15. prosince 2017

Prvňáček: okraden o sny - napsala Michaela Brychtová

Dveře se rozletěly dokořán. Nožičky se mi třásly, a tak jsem pro jistotu sevřel tu dospěláckou dlaň o něco silněji.
První, co jsem uviděl byly křídy všech barev a veliká tabule. Vedle ní, narvaná k prasknutí, postávala knihovna. Byla plná knížek o zvířátkách, ty mám rád.
Sebral jsem veškerou odvahu a vešel dovnitř.
„Tak sem budeš chodit,“ pošeptal mi tatínek.
Trošku mě to vyděsilo. Když jsem spatřil všechny ty vyrovnané stolečky a židličky do třech řad, nikde žádné hračky, jen židle, stoly knihy, tabule a jedna prázdná korková nástěnka, vzadu za všemi lavicemi.
Nelíbí se mi tu!
Velikými okny byl vidět podzim a prolézačky. Radši bych se teď houpal.
Pustil jsem tatínkovu velkou ruku. Myslel to vážně?
„Tatínku, vždyť já jsem přece nezlobil...“

Žádné komentáře:

Okomentovat