceti lety ve chvíli, kdy její objevnou metodu léčení ženské sterility obyčejným cvičením konečně začali brát odborníci na vědomí. Díky jejím „deseti směšným cvikům, jak jim s oblibou pro jednoduchost říkávala, jsou na světě už tisíce malých „Mojžíšků“.
Mnozí z nich přišli i na křest nové vzpomínkové knihy Metoda Ludmily Mojžíšové od A do Z, kterou napsala režisérka a spisovatelka Olga Srusková spolu s fyzioterapeutkou Jarmilou Novotnou. Tato přímá žákyně paní Mojžíšové, která v roce 2015 zemřela, léta učila dlouho zatracovanou metodu na katedře rehabilitace FTVS.
Paní Mojžíšová, absolventka střední zdravotní školy, působila od roku 1955 v Tyršově domě na fakultě tělesné výchovy a sportu UK, kde se velmi brzy začala zabývat fyzioterapií. Říkala, že na svalnatých tělech vrcholových sportovců se dají „závady“ snadno „přečíst“: Přišla na to, jak jejich zdravotní potíže, vyplývající ze svalové nerovnováhy při jednostranné zátěži, kompenzačním cvičením odstranit. Od konce 60. let se postupně stávala žádanou a potřebnou členkou realizačních týmů mnoha reprezentačních družstev, která pak po dvacet let doprovázela na světové šampionáty a olympiády. Sportovní rubriky novin často psaly, jak díky jejím „zlatým rukám“ putovala do tehdejšího Československa nejedna medaile. Léčila atletky, gymnastky, zápasníky, košíkářky, moderním pětibojaře, tenisty a hokejisty…
Objev, jak pomoci neplodným ženám k dětem, přišel náhodou. V roce 1971 navštívila paní Mojžíšovou šestatřicetiletá profesorka Hana Rosenkranzová, že ji často bolí hlava. „Vy musíte mít problémy při menstruaci,“ koukla na ni rehabilitační sestra. Paní se přiznala, že ji manžel už patnáct let vozí každý měsíc téměř v bezvědomí na pohotovost, aby měsíčky přežila. Paní Mojžíšová ženu napravila. Za čtvrt roku kantorka přišla poděkovat, že bolesti hlavy pominuly a menstruuje normálně. Po šesti měsících byla těhotná a do čtyřicítky stihla porodit dvě zdravé děti. Nadšená profesorka poslala za paní Mojžíšovou svou další kolegyni z gymnázia, která hledala pomoc na gynekologických pracovištích osm let, protože nemohla otěhotnět. Paní Mojžíšová řekla: „Bez záruky to zkusíme.“ A zase to vyšlo. Potichu, polehoučku se začala šířit pověst o zázračné rehabilitační sestře, která díky cvičení umí „pomoci k dětem“.

Ženy vyhledávaly paní Mojžíšovou zcela náhodně. Protože se nevědělo, jaké jsou z lékařského hlediska příčiny jejich neplodnosti, mnohé sice cvičily bezúspěšně, ale přesto dětí přibývalo. Metoda paní Mojžíšové totiž měla úspěch v případech tzv. funkční sterility, kdy je žena zdravá, ale některé její orgány jsou trvale v jakémsi křečovitém sevření. Jak často zněl pak v Tyršově domě charakteristický rázný hlas: „Budete cvičit, kočky, abyste si zpevnily zadky. Za měsíc se přijdete ukázat a budete mít půlky jako kmínky. Cvičení vám zabere dost času, ale děti chcete vy, takže si pamatujte, že každá jste svého štěstí strůjcem.“
Kompenzačním cvičením podle Mojžíšové se léčí i bolesti zad a dětské skoliózy. Mnohé lékařské kapacity o „rehábce z Tyršáku“ mluví jako o ženě, která přinesla zásadní zvrat v rehabilitaci.
„Mojžíšová byla geniální tím, že dokázala uvažovat a přemýšlet souvislostech,“ vzpomíná v knize již zesnulý profesor Jiří Tichý z pražské Hennerovy neurologické kliniky, s nímž Ludmila Mojžíšová v roce 1983 napsala svou první vědeckou práci o syndromu bolesti v zádech.
„Paní Mojžíšová předešla svou dobu,“ uvádí rehabilitační lékař MUDr. Jan Sedmík. „Zabývala se věcmi, kterými se tehdy nikdo jiný nezabýval. Například kostrč: pokud vás bolela a dostala jste se s ní k ortopedům, obstříkli vám ji, maximálně přes konečník napravili a dál se jí nezabývali. Z anatomického pohledu je kostrč opravdu malá zanedbatelná kostička, ale když právě na ni se upíná celé pánevní dno. A to si jako jedna z prvních uvědomila paní Mojžíšová."
Její specialitou bylo tzv. „rovnání zadků“. Zjistila totiž, že při poruchách páteře se u mnoha lidí často vyskytuje vychýlení kostrče nebo rotace pánve. Konkrétní objev, jak pomoci neplodným ženám k dětem, vyšel právě z toho. Podstatou metodiky je, že fyzioterapeut odblokuje celou páteř, včetně kostrče, odstraní zřetězené spasmy, což jsou jakési trvalé křeče. Žena pak musí cvičit, aby si udržovala svalový korzet. Největší procento dětí pak bývá počato v prvních sedmi měsících po zahájení cvičení.

Anička Mildeová s Ludmilou
„Málokdo hledal souvislost třeba v tom, že když v pěti letech dívenka upadla na kostrč, mohla mít v dospělosti problémy s otěhotněním,“ vzpomínala Anička Mildeová, pravá ruky paní Mojžíšové z fakulty, která si říkala Anička Podržtaška a přesně čtvrt století po „své šéfce“ v lednu 2017 také odešla na věčnost.
„Metoda se dá využít nejen pro funkční sterility, při bolestivých menstruacích, ale i při různých bolestech v podbřišku. Vhodná je i jako podpůrná léčba při umělém oplodnění,“vysvětlovala Marie Babičková další přímá žačka paní Mojžíšové, která podle metody léta pracovala v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze, která podle metody léta pracovala v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě a později až do své smrti v červenci 2015 v klinickém centru IScare Lighthouse.
„Cvičení pomáhá i některým mužům, kteří mají – stejně jako ženy – poruchy plodnosti kvůli svalové nerovnováze. Sám mám díky paní Mojžíšové dva kluky,“ vzpomínal MUDr. Jiří Papoušek, dlouholetý primář rehabilitace nemocnice Pod Petřínem.
Více než třetině párů se v péči Ludmily Mojžíšové podařilo otěhotnět, některým i po více než desetiletém marném snažení. Přesto tehdy „jejích" 560 zdravě narozených dětí odborníci označili za pouhý placeboefekt.
„Objektivistické medicíně uniklo to nejdůležitější - její osobnost,“ říká MUDr. Jan Hnízdil. „Měla charisma, kterým dokázala prolomit úzkost a psychické napětí pacientů. Ženy, kterým nikdo nedokázal vysvětlit, proč jsou sterilní, Mojžíšová uklidnila: ‘Máte vyhozené žebro, já vám ho nahodím, srovnám vás, pak budete cvičit a uvidíte, že dítě přijde.‘ V optimistickém naladění se pacientka uvolnila a někdy dokonce přišla do jiného stavu hned. Vystresovaný člověk má totiž zvýšené svalové napětí. Pokud se úzkost a deprese neprolomí, jsou výsledky poloviční, což většina zdravotníků ignoruje.“
Další specialitou paní Mojžíšové byla tzv. otočená žebra. Civilizace nás totiž zbavila prací jako pumpování vody, řezání dříví, praní na valše, sekání trávy a oslabila tak prsní sval. Tak stačí strašně málo a dojde k pootočení některého z žeber, což má dalekosáhlé důsledky. Zkrátí se tak snopec svalů (jako se napne struna na kytaře, když se pootočí kolíčkem), které potom zapříčiňují zdánlivě nesouvisející potíže. Rotace horních tří žeber způsobuje bolesti hlavy a rukou, vyhození spodních tří žeber zapříčiňuje spasmy, které vedou na bedra a utiskují nervy dolních končetin. Specifické účinky má čtvrté žebro, se kterým souvisejí podle Mojžíšové bolesti ramen, ale i angina pectoris, astma či infarkty.
MUDr. Stanislav Macháček, privátní revmatolog mi kdysi řekl: „Její metoda je geniální a univerzální. Léčila neplodnost, skoliózy, ale její chvaty jsou k užití i v běžné rehabilitační praxi, neboť problémy s páteří, s pánví a žebry máme skoro všichni. Ovšem nefunguje to bez účasti pacienta. Co si neodcvičí, to nemá. Cviky paní Mojžíšové jsou však jednoduché, snadno zapamatovatelné. Cvičí-li člověk denně alespoň patnáct minut, poleví či se velmi zmírní migrény, bolesti zad, problémy v podbřišku a další neduhy, které nás postihují od určitého věku skoro všechny.“
„Její životní práce je jedním z českých přítoků k novému pojetí moderní rehabilitace,“ řekl profesor Stanislav Otáhal, který na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze s Ludmilou Mojžíšovou spolupracoval na problematice dětské skoliózy.
Poslední kniha Olgy Struskové a Jarmily Novotné Metoda Ludmily Mojžíšové od A do Z je sice „jen" rozšířeným vydáním patnáct let staré publikace, ale právě ono rozšíření o vzpomínky mnoha pamětníků je velmi záslužné. Spolupracovníci a mnozí současníci paní Mojžíšové už postupně odcházejí na věčnost, a tak je důležité, že Olga Strusková obraz této mimořádné ženy zachytila a památka „rehábky“ z Tyršáku žije dál nejen v lidech, kterým pomohla a kteří ji osobně znali. Herec Jaromír Hanzlík, kmotr nové knihy, na Ludmilu Mojžíšovou zavzpomínal slovy: „Rád jsem k ní chodil a slyšel to její tak 'pojď frajere, co tě bolí, pr... viď?' Říkal jsem jí 'baba', ale byla to sudička.“
Olga Strusková se zasloužila i o to, že Ludmila Mojžíšová byla zapsána in memoriam do knihy cti Prahy 3. „Doufám, že se mi podaří prosadit ocenění Ludmily Mojžíšové jednou i na Pražském hradě,“ řekla během křtu knihy, když starostka Vladislava Hujová předala dceři paní Mojžíšové pamětní list a minci. „Nejlepší by bylo, kdyby tu maminka mohla být s námi, ale ona to vidí a je určitě ráda,“ reagovala Jana Mojžíšová.
Dcera Jana Mojžíšová

Žádné komentáře:

Okomentovat