7. prosince 2017

Svět je tak malý - napsala Hana Kavalová

V tom vynikajícím ryzlinku se tiše houpal odraz čajové svíčky.
„Smím prosit?
„Ano, prosím.“
„Co tady dělá takové mládě?
„Mládě?“ Smích.
„A kolik byste mi hádala let?“
„Nevím, snad… čtyřicet?“
„To ne, to přidejte.“
„Tak dobře. Pětačtyřicet.“
„Jak říkám, přidejte.“

„No, to já nevím. Jsem v rozpacích.“
„Bude mi padesát.“
„Aha. A odkud jste se tady vzal?“
„Tady, teď… tenkrát na Západě?“
„Nebudete mi věřit, ale jsem až z druhé strany republiky.“
Zůstala jak opařená.
„No. Tak to je teda průser,“ řekla tehdy a v kaskádách smíchu ještě vůbec netušila dopad svých slov.
Měsíc neskutečně ozařoval i ty nejtemnější místa a Hanička Písnička jako provokatérka zpívala své: „Ta pusa je tvá...“

Žádné komentáře:

Okomentovat